Někdy je to ta jedna písnička, která vám připomene vašeho bývalého. Někdy je to video s roztomilým psem. Někdy je to romantický film, který jste viděli milionkrát, ale ta jedna hláška vás pořád dostane. Ať už je vaším osobním spouštěčem cokoli, v jednu chvíli můžete být dokonale vyrovnaní a vzápětí se z vás stane vzlykající troska s mokrýma červenýma očima. Jakmile ale slzy opadnou, nezřídka se vám podivně uleví, jako byste ze sebe právě setřásli tíhu, o které jste ani nevěděli. Proč tedy lidé (někteří více než jiní) mají v sobě zabudovaný tento způsob vyjadřování emocí? Je pro nás pláč dobrý? Je pro nás nepláč špatný? Vy přineste kapesníky, my přineseme podrobnosti.

Proč pláčeme?“

Plak je jednou z prvních věcí, které umíme, ale jaký smysl má ze všech dovedností, které se u nás mohly vyvinout, schopnost vypouštět vodu z očí? No, začněme tím, že existuje několik různých typů slz, vysvětluje Dr. Brian Cassmassi, MD, psychiatr z Los Angeles. „Slzné žlázy produkují slzy známé jako bazální slzy především proto, aby udržovaly rohovku (povrch oka) dobře promazanou. Tyto žlázy také reflexně produkují více slz, když na oko působí dráždivé látky, například prach nebo cibulové výpary, aby ho zaplavily. Emocionální slzy se spouštějí, když limbická část mozku reaguje na velkou emocionální změnu.“ Zajímavé je, že slzy, které vyplakáváte v reakci na emoce, jsou fyziologicky jiné než slzy, které vaše tělo produkuje na podporu dobrého zdraví očí. „Na rozdíl od bazálních nebo reflexních slz obsahují emocionální slzy několik hormonů (prolaktin, adrenokortikotropní hormon) a přirozený endorfin zmírňující bolest (leu-enkefalin).“

Ale proč by měl pocit nějakého druhu vyvolávat slzy? Ginger Houghtonová, terapeutka, licencovaná sociální pracovnice a majitelka poradny Bright Spot Counseling, naznačuje, že součástí toho je ukázat ostatním lidem, že jsme rozrušení a potřebujeme podporu. „Studie ukazují, že slzy nám pomáhají zachytit více informací o tom, jak se někdo cítí, a přesněji číst jeho náladu,“ dělí se o své zkušenosti. „Dospělým mohou slzy pomoci zdůraznit osobě, se kterou se snažíte komunikovat, důležitost tématu, kvůli kterému takto reagujete. Produkce slz také pomáhá snižovat hladinu kortizolu, když jsme ve vysoce stresové situaci, a aktivuje parasympatický nervový systém: To je systém ve vašem těle, který mimo jiné zpomaluje srdeční tep a pomáhá vám odpočívat.“ Pláč je tedy v podstatě signálem vašeho těla ostatním i sobě samému, že se vaše emoce projevují ve velkém a že potřebujete uklidnit.

Proč je pláč tak příjemný?“

Zdá se protichůdné, že akt spojený se smutkem by měl být zároveň katarzní, ale když prožíváte něco těžkého, nechat se vyplakat může nakonec přinést pocit uklidnění. Dr. Cassmassi vysvětluje, že právě zde potenciálně vstupují do hry ony hormony, o kterých jsme se zmínili dříve. „Emocionální slzy obsahují několik hormonů, které mohou upravovat náladu, a obsahují přirozený endorfin leu-enkefalin, který zmírňuje bolest. Tato hormonální a chemická úleva od bolesti může hrát roli v tomto katarzním pocitu.“ Může to být také podobné uvolněné únavě, která se dostaví po tréninku: „Samotný akt pláče vyžaduje energii a po jeho skončení můžete pocítit úlevu způsobenou námahou.“ A v některých případech jsme si pláč podvědomě spojili s něčím, co nám přináší úlevu… a tak se také děje. „Někdy jde jen o naučený vzorec, že pláč se rovná katarzi, což vede k tomu, že člověk očekává nějakou formu emoční úlevy, jakmile začnou téct slzy.“

Nepodceňujte ani ten sociální prvek, který jsme zmínili. Vidět někoho v slzách může rychle prolomit bariéry a podpořit vřelé city mezi vámi. „Behaviorální vědci nahlížejí na pláč ze společenského hlediska: Doktorka Cassmassiová upřesňuje: „Utěšování plačícího člověka se stává příležitostí k navázání pouta. „Toto obnovené lidské spojení vede ke katarzi.“ Pokud však nemáte ve chvíli, kdy vás chytne pláč, nikoho kolem sebe, může se stát, že se poté budete cítit hůře. „Opravdu záleží na kontextu,“ varuje Houghton. „Někdo, kdo měl podporu přátel nebo rodiny, nebo má pocit, že díky prolití slz získal cenný vhled, často uvádí zlepšení nálady a přínos. Na druhou stranu, pokud se někdo při pláči cítil trapně nebo osaměleji, pravděpodobněji uvede, že slzy měly na jeho náladu negativní dopad.“ Najít si rameno, na kterém se vybrečíte, tedy není jen fráze – je to legitimní doporučení, abyste se po slzách cítili lépe, ne hůře.

Je pro vás odmítání pláče špatné?“

Ne každý samozřejmě sahá po kapesnících pokaždé, když se objeví zprávy. A neradi se řídíme klišé, ale obecně vzato, říká Houghton, ženy pláčou více než muži. „Rád bych to odmítl jako povýšený nesmysl, ale výzkumy ukazují, že ženy pláčou častěji než muži. Může to být způsobeno testosteronem u mužů, který může bránit slzám, a vyšší hladinou prolaktinu u žen, která může slzy zvyšovat.“ Dodává však, že to není jen o hormonech. „Velkou roli hraje také kultura, tedy to, jak společnost přijímá tento typ projevů emocí, a styl připoutání, tedy to, jak se jedinec ve vztahu spojuje se svým partnerem. Kulturní představy a normy mohou podporovat nebo bránit vyjadřování emocí prostřednictvím slz. A výzkumníci v oblasti attachmentu zjistili, že ti, kteří se vyhýbají sbližování s druhými, pláčou méně často než ti, kteří jsou ve svých vztazích bezpeční, zatímco jedinci s nejistou vazbou, kteří se mohou zdát přilnaví nebo bojácní, obvykle pláčou nejvíce, a to často způsobem, který může způsobit problémy.“

Nedovolíte-li si plakat, i když chcete, může to způsobit dlouhodobé problémy. „Potlačování emocí může být problematické,“ říká doktor Cassmassi. „Z psychologického hlediska je potlačení ‚nezralý obranný mechanismus‘; pokud si člověk nedovolí plně zpracovat emoční podnět, bude ho nadále obtěžovat v podvědomí a vyvolávat deprese a stres. Pláč umožňuje člověku emoci plně prožít a následně dojít k lepšímu pochopení věci, která ji vyvolala.“ To, že jste jediní, kdo u seriálu This Is Us nevzlyká, však nemusí nutně znamenat, že jste emocionálně poškození. „Neřekla bych, že člověk, který u filmu nikdy nebrečí, je emocionálně potlačený, na rozdíl od někoho, kdo nebrečí ani po těžké ztrátě,“ ujišťuje nás doktorka Cassmassiová.

Pokud se tedy držíte zpátky, zkuste se slzám oddat. „I když vám neschopnost plakat nemusí škodit, pořádný pláč má několik zdravotních výhod,“ nabádá Houghton. „Například slzy vzniklé v reakci na stres mohou pomoci snížit hladinu kortizolu a uvolnit toxiny. Jiné studie prokázaly, že pláč pomáhá jedincům uklidnit se. Pokud někdo není schopen plakat, může z potlačování nebo ignorování svých emocí trpět více fyzickými potížemi, jako je bolest hlavy nebo žaludku.“ Pokud tedy slzy prostě nepřicházejí, nedělejte si s tím starosti, ale pokud ano, vezměte si kapesníky, zavolejte kamarádce a pusťte je ven.

Nezadržujte to v sobě:

(Photos via Getty)

: Řekněte nám, co vás rozplakalo @BritandCo.