Uctívání je životní styl, ne jen dohoda, kterou s Bohem uzavřeme jednou týdně v neděli!

Pokud nebudete Boha uctívat sedm dní v týdnu, nebudete ho uctívat ani jeden den v týdnu (A. W. Tozer).

Uctívat znamená zakoušet Skutečnost, dotýkat se života. Znamená to poznat, pocítit prožít vzkříšeného Krista uprostřed shromážděného společenství. … Uctívání je naší odpovědí na přesahy lásky z Otcova srdce (Richard Foster).

Apoštol Pavel nám připomíná, že uctívání je obětování sebe sama:

Proto vás, bratři, vzhledem k Božímu milosrdenství vyzývám, abyste přinášeli svá těla jako živé oběti, svaté a Bohu milé – to je váš úkon duchovního uctívání“ (Římanům 12,1).

Uctívání je způsob, jakým Bohu projevujeme svou lásku a obdiv za to, kdo Bůh je a co pro nás udělal. Disciplína studia a modlitby spolu s vedením Ducha svatého odhaluje více o tom, kdo Bůh skutečně je; vede tedy k touze uctívat ho denně – nejen jedno ráno v týdnu. Uctívání je životní styl! Nezačínáme a nepřestáváme uctívat Boha; žijeme ho denně – 24 hodin denně, 365 dní v roce, po celý život.

První křesťané se ukáznili ke každodennímu uctívání, k životnímu stylu:

Věnovali se apoštolskému učení a společenství, lámání chleba a modlitbě (Sk 2,42 zvýraznění doplněno). každý den se nadále scházeli na chrámových nádvořích. Lámali chléb ve svých domovech a společně jedli s radostným a upřímným srdcem, chválili Boha a těšili se přízni všeho lidu. A Pán denně přidával k jejich počtu ty, kteří byli zachraňováni (Sk 2,46-47).

Uctívání Boha bylo pro první křesťany každodenním životním stylem. Žádné zkratky. Žádné časové omezení. Žádná omezení.

Uctívání je duchovní zaměření:

Nastavte svou mysl na věci nahoře, ne na pozemské…. (Koloským 3,2)

Správné myšlení povede ke správnému zaměření. Když v našem životě přebývá Kristovo slovo, jsme schopni zaměřit svou mysl na Boha. Umrtvujeme všechny věci, které okrádají náš vztah a uctívání Boha. Když se soustředíme na to, abychom byli duchovní, budeme věnovat pozornost dobrým skutkům a uctívání Boha (Mt 5,16).

Uctívání je chválení Boha v písni. Žalmisté jasně říkají, že zpěv je cit, který vychází ze srdce:

Pojďte, zpívejme Hospodinu radostí, hlasitě provolávejme slávu Skále naší spásy (Ž 95,1)… Jásejte Hospodinu, celá země, propukněte v jásavý zpěv s hudbou… (Ž 95,1). (Žalm 98,4).

Vzpívejte Hospodinu radostí, celá země. Klanějte se Hospodinu s jásotem, předstupujte před něj s radostnými písněmi (Ž 100,1-2).

Zpěv k Bohu nesmí být bezvýznamným úkolem, ale spíše projevem radosti, která vychází z vděčnosti srdce vůči Bohu, který nám poskytuje milost, milosrdenství, odpuštění a spasení. Když je srdce naplněno hudbou, která je zaměřena na Boha, otevírá se duch uctívání, který je poutavý a chválící.

Uctívání je chválení Boha v modlitbě. Následuje píseň klanění a díků Bohu, kterou lze použít jako modlitbu chvály:

„Aleluja! Děkuji Bohu ze všeho, co mám (Ž 111,1 MSG).“

Jestliže je pro nás uctívání pouze nedělní záležitostí, nastavujeme se na neúspěch po zbytek týdne.

Celý tento žalm (Ž 111,1-10) je plný adorace a vděčnosti Bohu za vše, co udělal a poskytl. Bůh rád slyší naši chválu a lásku k němu.

Bůh projevuje svou lásku těm, kdo ho milují (Ex 20,6). Modlitba je cestou, kterou můžeme použít k verbálnímu uctívání Boha tím, že mu řekneme, jak moc ho milujeme a oceňujeme. „Modlitba je spíše příležitost a výsada než břemeno“ (Kenneth Boa). Modlitba se neomezuje pouze na nedělní shromáždění v kostele. Modlitba je každodenní rozhovor s Otcem. Modlitba je příležitost uctívat Otce, který hluboce miluje své děti.

Uctíváme Boha a pouze Boha. Poté, co byl Ježíš pokřtěn, odešel na poušť, aby byl pokoušen ďáblem. Byla to zkouška vůle, síly a disciplíny. Ježíš byl sám, unavený a hladový. Celý svět mu byl položen k nohám, pokud se jen skloní před Satanem. Ježíš bez váhání řekl:

Pryč ode mne, satane! Vždyť je psáno: „Bůh si zaslouží naše naprosté a nerozdělené uctívání.“ (Matouš 4,10)

Bůh si zaslouží naše naprosté a nerozdělené uctívání. Když je Bůh na prvním místě, domy, auta, dovolené, peníze nebo zaměstnání nebudou tak důležité a my můžeme odolat modlářství naší doby, chamtivosti (Ef 5,5; Kol 3,5).

Bůh je hoden veškerého našeho uctívání, chvály a pozornosti. Každý den nám poskytuje veškeré vybavení, které nás v životě udržuje. Otevírá nám dveře, abychom prožívali radost a cítili přítomnost naděje. Vzdal se svého syna, abychom s ním mohli mít vztah jako s Otcem. Bůh je tvořivý. Bůh je velkorysý. Bůh je důvěryhodný. Bůh je spolehlivý. Bůh je věrný. Náš Pán je hoden naší chvály (Zjevení 5,12).

Pokud tedy učiníme z nedělního dopoledního shromáždění v kostele pouze úplnou náplň naší bohoslužby, nastavíme se na neúspěch od pondělí do soboty. Bůh stvořil každý den, nejen neděli. Věnujme veškerou svou pozornost Inspirujícímu umělci, který každou chvíli maluje ty nejkrásnější scenérie a poskytuje nám všechny prostředky, které potřebujeme, abychom mohli prožít každý den.

Chvála Bohu. Vzdejte Bohu čest. Važte si Boha. Važte si Boha. Skloňte se před Bohem. Žijte pro Boha.