Jak jsme se tedy dostali k této otevřenosti, když ještě před dvěma desetiletími byla neokázalá snaha Samanthy Jonesové o velký Os v seriálu Sex ve městě považována za radikální? Ačkoli v dějinách žen a rozkoše došlo k mnoha zvratům, lze tvrdit, že kořeny moderního hnutí byly poprvé zapuštěny v 50. letech 20. století. Tehdy byly postoje k sexualitě v mnoha ohledech ještě ovlivněny represivní viktoriánskou érou – kdy společnost vyžadovala postoj „neptej se, neříkej“ vůči ženské touze. V roce 1953 však sexuolog a biolog Alfred C. Kinsey, PhD, vydal svou přelomovou (a kontroverzní) knihu s názvem Sexuální chování u žen, která osvětlila tehdy jen zřídka diskutované zvyky žen týkající se masturbace, orgasmu a sexu před svatbou. (Pozor, spoiler: mezi 6 000 ženami, které byly pro knihu dotazovány, byly všechny tyto aktivity velmi oblíbené.) Odtud svět pomalu, ale jistě otevíral oči ženám jako sexuálním bytostem.

Raná historie žen a rozkoše

Čtyři roky po vydání knihy doktora Kinseyho zahájili William Masters a Virginia Johnsonová na Washingtonově univerzitě v Saint Louis průkopnickou práci na fyzických mechanismech sexuálního vzrušení. Jejich nejpřevratnější poznatky jsou dodnes často citovány, například čtyři fáze sexuálního vzrušení – vzrušení, plato, orgasmus a rozuzlení – a myšlenka, že ženy jsou schopny prožívat vícenásobné orgasmy. „Dokonce i samotná myšlenka, že by sexuální rozkoš mohla být důležitá i pro ženy a nejen pro muže, byla v té době velmi radikální,“ říká doktorka Zhana Vrangalová, profesorka lidské sexuality na Newyorské univerzitě a stálá odbornice na sex pro značku sexuálních hraček Lelo.

Jak historie žen a rozkoše postupovala, řada kulturních milníků nadále pomáhala prosazovat myšlenku neproduktivního sexu u žen. Nejprve se v roce 1960 dostala na trh antikoncepční pilulka, která oficiálně umožnila ženám provozovat sex bez vyhlídky na těhotenství. Kniha Helen Gurley Brownové Sex and the Single Girl (1962) poskytla rady pro sex a randění svobodných žen a skupina bostonských žen později vlastním nákladem vydala zásadní knihu Our Bodies, Ourselves (1970), která poskytla na důkazech založené informace, jež měly ženy poučit o jejich sexuální anatomii. Když pak kontrakultura hippies šířila poselství volné lásky, vůdci feministického hnutí druhé vlny povzbuzovali ženy, aby se aktivně podílely na svých sexuálních zkušenostech. Však víte, jako to dělali muži po celá staletí předtím.

Přes všechen tento pokrok však doktorka Vrangalová upozorňuje, že rámec pro ženskou rozkoš v 60. a na počátku 70. let byl stále z velké části založen na mužském pohledu. „Vzhledem k tomu, že 60. léta byla dobou, kdy ženy byly stále ještě do značné míry občany druhé kategorie, způsob, jakým byla sexuální rozkoš pojímána, odpovídal spíše tomu, jak o rozkoši přemýšleli muži než ženy,“ říká. „Není pochyb o tom, že se na tom ženy podílely, ale zdá se, že spíše přejímaly mužskou vizi sexuálního potěšení, než aby se zaměřovaly specificky na ženské potěšení. To byl nevyhnutelný produkt doby – dokonce i vědci napříč různými obory věřili, že jakákoli zjištění platná pro muže platí víceméně i pro ženy.“ Například v tomto bodě historie žen a rozkoše stále ještě převládal názor, že ženy by stejně jako muži měly být schopny dosáhnout orgasmu pouze vaginálním stykem.

„Šedesátá léta byla dobou, kdy ženy byly stále do značné míry občany druhé kategorie, a způsob, jakým byla sexuální rozkoš pojímána, byl spíše způsobem, jakým o rozkoši přemýšleli muži než ženy.“ -Sexuoložka Zhana Vrangalová, PhD

Naštěstí v roce 1976 vyšla kniha sexuální pedagožky Shere Hiteové The Hite Report: A Nationwide Study of Female Sexuality (Celonárodní studie ženské sexuality) znovu zdůraznila význam stimulace klitorisu pro dosažení orgasmu – myšlenku, kterou před dvěma desetiletími vyslovil Dr. Kinsey. (Teprve v roce 2005 však vědci pod vedením australské uroložky doktorky Helen O’Connellové skutečně vytvořili úplnou mapu vnitřních a vnějších struktur klitorisu.) V roce 1982 pak vyšla kniha s názvem The G Spot and Other Recent Discoveries About Human Sexuality (Bod G a další nedávné objevy o lidské sexualitě), která tuto tehdy málo známou erotogenní zónu – a koncept ženské ejakulace – dostala do povědomí veřejnosti.

Brzy poté však nové objevy týkající se ženské rozkoše začaly ochlazovat, což doktorka Vrangalová přičítá počátkům krize HIV/AIDS. „To bohužel vychýlilo kyvadlo v oblasti sexuálního potěšení – mužů i žen – zpět ke konzervativnějšímu konci spektra a Amerika vstoupila do doby temna sexuální výchovy založené pouze na abstinenci,“ říká. „To mělo neuvěřitelně škodlivé důsledky v podobě sexuálního ochromení celé generace Američanů nedostatkem informací, rostoucím strachem ze sexu a pohlavně přenosných chorob a rostoucí stigmatizací potěšení, zejména pokud se jednalo o potěšení mimo dlouhodobý vztah.“

Ženy jsou sexuální bytosti, ale je třeba překonat propast v potěšení a zastavit stigmatizaci

Překonejme však desetiletí a potěšení se opět začalo vkrádat do ducha doby. Ale i v roce 1999, kdy byl Sex ve městě povinnou podívanou, 40 procent žen stále tvrdilo, že pociťuje sexuální dysfunkci, která se vyznačuje nedostatkem sexuální touhy a obtížemi při dosahování vzrušení.

Podle nové knihy výzkumnice veřejného zdraví Katherine Rowlandové The Pleasure Gap tento pocit sexuální nespokojenosti stále přetrvává, a to navzdory všem pokrokům, kterých bylo za posledních více než 60 let dosaženo. „Mezi ženami, se kterými jsem mluvila, byla přetrvávající nízká touha silně spojena s představou, že sex by se měl točit kolem penetrace jako hlavního chodu, možná se zdvořilostní předehrou, místo aby se o sexu uvažovalo jako o širším vesmíru intimity,“ řekla Rowlandová již dříve pro NPR. „Je to kombinace širší kultury, která upřednostňuje mužskou sexualitu před ženskou, kultury, která neučí ženy, že rozkoš patří jim. Nedostatek anatomického sebepoznání. A pocity jakéhosi přetrvávajícího nebezpečí a toho, že ženy jsou často cenzurovány a odsuzovány za to, že vyjadřují svou touhu.“

Na všech těchto frontách se však v posledních letech pomalu obrací karta, z velké části díky nástupu digitálního věku. „Internet a chytré telefony umožnily nebývalý přístup k obrovskému množství informací o sexuálním potěšení a k nejrůznějším alternativním a liberálnějším sexuálním hodnotám a životním stylům,“ říká doktorka Vrangalová, která podotýká, že online porno a erotika pomohly normalizovat koncept „práva žen na potěšení“.

Hnutí #MeToo v roce 2017 navíc připravilo půdu pro současnou revoluci potěšení. „Je spousta žen, které během #MeToo prožily svá traumata… nebyla to lineární cesta,“ říká Alexandra Fine, sexuoložka a generální ředitelka společnosti Dame, která vyrábí vibrátory nové generace. „Ale nakonec mám pocit, že to ženám dodalo sílu, aby znovu přijaly své sexuální potěšení za své a otevřeněji o něm mluvily.“

Je to právě otevřený dialog o sexu, který vede ženy k tomu, že se právě teď zajímají o své vlastní vzorce potěšení – a to otevírá cestu firmám k vytváření produktů a služeb, které jim pomáhají poznat vlastní tělo. „Slyšíme tolik příběhů žen, které jsou opravdu upřímné o tom, jaké jsou jejich sexuální zkušenosti, a to nefiltrovaným způsobem, který dříve nebyl k dispozici,“ dodává Fine.

Co očekávat od další kapitoly v historii žen a rozkoše

Jak se stále objevují mezery ve znalostech o sexuálním potěšení žen, organizace jako Allbodies – digitální platforma pro sexuální výchovu – se je snaží zaplnit. Spoluzakladatelka Allbodies a dula Ash Spivaková říká, že stále existuje mnoho majitelek vulvy, které se cítí odcizeny konvenční moudrostí o rozkoši, ať už proto, že dříve zažily trauma, nebo z toho důvodu, že tělo každého funguje jinak. „Obecně klademe velký důraz na orgasmus jako na vrchol, ale rozkoš je spektrum,“ říká. „Je tam tolik prostoru pro skutečné hrátky, a to se nikdy neučilo.“

„Klademe tak velký důraz na orgasmus obecně jako na vrchol, ale rozkoš je spektrum. Je tam tolik prostoru pro skutečné hrátky, a to se opravdu nikdy neučilo.“ -Ash Spivak, spoluzakladatelka Allbodies

V tomto bodě historie žen a rozkoše je také spousta institucí, které ještě nejsou připraveny na otevřený dialog o ženském vzrušení. Například Facebook stále nepovoluje reklamu na sexuální hračky – i když povoluje reklamu na společnosti zabývající se sexuálním zdravím, například ty, které propagují léčbu erektilní dysfunkce u mužů. A Fine říká, že cílení na tuto oblast je další hranicí revoluce rozkoše.

„Tato konverzace kolem reklamní politiky je opravdu zajímavým místem, kde se to ukazuje,“ říká a připomíná, že společnost Dame zažalovala v roce 2019 newyorskou MTA za to, že odmítla v metru vysílat její reklamy na vibrátory. Změna této reality je pro Dame součástí jejího většího poslání. „Pokud nemůžeme vést veřejnou diskusi o sexualitě, protože si myslíme, že je ze své podstaty nevhodná, pak vytlačujeme sex do stínu. A věci, které se v souvislosti se sexem dějí ve stínu, ženám škodí.“

Výzkum naštěstí stále odhaluje nuance ženské sexuální zkušenosti, což může jen pomoci smazat stud a zpopularizovat myšlenku, že neexistuje univerzální cesta k rozkoši. Jedna studie z roku 2019 například vyvrátila představu, že všechny orgasmy jsou pozitivní zážitky – některé ženy je skutečně někdy vnímají jako negativní, zejména když se cítí být k sexu nuceny nebo jsou k vyvrcholení nuceny.

K našim kolektivním znalostem přispívají i značky. Například společnost Dame žádá členy své komunity Dame Labs, aby testovali její prototypy před uvedením na trh, a poté využívá zpětnou vazbu k vyladění každého produktu. Inženýry společnosti Dame například při vývoji prvního vnitřního vibrátoru Arc překvapilo, že testeři považovali vnější vjemy hračky za ještě důležitější než její vnitřní stimulační vlastnosti – přestože testeři uvedli, že by si hračku koupili pro vnitřní použití. Inženýři podle toho upravili design a výsledkem bylo, že zvítězilo potěšení.

A i když je potěšení právem, na které mají nárok všichni lidé, včetně majitelek vulvy, Fine se domnívá, že ještě větší přínos pro zdraví má, když se o ženském sexuálním prožitku dozvíme co nejvíce. „Opravdu věřím, že sex je součástí našeho zdraví – je to doslova to, co vytváří náš život,“ říká. ‚Proč bychom si měli myslet, že nás neustále neovlivňuje ?“

Jaký je váš sexuální typ osobnosti? Zjistěte to zde. Pak se podívejte na čtyři sexuální hračky, které má sexuoložka ve svém nočním stolku.