Vidíme je před zřejmě každým zápasem v televizi. Vyjdou ven, drží se s hráči za ruce a vypadají naprosto rozkošně. Jsou to děti, ale zasvěcení jim říkají maskoti. K čemu ale slouží? Znají hráči děti předtím, než se z nich stanou maskoti? Mají z toho děti nějaký užitek kromě toho, že se drží za ruce s profesionálním sportovcem? Jednoduše řečeno, proč vůbec fotbalisté chodí ven s dětmi?“

No, začněme tím, že tyto děti – maskoti – ne vždy chodily tunelem nebo jakoukoli předzápasovou pasáží, která vede hráče na hřiště. Stačí se podívat na záběry z finále mistrovství světa 1990 nebo finále FA Cupu 1994, abyste viděli, že ne vždy se děti před odchodem do práce držely s velkými kluky za ruce. Nejdéle jsem našel děti přítomné při předzápasových průchodech týmů během finále FA Cupu v roce 1999, kdy s Manchesterem United a Newcastlem šli dva chlapci, za každý tým jeden. Teprve když jsem o rok později našel záběry z mistrovství Evropy 2000, viděl jsem přítomný celý oddíl dětí, po jednom za každého hráče.

Tento výskyt dětských maskotů při průvodech týmů na hřiště před zápasem na přelomu tisíciletí se shoduje s oznámením FIFA, ale jen nepatrně. V tomto oznámení – učiněném v roce 2001 těsně před závěrečným losováním mistrovství světa 2002 v Jižní Koreji a rok po Euru 2000 – se uvádí, že FIFA bude spolupracovat s UNICEF ve jménu kampaně „Řekni ano dětem“. Kampaň měla „zlepšit a ochránit životy dětí“ na celém světě a ukázat, že „fotbal dělá pro děti něco dobrého“. Nejviditelnějším způsobem propagace kampaně bylo, že děti „vedly hráče na hřiště v tričkách FIFA/UNICEF „Say Yes“ před každým zápasem mistrovství světa 2002.

Dnes se dětští maskoti objevují po boku hráčů, držíce se za ruce, před každým zápasem nejvyšší mužské evropské ligy, Ligy mistrů a mezinárodním zápasem seniorské úrovně. Tyto týmy a akce nejsou nutně vázány partnerstvím FIFA s UNICEF, takže se zdá, že existují i další důvody, proč se tato praxe tak rozšířila, než jen zvyšování povědomí o kampani UNICEF.

Takže znovu, proč fotbalisté chodí ven s dětmi?

No, důvodů je mnoho a podle toho, s kým mluvíte, mohou být velmi různé: „Je to kvůli ochraně hráčů. Je méně pravděpodobné, že fanoušci budou po hráčích házet věci, když budou mít děti hned vedle sebe,“ až po: „Kluby na tom vydělávají peníze“. I když je pravděpodobně nemožné zjistit, zda jsou dětské doprovody skutečně oslavovanými odstrašujícími prostředky, je pravda, že kluby mohou na maskotech vydělávat tím, že od rodin vybírají poplatky za to, aby jejich děti byly jedním z nich.

Nejdůležitější je, že zastřešující užitečnost dětských maskotů spočívá v public relations. Prostě vypadá dobře, když váš tým chodí s nevinností a čistotou dětí hned vedle sebe (i když, děti nejsou vždy tak nevinné). Týmy si často vybírají děti z místních škol či klubů nebo šampiony místních mládežnických turnajů a lig. Vezmou si příklad z knihy nadace Make a Wish Foundation a vyberou nemocné, handicapované nebo znevýhodněné dítě a nechají je, aby se s hráči setkalo a kromě běžného venčení dělalo různé další věci. Možná ani nevybírají děti, je známo, že na Den matek chodí s týmy i matky hráčů. Mít doprovod umožňuje týmům jít příkladem, ukázat hodnoty a představit se jako vzory, které společnost preferuje.

Sao Paulo jednou vyšlo se psy, aby upozornilo na těžkou situaci toulavých psů. Pozn. překl: @footynions

McDonald’s vyslal na mistrovství světa v Brazílii 1 408 dětí, aby se staly maskoty a vykonávaly různé další činnosti související s fotbalem a mistrovstvím světa. Společnost McDonalds to udělala, protože chtěla, aby se svět seznámil s její značkou a oblíbil si ji, a pokud to znamenalo, že si cestou splní pár snů, budiž.

Proč tedy fotbalisté chodí ven s dětmi? No, protože jsou rozkošné, hráči díky nim vypadají jako vzory, tým díky nim vypadá, že má dobré hodnoty, občas pomáhají charitativním organizacím, přinášejí trochu peněz a obecně dělají všem dobrý pocit z fotbalu.

Není to špatná návratnost, když to řeknu za sebe… a já to říkám. To jsou všechno věci, které říkám já sám.