Vaše bezplatné články

Přečetli jste jeden ze čtyř bezplatných článků pro tento měsíc.

Můžete si přečíst čtyři články měsíčně zdarma. Chcete-li mít úplný přístup k tisícům filozofických článků na těchto stránkách, prosíme

Zjev a realita

Mikhail Epstein vidí zářnou budoucnost metafyziky ve věku hi-tech.

„Než byl tento systém vystižen, mohly být po celou věčnost zpackány a zpackány četné vesmíry; ztraceno mnoho práce, provedeno mnoho neplodných pokusů a během nekonečných věků prováděno pomalé, ale neustálé zdokonalování v umění tvořit svět.“

David Hume, Dialogy o přirozeném náboženství (1779)

Nikdy dříve nebyly průmysl a technika, ba ani obchod a reklama tak zatíženy metafyzikou jako dnes. Při pobytu v New Yorku jsem si všiml následujících nápisů:

• „Buď pánem svého osudu. Stejně tak platby vašich účtů.“
• „Snění je dobré pro duši. Trochu se uvolněte. Úvěr může pomoci.“
• (V metru) ‚Tancuj životem. Projděte se po stanici.“

Takovéto „metafyzické“ reklamy se neodvolávají ani tak na praktické vlastnosti, jako spíše na abstraktní pojmy jako „osud“, „snění“ a „život“. To znamená, že apelují na možnosti, které jejich výrobky nebo služby poskytují jednotlivcům, aby změnili svůj život a vstoupili do jiného světa.

Přesněji lze metafyziku definovat jako obor filozofie, který se zabývá povahou a strukturou světa jako celku. Ze všech humanitních věd se metafyzika jeví jako nejméně praktická disciplína, neboť se zabývá nejširšími otázkami týkajícími se „bytí jako takového“ nebo „prvních příčin věcí“. Tímto způsobem však metafyzika může sloužit jako zkušební pole pro praktické aplikace humanitních věd obecně: jestliže metafyziku lze použít jako inženýrský nástroj nebo místo pro praktickou výstavbu, pak humanitní vědy obecně mají také potenciál změnit to, co studují.

Jak jsem již řekl, základním předmětem metafyzického myšlení je svět jako celek. Tím se metafyzika odlišuje od konkrétnějších disciplín, které pojednávají o jednotlivých aspektech světa. Aby byl obor praktický, musí porovnávat různé projevy zákonů nebo vlastností: například různé látky a prvky (chemie), organismy (biologie) nebo jazyky (lingvistika). Metafyzika však měla k dispozici pouze jeden předmět zkoumání: svět, v němž žijeme. Metafyzikové po celé věky diskutovali o tom, co představuje počátek nebo první principy tohoto světa: Je složen z vody nebo z ohně? (Thalés, Hérakleitos.) Co je prvotní – univerzum (idea), nebo individuum (věc)? (Realismus nebo nominalismus.) Je svět ve svých základech ideální, nebo hmotný? (Hegel nebo Marx.) Všechny tyto filosofie, jakkoli brilantně zastávané a vnitřně koherentní, zůstávají spekulativní v tom smyslu, že z téhož jediného světa extrahovaly různé kvality a rozfoukávaly je do obecných principů. Nyní však, v souvislosti s diskusí o paralelních fyzických světech (vesmírech) a šířením digitálních virtuálních světů, můžeme na předměty a možné aplikace metafyziky nahlížet jinak.

Virtuální nové světy

Tady je jeden z mnoha příkladů – experiment s vytvářením rozšířené reality, který do jisté míry stírá rozdíl mezi reálným a virtuálním:

„Zařízení s názvem Virtual Cocoon v kulaté místnosti poskytuje mnohem realističtější zprostředkování virtuálních zážitků prostřednictvím celkového smyslového vstupu. Toto zařízení umístí uživatele do křesla před téměř 360stupňovou obrazovku, kde se zcela ponoří nejen do vizuální a zvukové prezentace zahrnující téměř celý výhled, ale také do prezentace, kde má uživatel k dispozici vjemy kůže, vůně a chutě…“

(R. R. Hodgin, 2009, „Virtual reality cocoon promises full sensory experience“, z tgdaily.com)

Virtuální kokon nabízí našim smyslům nový svět, který může mít svou vlastní metafyziku. Jon Turney v knize The Rough Guide To The Future píše: „Jednou z konečných vizí IT budoucnosti je přístup k virtuálním světům, které jsou stejně bohaté nebo bohatší než každodenní svět.“ (2010, s. 305) Nová metafyzická oblast zahrnuje souhrn všech simulovaných a rozšířených realit. Metafyzika těchto virtuálních světů může být ještě fascinující a sofistikovanější než metafyzika světa, v němž žijeme. Můžeme si představit, že se oblast metafyziky nesmírně rozšíří, aby obsáhla tyto nově vytvořené světy, z nichž každý je obdařen vlastními zákony.

Turney identifikuje tři typy počítačových světů: 1) zrcadlové světy, které jsou ultra-detailními modely skutečných světů, jako je Google Earth; 2) rozšířené reality, kde k vám informace přicházejí prostřednictvím umělých zařízení, jako jsou brýle nebo drátové kontaktní čočky; 3) imerzivní virtuální prostředí nebo plně realizované virtuální světy, kam můžete poslat svého počítačem řízeného avatara. Každý virtuální svět je vlastně světem sám pro sebe, od nejprimitivnější akční hry až po Second Life, online svět Design-your-own-avatar spuštěný v roce 2003, který obývají miliony lidí, kteří se mohou účastnit individuálních nebo skupinových aktivit, vytvářet virtuální předměty a obchodovat s nimi. Můžeme si však představovat, a dokonce i konstruovat světy značně odlišné od těchto světů, světy Thaléseovy a Hérakleitovy nebo světy Spinozovy a Hegelovy. Tyto vodní, ohnivé, panteistické nebo panlogické světy by měly každý své vlastní metafyzické zákony a soubor univerzálií.

Většina virtuálních světů, které jsme dosud mohli pozorovat v různých počítačových hrách, byla metafyzicky neokázalá v poslušném napodobování zákonů fyzického světa. Je to možná proto, že technologie virtuální simulace se nacházejí v podobném stádiu jako kinematografie v prvních letech po svém vynálezu. První filmy ukazovaly běžícího koně, zahradu, lokomotivu přijíždějící do stanice a další jednoduché fragmenty reálného života; podobně jsou současné imerzivní virtuální světy rozšířením našich každodenních zkušeností s chůzí, nakupováním a randěním – vše se v těchto světech mění v souladu s fyzikálními zákony našeho světa.

Proč ale neobrátit naše myšlenky k další etapě, kdy virtuální technologie budou schopny vytvořit něco jako Tlön – svět z povídky Jorgeho Luise Borgese „Tlön, Uqbar, Orbis Tertius“ (1940), který se všemi svými bohatými detaily existuje pouze ve fiktivní encyklopedii objevené Borgesovým hrdinou? Aby popsal myšlení tohoto podivuhodného světa, musí se Borges uchýlit k filozofickým argumentům a odkázat na myslitele minulosti:

„Hume na věky poznamenal, že Berkeleyho argumenty nepřipouštěly sebemenší vyvrácení ani nevyvolávaly sebemenší přesvědčení. Tento výrok je zcela správný, pokud jde o Zemi, ale zcela nepravdivý, pokud jde o Tlön. Národy této planety jsou vrozeně idealistické. Jejich jazyk a odvozeniny jejich jazyka – náboženství, písmo, metafyzika – předpokládají idealismus. Svět pro ně není shlukem objektů v prostoru; je to různorodá řada nezávislých činů… lidé této planety chápou vesmír jako řadu duševních procesů, které se nevyvíjejí v prostoru, ale postupně v čase. Spinoza připisuje svému nevyčerpatelnému božství atributy extenze a myšlení; nikdo na Tlönu by nechápal juxtapozici.“

Jak užitečné jsou myšlenky Huma, Berkeleyho a Spinozy, vidíme, když uvažujeme o tom, čím by se obyvatelé Tlönu lišili od pozemšťanů. Příklad také ukazuje, jak lze do konstrukce možných světů zahrnout určité metafyzické předpoklady – v tomto případě subjektivní idealismus neboli berkelianismus.

Vynálezci počítačových her musí především stanovit metafyzické parametry virtuálního světa, v němž se bude děj odehrávat. Je třeba se zabývat následujícím druhem otázek: Jak funguje příčina a následek?“, „Jaké jsou vztahy mezi subjektem a objektem?“, „Jak jsou definovány podmínky pro smrt nebo zmizení každého avatara ze hry?“ a dokonce „Kolik dimenzí svět obsahuje?“ nebo „Jaká je v něm povaha času a prostoru a tvoří kontinuum?“ To také ukazuje, jak mohou mít metafyzické předpoklady vliv na tvorbu virtuálních světů.

Všechno to vynáší na světlo nový vztah mezi filozofií a pokročilými technologiemi. V minulosti se technologie při péči o konkrétní lidské potřeby, jako je jídlo, přístřeší a doprava, zabývaly materiálními jednotlivostmi. Filozofie se zase zabývala velkými myšlenkami, prvními principy, podstatami a univerzáliemi. Technologie bývala utilitární, zatímco filozofie spekulativní. Dnes se naopak technologie a filozofie stále více sbližují: moc technologie se rozšiřuje o základní vlastnosti světa, zatímco filozofie tyto vlastnosti nadále definuje. Virtuální světy se stávají stále více vnitřně filosofickými s tím, jak se informační technologie stávají pokročilejšími a rozšiřují oblast svého uplatnění od materiálních detailů k povaze světa. Lidé jsou stále zručnější a úspěšnější v umění tvořit svět; v důsledku toho se technologie nyní přibližují metafyzice, nikoliv se od ní vzdalují. Obě se setkávají v samém jádru bytí, kde se nacházejí principy a univerzálie tradičně považované za výsadu filozofického studia. Tuto novou syntézu filosofie a techniky bychom mohli nazvat „technosophia“ – technicky vyzbrojená filosofie nebo filosoficky orientovaná technika. Technosophia zakládá první principy alternativních forem hmoty, života a mysli v teoretickém myšlení a praktickém jednání.

Pokročilé technologie nazývám „onto-technologie“, protože mění způsob, jakým zakoušíme bytí a strukturu existence. Onto-technologie mají moc vytvořit nové časoprostorové kontinuum – nové smyslové prostředí a způsoby jeho vnímání (jako ve Virtuálním kokonu) nebo nové druhy organismů a nové formy inteligence. Nano-technologie mohou nakonec dokonce poskytnout prostředky pro výrobu jakéhokoli objektu z kvantových základů hmoty. To nám umožňuje předvídat vznik kvantové metafyziky, která půjde ruku v ruce s kvantovou fyzikou.

Konstrukce světů

S nedávnými průlomy ve fyzice, kosmologii, genetice a počítačových technologiích se singulární svět, který je předmětem tradiční metafyziky, nyní rozšiřuje na multivesmír mnoha forem a odvětví. S příchodem tohoto multiverza přestává metafyzika spekulovat o základech pouze jednoho světa. Místo toho se stává praktickou disciplínou pro konstrukci světů s různými vlastnostmi, zákony a univerzálními konstantami. Při konstrukci virtuálního světa by vlastně všichni programátoři a designéři měli jít ve stopách filozofa, který jako demiurg formuluje jeho základní zákony. Pokud se filosofové stáhnou z tohoto zakládajícího aktu tvorby světa, pak se role filosofa budou muset ujmout softwaroví inženýři nebo herní designéři, protože ani v rámci primitivní hry nemůže svět existovat bez filosofie, která je základem jeho systému zákonů. Herní designéři však samozřejmě zpravidla nejsou filosofové, a proto jsou světy vzniklé v jejich dílnách metafyzicky tak prosté. Ti, kteří jsou filosofy z povolání a vzdělání, musí zaplnit obrovskou mezeru vzniklou zrychlenými procesy tvorby světů napříč tolika profesemi. Některé univerzitní katedry informatiky a výpočetní techniky začaly v poslední době spolupracovat s katedrami historie při tvorbě her s historickým obsahem, zasazených do alžbětinské doby nebo druhé světové války apod. Lze předpokládat, že katedry filozofie budou tento příklad následovat a zapojí se do strategických rozhodnutí při tvorbě virtuálních světů.

V minulosti filosof vyslovoval poslední slovo o světě a dovršoval jej v myšlenkách. Proto Hegel přirovnal filozofii k sově Minervě, která roztáhla křídla až se soumrakem. Ve světě zítřka se bude filosof podobat spíše skřivanovi nebo dokonce kohoutovi, který hlásá první slovo o něčem, co ještě nikdy neexistovalo, ale co možná vznikne. Filosofie už tedy není pouhou spekulací o prvních principech, ale experimentem při vytváření vícenásobných světů, ať už jde o tvorbu počítačové hry, nebo o plně pohlcující zážitek virtuální reality. Technologický pokrok tak připravuje filosofovi novou roli metafyzického inženýra či designéra světa. Zdá se, že „virtualismus“, teorie a praxe konstruování virtuálních světů a bytostí, je s dnešními vyspělými technologiemi konformnější než kterýkoli filosofický „ismus“ minulosti. Dalším možným termínem pro toto nové povolání metafyziky by mohl být „multivesmírný konstruktivismus“.

Metafyzika budoucnosti

Dvacáté století bylo věkem grandiózních fyzikálních experimentů. Jednadvacáté století by se místo toho mohlo stát věkem metafyzických experimentů, které se týkají například problémů svobodné vůle, role náhody a různých paradoxů identity souvisejících s dvojčaty, dvojníky a klony. Michio Kaku například považuje otázku našich dvojníků („klonů“) v paralelních kvantových světech za velmi znepokojující z etického a metafyzického hlediska:

„Jsme zodpovědní za činy našeho klonu? V kvantovém vesmíru bychom měli nekonečný počet kvantových klonů. Vzhledem k tomu, že některé z našich kvantových klonů mohou konat zlé činy, jsme pak za ně zodpovědní? Trpí naše duše za prohřešky našich kvantových klonů?“ (Paralelní světy: Věda o alternativních vesmírech a naší budoucnosti ve vesmíru, 2006, s. 353.)

Podobné problémy se mohou objevit v souvislosti s našimi digitálními avatary, biologickými klony nebo v důsledku rozhraní mezi mozkem a počítačem. Jsem například odpovědný za činy jedince, který je geneticky totožný se mnou a který byl na můj příkaz naklonován? Nebo, s vytvořením bezdrátového spojení mezi lidským mozkem a vnější elektronikou, jak budou mé myšlenky ovlivňovat okolní svět? Pokud budu vylepšen protézami, které přenášejí záměry v mých nervových signálech přímo do mocných strojů, nesmírně to zvýší mou odpovědnost za obsah mého myšlení ve srovnání s dobou, kdy bylo mé myšlení uzamčeno v lebce a neproniknutelně omezeno silami mého méně než mocného těla.

Dnes jsou zpochybňovány základní principy existence, které byly dříve považovány za neměnné, a mění se v metafyzicky zatížené modely skutečností. Ani jeden aspekt našeho filosofického dědictví by neměl být pro tuto novou technosofickou oblast ztracen nebo zanedbán. Všechny poznatky vycházející z minulých systémů či myšlenkových škol lze moudře využít při koncepčním navrhování alternativních světů. Metafyzika aplikovaná na umění tvorby světa je jen jedním z příkladů toho, jak mohou humanitní vědy najít nové poslání ve věku pokročilých technologií.

.