Tvrdá práce se může na čas vyplatit. Nakonec se však tvrdou prací jen zaseknete a už tam zůstanete.

Všiml jsem si, že stále více lidí na interwebech mluví o přednostech tvrdé práce. Ještě před pár lety se zdálo, že všichni mluví o tom, jak si #hacknout cestu k úspěchu tím, že budete pracovat méně. Čtyřhodinové impérium Tima Ferrise zahájilo éru optimálního minimalismu ve všech oblastech, zejména pokud jde o práci a zdraví.

Nyní si všímám stále více blogů a příspěvků lidí, které sleduji, obhajujících přednosti tvrdé práce. Možná se dalo čekat, že se kyvadlo vychýlí na opačnou stranu.

Podle mého názoru se tvrdá práce přeceňuje. Jistě, někteří lidé se flákají a chovají se oprávněně. Očekávají, že budou vydělávat pětimístné (nebo šestimístné!) částky měsíčně na základě své pouhé touhy bez jakéhokoli plánu, s nedostatečně rozvinutými dovednostmi a nulovou pracovní morálkou. Pro tyto lidi je poselství o „tvrdé práci“ životně důležité. Já však k těmto lidem nepatřím. Ani většina mých vrstevníků a přátel.

Existují zástupy lidí, kteří jsou v práci nešťastní, z nemalé části kvůli přemíře práce na úkor životního štěstí. Jsou to lidé, z nichž mnozí jsou mými přáteli a bývalými kolegy, kteří kvůli kariéře soustavně odkládají věci, které by je učinily šťastnými.

Nepostrádají pracovní morálku. Chybí jim vize. Nemají životní strategii, která by jim pomohla odlepit se z mrtvého bodu a zlepšit kvalitu svého života, a pokud mají nějakou představu o tom, co v životě skutečně chtějí, nemají odvahu za tím jít.

Pro tyto lidi znamená tvrdší práce jen to, že se zaseknou a zůstanou tam. Bude pro ně lepší, když se naučí stanovit si hranice a zlepší svou výkonnost, než když budou další rok (nebo deset let) pálit půlnoční olej.

Spousta lidí, zejména těch, kteří se naučili dobře ve škole a mají akademické sklony, nemá problém tvrdě pracovat. Právě sebeuvědomění, že v životě jde o víc než o práci, je klíčová věc, kterou je třeba si vypěstovat.

Když se rozhodnete, jaké priority v životě chcete, mimo jiné včetně kariéry, jsou možné velké věci a budete schopni dělat rozhodnutí bez výčitek. Kupodivu jsem byl svědkem toho, že lidé radikálně zlepšili svůj pracovní výkon tím, že pracovali méně a odhodili mylnou představu, že jedině tvrdší prací se lze prosadit.

Postavit tvrdou práci na piedestal je chyba. Nevydávejte se touto cestou. Místo toho se snažte být hrdí na to, co děláte – ať už jde o třicetiminutovou kreativní práci, nebo celodenní strategické sezení s týmem. Važte si soustředění, které můžete vnést do všeho, co děláte, nejen času a úsilí, které tomu věnujete.

Změňte měření úsilí tak, aby odráželo kvalitu a výsledky vaší činnosti, nejen čas, který tomu věnujete. Ptejte se sami sebe: „Jsem hrdý na to, čeho jsem dosáhl?“, ne: „Vynaložil jsem dnes 10 hodin práce?“

Produktivní práce a chytrá práce jsou skvělé a potřebné. Tvrdá práce není.

Odhoďme myšlenku tvrdé práce jako starý počítač, který odvedl svou práci, ale už nestačí na spouštění aplikací a vytváření zážitků, které skutečně potřebujeme.

Je čas na upgrade. Neotálejte a uskutečněte ho. Váš život na to čeká.