4. července 1845 se Henry David Thoreau rozhodl, že je čas být sám. Usadil se v lese na břehu rybníka Walden v Concordu ve státě Massachusetts a postavil si malou chatku. „Odešel jsem do lesa, protože jsem si přál žít vědomě,“ napsal slavně ve Waldenu. Toto dílo – spolu s Občanskou neposlušností, kterou rovněž inspiroval pobyt u rybníka – se stalo jedním z nejvlivnějších spisů v americké historii a podnítilo politická hnutí od abolicionismu přes environmentalismus až po občanská práva. Po dvou letech, dvou měsících a dvou dnech strávených v relativní samotě opustil Thoreau v tento den roku 1847 své místo.

„Je to skutečně nejslavnější dovolená v americké historii,“ říká David Ward, historik z Národní portrétní galerie. „To, co v knize udělal, bylo, že vzal tyto dva roky zážitků a zhustila je do uměleckého díla.“

Pro jednoho z nejslavnějších spisovatelů a filozofů země pocházel Thoreau ze skromných začátků. „Jeho otec byl výrobcem tužek a moc se mu nedařilo,“ říká Ward. Ale už v raném věku se ukázalo, že je nadaný, a jeho rodiče dali dohromady dost peněz, aby ho mohli poslat na soukromé školy včetně Harvardu, kde pilně četl a vynikal ve studiu. Po ukončení studia Thoreau vystřídal několik různých učitelských míst, než se ponořil do transcendentalistického hnutí a našel si mentora v jeho vůdci Ralphu Waldo Emersonovi.

„Emerson a Thoreau měli určitý vztah, kdy ho Emerson vzal pod svá křídla a vedl ho,“ říká Ward. „Začal psát a Emerson rozpoznal jeho talent.“ Zčásti i díky Emersonovu pobídnutí si Thoreau začal vést deník a posílat své texty do časopisu Dial. Jak jeho intelektuální vývoj pokračoval, žil s Emersonem a pracoval pro něj a rozvětvoval se do nových žánrů. „Přestal psát poezii a začal psát o svých osobních zážitcích,“ říká Ward. „Skoro by se to dalo nazvat intelektuální žurnalistikou.“

Nakonec se Thoreau, který zjistil, že je neklidný a potřebuje inspiraci, rozhodl začít nový život v přírodě. „Chtěl se dostat pryč z krysího závodu výroby a obchodu,“ říká Ward. Pustil se do svého dnes již proslulého experimentu s prostým životem, snažil se přežít bez peněz, pěstoval plodiny a sháněl si potravu z lesa u rybníka Walden. Navzdory všeobecnému přesvědčení však Thoreauův exil nebyl zamýšlen jako úplný útěk od společnosti. „Šlo mu o to, aby kultivoval sám sebe, ne aby kultivoval nějakou alternativu k Americe,“ říká Ward. „Zůstává zapojen do společnosti. Snaží se ji reformovat, ne před ní utíkat.“

Nejznámější epizodou jeho pobytu u Waldenského rybníka byla noc, kterou strávil ve vězení poté, co odmítl zaplatit volební daň. Měl pocit, že poskytování podpory vládě by znamenalo, že souhlasí se všemi jejími kroky, včetně mexicko-americké války, která mohla potenciálně rozšířit otroctví na západ. Tato zkušenost se stala jádrem myšlenek v eseji Odpor proti občanské vládě, obecně známém jako Občanská neposlušnost. „Metaforicky řečeno, Thoreau žije sám, protože morálně žije sám, spoléhá se pouze na své svědomí,“ říká Ward. „Což je smyslem občanské neposlušnosti – že jeden člověk sám může prohlášením svědomí zvrátit zkorumpovanou vládu.“

Tato koncepce spolu s dalšími, které vyjádřil ve svém pozdějším díle Walden, byla na svou dobu nesmírně radikální. „Bylo to velmi radikální vyjádření amerického individualismu, což v té době, ve 40. a 50. letech 19. století, nebylo normou,“ říká Ward. Thoreauova podpora Johna Browna, abolicionisty, který otevřeně obhajoval použití síly k ukončení otroctví, z něj udělala poněkud okrajovou postavu. „Když Amerika zvažovala otázku otroctví, Thoreau od 40. let 19. století zastával nejradikálnější pozici,“ říká Ward.

Ale o desetiletí a dokonce i o století později bude dopad jeho slov zřetelně cítit v celé společnosti. Zejména na Občanskou neposlušnost se odvolávali vůdci včetně Mahátmy Gándhího a Martina Luthera Kinga jako na inspiraci pro svá sociální hnutí. Ve Waldenu i jinde mnozí vidí zárodky moderního ekologického hnutí, které o mnoho let předběhlo svou dobu. „Skutečně podnítil myšlenku přírody jako něčeho, co je třeba chránit,“ říká Ward. „Velmi brzy ho napadla myšlenka, že dělba práce a obchod, vydělávání a utrácení mohou mít škodlivé účinky jak na jednotlivce, tak na společnost.“

Po prostém životě u rybníka Walden Thoreau jako amatérský přírodovědec hojně cestoval a plodně psal. Zachovalo se jen velmi málo jeho fotografií, ale jedna, malá daguerrotypie z roku 1956, je ve sbírce Portrait Gallery. Byla pořízena typicky thoreauovsky úsporně. „Jeden čtenář mu poslal pětidolarovou bankovku a řekl, že tak obdivuje jeho práci, že by chtěl fotografii ke knize,“ říká Ward. „Thoreau šel do města, zašel k daguerrotypistovi a nechal si zhotovit tuto malou daguerrotypii, pravděpodobně tu nejlevnější variantu, kterou bylo možné nechat vyrobit. Poslal ji i s drobnými zpět tomu muži do Ohia.“

Dnes je Thoreauův vliv na americkou kulturu nepřehlédnutelný. Paradoxně to pramení z toho, že se spokojil s vlastním myšlením, někdy zcela mimo společnost. „Působí jako velmi samotářský a uzavřený člověk,“ říká Ward. „Ale v žádném případě to není poustevník nebo mrzout. Byl velmi společenský a dobromyslný a zapojený do světa, jen jeho úhel pohledu na něj byl velmi odlišný od ostatních.“

.