Je velmi snadné napsat komentář na Instagram, aniž by ses nad ním zamyslel. Poslat textovou zprávu trvá jen několik vteřin. Je snadné učinit sarkastickou poznámku nebo si z někoho udělat legraci. Je velmi snadné někoho zranit slovy.

Nedávno jsem četl srdceryvný popis jedné sedmnáctileté dívky. Vyprávěla o tom, jak po ní její vrstevníci na střední škole šlapali, plivali na ni a posílali jí děsivé posměšné vzkazy.

Je tragické, že její příběh je jen jedním z mnoha; na mě však zapůsobil obzvlášť hluboce. Ve svém příběhu nás prosí a žádá, abychom si dávali pozor na to, co si navzájem říkáme a píšeme. „Slova mohou zabíjet. Pamatujte na to, až začne škola,“ říká.

Přestože příklady, o které se s námi podělila, jsou hrozné a zavrženíhodné, právě obrázky textových zpráv, které dostala, byly mimořádně silnou ranou do břicha. „Jsi ošklivá,“ píše se v nich, „zasloužíš si zemřít“. Je tvrdě obviněna z hrozných zločinů bez jakýchkoli důkazů. Fámy se rychle šíří sociálními sítěmi.

Slova, která strhávají

Nejsou to nutně fyzické rány, které jsou nejškodlivější. Slova mohou během okamžiku snížit sebevědomí člověka téměř na nulu. Textovým zprávám, které vám říkají, že o vás nikdo nestojí nebo že vás nikdo nemá rád kvůli tomu, jak vypadáte, je těžké čelit. Poškození může trvat roky. Možná byly ve skutečnosti myšleny jako vtip; možná byl člověk, který je poslal, při jejich psaní spolu s přáteli a byl k tomu donucen. Možná má stejný názor několik dalších lidí a někdo má pocit, že si zaslouží znát pravdu. To jsou prázdné výmluvy.

Nemluvíme jen o slovech, která mají podobu výhrůžek smrtí, jakých se dostalo této nebohé dívce. Nemluvíme jen o šikaně. Mluvíme o drsných, odsuzujících slovech, která můžeme my dva snadno vypustit bez přemýšlení. O slovech, která mohou někomu ublížit, poškodit ho, vyvolat v něm pocit nejistoty nebo vyloučení. To nikdy není správné. Bez ohledu na záměr bychom nikdy neměli říkat nebo vysílat zprávy, které mohou být takto interpretovány. To je jedno z velkých nebezpečí sociálních médií – lidé se cítí natolik vzdálení od člověka, kterému píší, že jejich měřítka pro to, co si dovolí říct, jsou nižší než kdykoli předtím. A děje se to strašně rychle; stačí pár stisků kláves a „odeslat“.“

Je možné vymazat slova?“

Slova nezmizí. Existují dál od okamžiku, kdy je vyslovíte nebo odešlete danou zprávu. Existují v myšlenkách a mysli příjemce a také v Boží paměti. To platí pro dobro i zlo, protože Bůh je spravedlivý soudce. (Mt 12,37) Neříkejme ani nepišme nic, co bychom nezopakovali, ale zastavme se a znovu se zamysleme, než se někomu vysmějeme nebo proneseme sarkastickou poznámku.

Pokud však řekneme slova, kterých litujeme, nejlepší, co můžeme udělat, je napravit to. Požádejte o odpuštění. Požádat o odpuštění může být těžké a vyžaduje to odvahu. Všichni potřebujeme odpuštění, nejvíce pak od samotného Boha. (Efezským 4,32) Když o to prosíme z opravdového a upřímného srdce, pak je Bůh dobrý a odpustí nám všechny druhy hříchů, dokonce i neuvážená slova. Je však také třeba, abychom to napravili s těmi, kterým jsme ublížili. Pak se můžeme modlit, aby nám Bůh dal novou mysl, a modlit se, abychom začali znovu, aby se stejná věc už neopakovala. Záměrem je, abychom se proměnili natolik, že z nás taková slova už nebudou vycházet.

Vyberte si místo toho požehnání

Co je opakem toho, když někomu ublížíte? Požehnání. Co je opakem kritizování? Povzbuzování. Je psáno, že ovocem života pro Boha je dobrota, spravedlnost a pravda. (Efezským 5,9) To by se mělo odrážet i v našich slovech. Přemýšlejte, jak být v těchto věcech příkladem, místo abychom byli někým, kdo strhává negativními slovy. Jsme povoláni budovat, být k sobě laskaví; žehnat. K tomuto účelu můžeme využívat i zprávy a sociální média. Těchto slov nebudeme nikdy litovat, ani teď, ani na věčnosti!“

„Ať nikdo nepohrdá vaším mládím, ale buďte věřícím příkladem ve slově, v chování, v lásce, v duchu, ve víře, v čistotě.“ 1. Timoteovi 4,12.

Potřebujeme se mít na pozoru, aby naše slova nikomu nepřinášela tmu, ale naopak světlo. V tom musíme být stále bdělí a uvědomělí.

„Postav stráž, Pane, nad mými ústy,
střež dveře mých rtů.“

„Střež, Pane, nad mými ústy. Žalm 141,3

.