Část: Jazyková sekvence
Pokračování To: Úvod do generativní syntaxe
Shrnutí obsahu: 800 slov, 8 min čtení

Vysvětlení substituce

Považte větu: „Koupil jsem si tuhle velkou knihu básní s červeným přebalem.“

V běžném jazyce často nahrazujeme slova a slovní spojení indexačními slovy, jako je „jeden“. Říkáme tomu indexující záměna. význam těchto slov lze získat z kontextu.

Na první pohled se zdá, že indexující záměna cílí na větev v syntaktickém stromu. Například:

• Koupil jsem si tu velkou básničku s červeným obalem („jedna“ nahrazuje podstatné jméno)
• Koupil jsem si jednu („jedna“ nahrazuje celou podstatnou větu)

Ale z větné záměny nevyplývá několik dalších záměn:

• Koupil jsem si tu velkou.
• Koupil jsem tu malou
• Koupil jsem tu velkou z básní s modrým obalem

Možná je naše představa o podstatných jménech příliš plochá. Možná potřebujeme další uzly pro popis struktury uvnitř podstatné fráze. Tyto mezilehlé uzly budeme nazývat N‘, (kde N → N‘ → N“ = NP):

Tento nový strom úspěšně předpovídá všechny substituční jevy tím, že modeluje „jeden“ jako náhradu různých uzlů „N-bar“:

Podobně můžeme zavést hloubku do našich slovesných frází (VP) pomocí mezilehlých uzlů V‘ („V-bar“):

Syntaktický strom X-bar poskytuje jednoduché vysvětlení substitučních jevů „udělat tak“:

• Udělám tak v kanceláři před večírkem.
• Udělám to tak před večírkem.
• Udělám to tak.

Obecná teorie frází

Můžeme revidovat naše původní pravidla NP a VP tak, aby odrážela naše zprostředkující uzly N‘ a V‘:

Co když jsou podstatné a slovesné fráze instancí obecnější frázové struktury? Stejně jako teorie skupin identifikuje překrývání axiomů sčítání a odčítání, teorie X-bar zkoumá podobnost mezi pravidly NP a VP.

Existují pouze čtyři druhy složek fráze:

1. Hlava nese centrální význam fráze. Uvažujme větu „Vysoká studentka, která má na sobě červené tričko, kladla po přednášce otázky svému profesorovi“. Centrální význam zůstane zachován, pokud odstraníme všechna slova, která nejsou v hlavě: „studentka kladla otázky“.
2. Specifikátor ukazuje na hlavu. U podstatných jmen patří mezi specifikátory determinátory („the“) a posesivy („her“). U sloves tuto roli občas plní příslovce („rychle“).
3. Doplněk má tendenci cítit se úzce spjatý s hlavou fráze (např. „básní“ v „knize básní“).
4. Naproti tomu doplňky mají tendenci cítit se více fakultativní (např. „velký“ ve slově „velká kniha“).

Adjunkty vs. doplnění

Vzhledem k tomu, že adjunkty i doplnění často obývají předložkové fráze, je možná překvapivé, že by se měly chovat odlišně. Rozdíl mezi adjunkty a doplněními vysvětluje, proč by tomu tak mělo být. Podívejme se na čtyři rozdíly v chování:

Rozdíl č. 1. Adjunkty lze libovolně přeskupovat.

Podívejme se na naši příkladovou slovesnou frázi:

Toto pravidlo znamená, že naše dva adjunkty mohou být promíchány, ale komplement NP si musí zachovat svou původní pozici

• Přečtu dopis v kanceláři před večírkem (Původní pořadí: (Změna pořadí adj.: platná)
• Přečtu v kanceláři dopis před stranou (Změna pořadí adj.: platná)
• *Přečtu v kanceláři před stranou dopis (Změna pořadí adj.: neplatná)

Rozdíl 2. Indexační záměna nemůže řetězit doplněk.

Například,

• Udělám tak v kanceláři před večírkem (Adj je řetězec: platný)
• *Udělám tak dopis před večírkem (Compl je řetězec: neplatný)

Považte další část řeči, kterou jsme ještě nebrali v úvahu: spojky slov jako „a“ a „nebo“.

Rozdíl č. 3. Spojovací slova k sobě vážou adjunkty a komplementy. Vazby adjunktů a komplementů jsou však negramatické.

Podívejme se na náš příklad podstatné věty:

Tři příklady pro ilustraci fungování konjunkce:

• Koupil jsem si knihu básní a povídek. (Doplňovací spojka: platná)
• Kniha s červeným přebalem a černým hřbetem. (Adj-adj konjunktiv: platný)
• *Knihu básní a s červenou obálkou. (Kompl-adj konjunkce: neplatná)

Co nám říká teorie X-Bar o paměti

Předtím jsem uvedl rozdíl mezi pamětí epizodickou a sémantickou:

• Sémantická: schopnost pamatovat si fakta a pojmy (např, ruce mají pět prstů)
• Epizodická: schopnost pamatovat si události nebo epizody (např. večeře minulé úterý večer)

Pojmy se učíme extrahováním společných rysů z epizodických vzpomínek. Pokud uvidíte dostatečný počet kovových kostek pohybujících se na čtyřech válcích, nakonec tyto objekty zkonsolidujete do pojmu CAR:

Ve filozofii předpokládám, že pojmy nutnost a kontingence se vztahují k sémantické, respektive epizodické paměti.

V lingvistice předpokládám, že doplňky pomáhají lokalizovat pojmy v sémantické paměti, zatímco adjunkty napomáhají epizodické lokalizaci. Ve větě „Koupil jsem si knihu básní s červeným přebalem“ nám doplněk pomáhá aktivovat pojem POEM-BOOK, zatímco adjunkt vytváří smyslové predikáty, které jej lokalizují v naší epizodické paměti.

Významy

• Při plochých syntaktických stromech je obtížné vysvětlit indexační substituci (např, „koupil knihu“ → „koupil jednu“)
• Pokud uděláme syntaktické stromy binární tím, že zavedeme mezilehlé uzly X‘ („X-Bar“), substituce se stane jednodušší.
• Podstatná jména a slovesa tak parametrizují obecnější frázovou strukturu.
• Fráze mají čtyři druhy konstituentů: hlavu, specifikátor, komplement a adjunkt.
• Rozdíly mezi doplňky a adjunkty jsou poučné:
  • Pouze adjunkty lze přeřadit.
  • Indexační náhrada nemůže doplněk přeřadit.
  • Komplementy se nemohou vázat napříč kategoriemi
• V lidském poznávání mohou komplementy a adjunkty odpovídat sémantické, respektive epizodické paměti.

.