Předplatné zpravodaje CompellingTruth.org:

V Matoušově evangeliu 5,8 Ježíš říká: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha“. A ve Zjevení 22,4 se mluví o těch, kteří v Novém Jeruzalémě „uvidí tvář“. Jak je to možné, když Bůh řekl Mojžíšovi, že „nikdo mě nesmí vidět a zůstat naživu“ (2. Mojžíšova 33,20)?
V Janovi 4,24 Kristus učil, že Bůh Otec je „duch“. A Duch svatý je samozřejmě také duch. Ježíš, Bůh Syn, má však tělo. V Lukášovi 24,39, když se po svém vzkříšení zjevil učedníkům, Ježíš řekl: „Pohleďte na mé ruce a nohy, že jsem to já sám. Dotkněte se mě a uvidíte. Neboť duch nemá tělo a kosti, jak vidíte, že je mám já.“ Později Ježíš vystoupil tělesně do nebe (Sk 1,9). Bůh Otec, který je duch, tedy nemá tělo a kosti a nemá je ani Duch svatý. Jsou tedy pro naše oči neviditelní. Naproti tomu Ježíš je viditelný: „Syn je obraz neviditelného Boha“ (Koloským 1,15). Při Vtělení na sebe Boží Syn vzal bezhříšné tělo, aby se stal naším nositelem hříchu a poskytl nám spásu (1 Petr 2,24).
To neznamená, že duch pro nás nikdy nemůže být viditelný. Andělé jsou služební duchové (Židům 1,14). Přesto mají nějakou podobu a jsou schopni se lidem v případě potřeby zjevit. Gabriel na sebe vzal viditelnou podobu, když mluvil k Marii (Lk 1,26-38). A andělé zvěstovatelé byli viditelní, když oznamovali pastýřům Kristovo narození (Lk 2,9-14).
V některých případech se Bůh projevil také tak, že ho lidé mohli skutečně vidět. Například když Hospodin promluvil k Mojžíšovi „tváří v tvář, jako člověk mluví se svým přítelem“ v Exodu 33,11, muselo jít o to, čemu říkáme teofanie – omezený projev Boha v lidské podobě. Později ve stejné kapitole Mojžíš požádal Hospodina, aby viděl jeho slávu. Hospodin Mojžíšovi vyhověl, ale řekl mu, že žádný člověk nemůže vidět jeho tvář a zůstat naživu. Bůh prošel kolem Mojžíše a ukázal mu svá „záda“, ale ne svou tvář (Ex 33,18-23). Není zde žádný rozpor ohledně toho, že Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář a pak Mojžíšovi řekl, že nemůže vidět jeho tvář a žít. Při setkání tváří v tvář Bůh zahalil svou slávu. Ve skutečnosti mohl Mojžíš velmi dobře hovořit s předvtěleným Kristem. V Kolosanům 2,9 (NIV) se píše, že „v Kristu žije celá plnost Božství v tělesné podobě“.
Slava šekiny byla dalším viditelným projevem neviditelné Boží přítomnosti (Dt 31,15). Také Bůh se rozhodl zjevit v „oblaku nad slitovnicí“ archy úmluvy (3 Moj 16,2) a jako oblak na vrcholu hory Sinaj: „Hospodinova sláva přebývala na hoře Sinaj a oblak ji přikrýval šest dní. … Hospodinova sláva se pak na vrcholu hory před očima izraelského lidu zjevovala jako sžírající oheň“ (Ex 24,16-17). V každém případě očití svědkové věděli, že vidí Boží zjevení.
Takže i ve Starém zákoně byly chvíle, kdy lidé „viděli“ Boha – obvykle zahaleným, nepřímým způsobem. Mojžíšovi byl umožněn přímější pohled, ale i tehdy byla plná Boží sláva skryta. V Novém zákoně mnozí lidé „viděli“ Boha v osobě Ježíše Krista. Ježíš řekl jednomu ze svých učedníků: „Kdo viděl mě, viděl Otce“ (Jan 14,9). Ježíš samozřejmě neměl na mysli svůj vzhled, ale své učení a jednání.
Jaký je z toho závěr? Bůh Otec a Bůh Duch svatý pro nás nejsou viditelní. Vykoupení však Boha přesto uvidí, jak Ježíš slíbil. Určitě uvidíme vzkříšeného, oslaveného Ježíše Krista, až se vrátí (Izajáš 52,7; Zjevení 1,8). Uvidíme ho takového, jaký je, a budeme „čistého srdce“ jako on (1J 3,1-3).
Možná, že v našich vzkříšených, oslavených tělech budeme schopni vidět to, co je pro nás nyní neviditelné. Možná se nám „otevřou oči“, jako se otevřely oči Elíšova služebníka (2 Kr 6,17), a my budeme moci vidět Otce a Ducha. „Nyní totiž vidíme v zrcadle nejasně, ale potom tváří v tvář“ (1 Kor 13,12). Nebo je možné, že Mt 5,8 a Zj 22,4 odkazují na naše budoucí spatření Boha Syna v celé jeho slávě (srov. Zj 1,9-18).
David i Job si byli jisti, že Boha uvidí. Jejich naděje vycházela ze skutečnosti vzkříšení: Jób řekl: „A až bude má kůže takto zničena, přesto ve svém těle uvidím Boha“ (Jób 19,26). A David se k tomuto pocitu připojil: „