Je mi velkou příležitostí a velkou ctí být dnes ráno s vámi. Oceňuji úsilí, které jste vynaložili, abyste se zde sešli. Již mnoho let je zvykem, že na začátku nového školního roku k vám promlouvá člen Prvního předsednictva. Velmi rád bych řekl něco, co bude pro všechny užitečné, a za tímto účelem jsem se modlil o vedení Ducha Svatého.

Přináším vám lásku a pozdravy presidenta Kimballa a presidenta Romneyho. Prezident Kimball slouží nejen jako prezident Církve, ale také jako předseda správní rady této univerzity, a prezident Romney slouží jako místopředseda. Jsem přesvědčen, že by s vámi dnes ráno byli rádi, kdyby jim to okolnosti dovolily. Jak víte, prezidentu Kimballovi je nyní devadesát let a kvůli neduhům věku nemůže vystupovat a mluvit tak energicky jako kdysi. Podobně postižený je i president Romney.

Rád bych se s vámi podělil o některé své starosti spojené s odpovědností, která na mě byla vložena. Chci, abyste část této odpovědnosti nesli i vy. Jste-li členy Církve, i vy máte za úkol starat se o její sílu a růst.

Pamatuju si, jak před mnoha lety přišel za Stephenem L. Richardsem, který byl tehdy členem Prvního předsednictva, jeden významný a zámožný muž. Tento muž měl syna, kterému bylo odepřeno misionářské povolání kvůli jeho morálně špatnému chování. Muž byl velmi důrazný, téměř náročný ve své žádosti, aby synovi bylo dovoleno odejít. V té době jsem měl na starosti misionářský program Církve a byl jsem v místnosti, když k rozhovoru došlo. Poté, co muž dokončil svou dlouhou a náročnou argumentaci, president Richards řekl: „Bratře, mám určitou odpovědnost za záležitosti této Církve. Ty ji máš také. Kdybys seděl tam, kde sedím já, a znal okolnosti, které znám já, cítil by ses přesně tak jako já. Nyní, ve svém postavení člena této Církve, jako ten, kdo má kněžství, máš také odpovědnost za její růst a program a za její kázeň. Soucítím s vámi, protože vím, že to, co říkáte, pochází z lásky k vašemu synovi. Žádám vás však, abyste se jako člověk, který má odpovědnost za pokrok Církve, podíval na širší záležitosti království. V tomto světle pak učiníte rozhodnutí.“ Po zamyšleném mlčení to byl otec, kdo učinil rozhodnutí, že jeho syn nemá odejít.

Pánův finanční zákon

Už jsou to více než čtyři roky, co jsem byl povolán do předsednictví. Po dva a půl z těchto čtyř let na mě bylo, nikoliv z mého vlastního přání, naloženo břemeno každodenní práce úřadu předsednictví. Nechápejte mě prosím špatně. Nestěžuji si. Pán mi požehnal úžasným a podivuhodným způsobem. Byl jsem požehnán důvěrou Jeho vyvolených služebníků, presidentů Kimballa a Romneyho. Byl jsem požehnán věrností, neutuchající oddaností a pomocí Rady Dvanácti, každého člena Prvního kvora Sedmdesáti, předsedajícího biskupství a členů Církve na celém světě. Bylo na mě vzpomenuto v mnoha modlitbách a jsem za to nad síly vyjádření vděčný.

V souvislosti s odpovědností, kterou mám, jsem předsedal zasedáním správní rady této univerzity. Po mnoho let jsem působil jako předseda výkonného výboru správní rady.

Předsedám také schůzím rozpočtového a rozpočtového výboru církve. To je velmi vážná odpovědnost.

Jak víte, 8. července 1838 Pán zjevil Proroku Josephu Smithovi zákon o desátcích, jak se vztahuje na členy Církve v této dispensaci.

Téhož dne vydal zjevení, v němž řekl, že s desátkovými prostředky Církve by měla „nakládat rada složená z Prvního předsednictva mé Církve a z biskupa a jeho rady a z mé nejvyšší rady“ (D&C 120).

Na základě tohoto zjevení máme v Církvi to, co nazýváme Rada pro nakládání s desátky. Tato rada se skládá z Prvního předsednictva, Rady Dvanácti a předsedajícího biskupství. Jejich je konečná odpovědnost za všechny výdaje Církve.

V podstatě jako výkonný výbor této rady máme něco, co označujeme jako Výbor pro rozpočet a rozpočtové prostředky. Tento výbor se schází každý týden, aby posoudil ke schválení všechny položky církevních výdajů. Ty mohou zahrnovat desítku nebo více nových kaplí na různých místech po celém světě nebo projekt výstavby či renovace v areálu BYU, nový chrám někde nebo jakoukoli jinou věc. Nemusím vám říkat, že vzhledem ke stovkám rozestavěných budov (v současné době jich je více než 900) se jedná o obrovské množství dolarů. Opět je mou povinností předsedat těmto schůzkám a podepisovat souhlasy s výdaji. Je to znepokojující odpovědnost.

Kde se berou peníze? Mnozí se dívají na církev jako na organizaci s velkým bohatstvím. Byli jsme zařazeni mezi instituce, které se vyrovnají mnoha institucím z žebříčku Fortune 500. Vždyť je to tak. O našem majetku hovoří bezelstně ti, kteří buď neznají fakta, nebo je hrubě zkreslují za účelem senzacechtivosti.

Skutečnost je ovšem taková, že máme obrovský majetek, když se započítá hodnota všech církevních budov a zařízení. Tento majetek však nepřináší příjmy. Jsou to spotřební statky. Tvoří je tisíce shromažďovacích domů po celém světě, mnoho chrámů, seminářů a institutů a samozřejmě Univerzita Brighama Younga. Jejich investice stály miliony a nepřinášejí téměř žádnou přímou dolarovou návratnost těchto investic. Jejich existence má jediný důvod, a to sloužit potřebám lidí jako synů a dcer Božích, kteří s ním mají zvláštní a důležitý vztah.

Znovu opakuji, že o Církvi se často mluví jako o instituci s velkým bohatstvím. Když je vše řečeno a vykonáno, je církev bohatá pouze vírou svých lidí. Jedním z projevů této víry je placení desátků. O církvi se mluví jako o instituci s velkými obchodními zájmy. Příjmy z těchto obchodních podílů by církev udržely v chodu jen velmi krátkou dobu. Skutečnost je taková, že desátky jsou Pánovým finančním zákonem. Přišel od něj ze zjevení. Je to božský zákon s velkým a krásným zaslíbením. Vztahuje se na každého člena Církve, který má příjem. Platí pro vdovu v její chudobě stejně jako pro bohatého člověka v jeho bohatství. Je jednoduchý na pochopení. Stačí ji srovnat s daní z příjmu, abychom poznali jednoduchost, která pochází z Boží moudrosti, v kontrastu se složitostí, která pochází z lidské moudrosti.

Vdovina

Držím v ruce vdovskou almužnu. Dostal jsem ji před mnoha lety v Jeruzalémě a bylo mi řečeno, že je pravá. Mám ji zarámovanou a uchovávám ji ve své kanceláři jako stálou připomínku děsivé odpovědnosti za utrácení toho, co pochází z posvěcení členů církve. Většina úžasných, věrných Svatých posledních dnů, kteří platí desátky, jsou muži a ženy se skromnými příjmy. Nejenže platí desátky, ale přispívají i mnoha dalšími příspěvky na posílení tohoto díla.

Před časem přišla do mé kanceláře drobná, shrbená, starší žena. Pro účely tohoto rozhovoru ji budu nazývat Mary Olsenová, ačkoli se tak nejmenuje a nepřála by si, aby její totožnost byla prozrazena. Řekla, že právě přišla z chrámu. Z kabelky vytáhla šekovou knížku. Řekla, že je už mnoho let vdovou a že to v životě neměla lehké. Měla velkou lásku k Pánu a jeho církvi. Celý život věrně platila desátky. Cítila, že už nebude dlouho žít. Nyní, jak říkala, cítila, že by měla pomáhat víc než dosud. Rukou roztřesenou věkem napsala šek na 5 000 dolarů. Podala mi ho. Zapsal jsem si adresu, kde bydlela. Bylo to v chudé čtvrti. Přiznám se, že když jsem se na ten šek díval, vhrkly mi do očí slzy. Držel jsem v rukou mnoho větších šeků, než byl tento. Ale když jsem držel šek této vdovy, byl jsem téměř přemožen její vírou a vážností důvěry, kterou jsem měl při vydávání jejího posvěceného příspěvku.

Moji drazí mladí přátelé, my – vy i já – jsme správci toho, co Pánu darovala Mary Olsenová a tisíce jí podobných, jejichž oddanost je stejně velká a jejichž oběť stejně jistá. Tento krásný kampus s mnoha programy je spotřebitelem velmi podstatné části příspěvku této vdovy. Ona odevzdává svou oběť Pánu a pak je zbavena odpovědnosti. Odpovědnost se pak stává mou – a vaší!“

Co by mohla očekávat od vás? V rychlosti se zmíním o čtyřech nebo pěti věcech, které by podle mého názoru mohla přiměřeně očekávat.

Především si myslím, že by z vaší strany mohla očekávat hluboký pocit vděčnosti a uznání. Uznávám, že poplatky, které vynakládáte na studium na BYU, jsou vysoké a někdy je těžké je zaplatit. Měli byste však vědět, že několikanásobek částky, kterou platíte, pochází z posvátných fondů Církve na pokrytí skutečných nákladů na vaši přítomnost na této univerzitě. To se týká každého z vás, kdo zde jste. Jste skutečně privilegovaní. Je vás přibližně 26 000. Existují doslova legie dalších hodných mladých mužů a žen, kteří jsou členy Církve a kteří by udělali téměř cokoli, aby zde mohli být. Proč by se s vámi mělo takto zacházet, když krásná a skvělá dívka na Britských ostrovech nebo ten kvalifikovaný mladý muž v Argentině nebo ta schopná a věrná dívka v Japonsku jsou stejně hodni a stejně způsobilí jako vy?“

Vděčnost patří mezi největší ctnosti. Doufám, že neuplyne den, kdy byste nepoklekli na kolena a nepoděkovali Pánu za úžasné výsady, které se vám dostalo při studiu na této univerzitě. Kde na světě je krásnější kampus než tady? Kde je lepší vybavení? Kde je lépe kvalifikovaný profesorský sbor složený z mužů a žen nejen vzdělaných, ale i věřících? Kde najdete lepší sdružení než zde? (V závorce dodávám: kde najdete fotbalový tým, kterému by bylo hodno fandit více?)

Vím, že akademická dřina je těžká. Vím, že když mu čelíte, někdy vás to odradí. Vím, že pro mnohé z vás je akutní osamělost, i když je kolem vás tolik lidí. Mohu však říci, že tyto a další problémy byste měli na kterékoli jiné univerzitě. Buďte vděční. Buďte vděční za úžasnou příležitost, kterou máte ke studiu na této velkolepé univerzitě.

Druhé, vdova, která mi přinesla svůj dar, jenž se stal součástí financování této univerzity, by od vás očekávala, že budete šetřit, chránit a dělat vše, co je ve vašich silách, abyste zachovali tato pozoruhodná zařízení, která stála tolik peněz. Neustále dostáváme od lidí z celého světa žádosti o založení další univerzity na tom či onom místě. Bylo by úžasné, kdyby se nám to podařilo. Musíme se však smířit s tím, že vybudovat a udržovat takové zařízení a fakultu by bylo příliš nákladné, více, než bychom si mohli dovolit. Je to váš domov, dokud jste tady. Dobře se o něj starejte. Jsem zděšen, když vidím, jak je majetek znehodnocován, vandalizován, poškozován nedbalostí nebo jak se plýtvá prostředky. Nic takového se v tomto kampusu nesmí nikdy stát. Do současného stavu byl vybudován z velké části z peněz získaných z církevních desátků. Z velké části je z těchto prostředků udržován. Pečujte o něj. Je vám svěřena posvátná důvěra, abyste tak činili.

Zatřetí, vdova, o níž mluvím, očekává, že během vašeho pobytu zde prožijete růst víry a posílíte poznání Božích věcí, a zejména obnoveného evangelia Ježíše Krista.

Očekává se, že každý z vás bude navštěvovat kurzy náboženství. Někomu to může vadit. Doufám, že ne. Tyto kurzy, vyučované kvalifikovanými instruktory, představují jeden z hlavních rozdílů mezi touto a jinými univerzitami. Máte zde možnosti, které byste na žádné jiné škole neměli ve zcela stejné míře. Nezlobte se na toto studium. Zapojte se a nasávejte to, co je vám nabízeno pro vaše osvícení a posílení vašeho svědectví. Většina z vás už nikdy nebude mít takovou příležitost učit se evangeliu ve vědeckém prostředí jako zde. Hluboce pijte věčné pravdy.

Ze čtvrté, dalším velkým očekáváním je, že mnozí z vás zde najdou své společníky. Obecně řečeno, není lepšího místa, kde byste mohli najít někoho svého druhu, se stejnými měřítky, stejnými ambicemi, stejnou touhou a ochotou sloužit Pánu, když jdete svým životem kupředu. Očekává se, že manželství vzešlé ze sdružení v tomto areálu bude manželstvím založeným na lásce, uznání a vzájemné úctě, s pochopením těžké odpovědnosti i možnosti štěstí v čase i po celou věčnost díky vykonávání kněžství v domě Páně.

V očekávání toho nikdy nemůžete být nemorální. Nemůžeš být nepoctivý při namlouvání nebo v manželství, aniž bys porušil velkou důvěru, která je do tebe vložena jako do studenta Univerzity Brighama Younga.

Za páté, posledním velkým očekáváním z hlediska tvé přítomnosti zde je, že se lépe kvalifikuješ pro obsazení odpovědných pozic ve světě, jehož se staneš součástí. Všichni jsme nesmírně hrdí na velké fotbalové úspěchy BYU. Přispívají ke cti školy. Jsou dobrým odrazem Církve. Jsme na tým hrdí a přejeme mu další úspěchy.

Primárním účelem BYU však není fotbal. Hlavním účelem BYU je poskytnout vám prvotřídní vzdělání v oborech a dovednostech, které vás připraví na produktivní život, a zároveň vám vštípit pevné základy duchovních hodnot.

Porušíte posvátnou důvěru vdovy, o které jsem se zmínil, i nás všech, pokud nevyužijete velkou příležitost, kterou zde máte k učení, abyste mohli jít sloužit.

Tato služba musí být poskytována poctivě. V učebních sálech nelze podvádět bez následného dopadu na způsobilost sloužit ve světě práce. Pokud z nás vycházejí právníci s chytrými technikami a povrchní poctivostí, pak jsme porušili důvěru. Pokud vychováváme učitele, jejichž jediným cílem je získat práci, a ne sloužit potřebám chlapců a dívek, pak jsme opět selhali. Pokud z nás vyjdou absolventi obchodních škol, jejichž jediným cílem je zbohatnout bez ohledu na zásady, pak opět oběti našich lidí na udržení této školy přišly vniveč.

Velká očekávání

Vaše musí mít vyšší vizi a vyšší poslání. Vaší povinností je studovat a učit se, abyste se výjimečným způsobem kvalifikovali pro odpovědné pozice v profesích, ve světě podnikání a pro život vůbec. A kromě toho je vaší nejsvětější a nejzávaznější odpovědností, abyste tak činili při dodržování všech prvků morálního chování a při uplatňování zásady zlatého pravidla, jak ji učil Syn Boží.

Máme na vás velká očekávání. Na tato očekávání máme právo. Vdova, o které jsem mluvil, a statisíce jí podobných, kteří přinášejí své desátky do Pánovy pokladnice, počítají s tím, že uděláte něco zcela výjimečného a důstojného.

Nechť je začátek tohoto nového školního roku poznamenán předsevzetím, že budete stát o něco výše, že budete pracovat o něco usilovněji, že váš život bude v souladu se zásadami morálky a poctivosti, které jsou podstatou evangelia Ježíše Krista. Buďte pokorní. Modlete se. Buďte pilní. Užijte si krásné chvíle. Užívejte si života. Ale vězte také, že je vážný a že z vašeho času a úsilí budou plynout podivuhodné výsledky jak časné, tak věčné, budete-li žít evangelium Ježíše Krista, dokud jste zde, a připravovat se na to, abyste ho žili, až odsud odejdete.

Pokud to budete dělat, my, kteří máme posvátné správcovství, budeme vědět, že to, co je zde poskytováno, nebude marné, ale že prostředky na vybudování a udržování této instituce přinesou podivuhodné a obohacující dividendy pro současnost i pro generace, které teprve přijdou. Modlíme se za vás. Doufáme, že se budete modlit i za sebe. Prosíme Pána, aby vám žehnal a podporoval vás, aby vám dal sílu a schopnost pochopit a osvojit si to, čemu se učíte, abyste po dokončení své práce zde mohli jít vpřed do světa jako muži a ženy víry, velké vzdělanosti a nesmírné poctivosti.

Bůh vám k tomu žehnej, pokorně se modlím ve jménu Ježíše Krista. Amen.