Nový výzkum nebyl schopen zopakovat původní zjištění o držení těla, testosteronu a pocitu moci.

Pokud jste se někdy ocitli v situaci, kdy jste si potřebovali zvednout sebevědomí – řekněme, že se chystáte přednést prezentaci nebo požádat o zvýšení platu, nebo jste právě dostali kopačky a cítíte se mizerně, možná jste slyšeli, že byste měli zaujmout tzv. pózu síly.“ Tento termín pochází ze studie z roku 2010, která zjistila, že zaujmutí expanzivního postoje (představte si Wonder Woman se zvednutou bradou, rameny dozadu a rukama v bok) může zvýšit hladinu testosteronu, snížit hladinu stresových hormonů a zvýšit rizikové chování.

Od této studie se póza síly stala předmětem přednášky na TED, knihy o svépomoci a mnoha článků v časopisech. (Přiznáváme, že jsme o něm sami psali.) Nejnovější výzkumy však začaly zpochybňovat, zda určitý způsob stání z psychologického hlediska skutečně něco přináší. A nyní nová studie z Pensylvánské univerzity říká, že neexistují žádné důkazy o tom, že by silové pozice zvyšovaly testosteron nebo sebevědomí – a že v některých situacích mohou působit přesně naopak.

Doktor Coren Apicella, odborný asistent psychologie, a doktorand Kristopher Smith byli k tvrzením původní studie skeptičtí a souhlasili s kritikou ostatních, že výsledky nezohledňují správný „sociální kontext“. Pokusili se tedy výzkum zopakovat s využitím prostředí soutěže s vítězi a poraženými – situace, která má u lidí i zvířat tendenci přirozeně ovlivňovat hladinu hormonů.

„U vítězů dochází k relativnímu zvýšení hladiny testosteronu ve srovnání s poraženými,“ vysvětlil Apicella v tiskové zprávě. „Evoluční teorie k tomu říká, že pokud jste právě vyhráli soutěžní interakci, může vás tento testosteron motivovat k budoucí soutěži. Pokud jste prohráli, říká vám: ‚držte se zpátky, nechcete dostat znovu na zadek‘.“

Pro testování účinků silových póz v těchto situacích Apicella a Smith naverbovali téměř 250 mužů vysokoškolského věku, aby poskytli vzorky slin a poté se zúčastnili soutěží v přetahování lanem. Vítězové byli prohlášeni za silné a poražení za slabé. Všichni muži pak byli požádáni, aby zaujali buď silnou, neutrální, nebo slabou pózu (rozuměj shrbenou).

Při pózování si účastníci studie prohlíželi obličeje na obrazovce počítače – stejné obrázky, které byly použity v původní studii. Asi o 15 minut později jim vědci odebrali druhou slinu.

„Nenašli jsme žádnou podporu pro tuto myšlenku ztělesněného poznávání,“ řekl Apicella s odkazem na termín, který popisuje aspekty myšlení ovlivněné spíše tělem než mozkem.

A mezi „poraženými“ ve studii učinili další zajímavé pozorování:

Výzkumníci nezaznamenali žádné změny v chování, které by šly ruku v ruce s poklesem testosteronu, a říkají, že tato zjištění je třeba zopakovat, než bude možné vyvodit nějaké pevné závěry.

„Ale je možné, že lidé vůbec nebudou schopni ‚předstírat, dokud to nedokážou‘,“ řekl Smith pro Real Simple. „Ve skutečnosti, pokud se na začátku necítíte tak sebejistě a nejste přirozeně dominantní jedinec, může být předstírání vlastně na škodu.“

V těchto případech může být pokles testosteronu ochranný: „Může to být způsob, jak vám tělo říká: ‚hele, přestaň se takhle chovat, jinak bys mohl čelit následkům‘,“ dodává.“

Nová studie, publikovaná v časopise Hormones and Behavior, není první, která v posledních letech zpochybňuje účinky mocenských póz. Rozsáhlá studie z roku 2015 nedokázala zopakovat závěry původní studie o hormonálních změnách. A v září spoluautorka studie z roku 2010 zveřejnila na svém blogu dopis, v němž uvedla, že již nevěří, že efekt silových poloh je skutečný. Dokonce zašla tak daleko, že odrazovala ostatní výzkumníky od studia tohoto tématu a napsala, že by to bylo „plýtvání časem a zdroji“.

Brzy poté harvardská výzkumnice Amy Cuddyová, PhD – která byla spoluautorkou původní studie a stala se známou díky své přednášce TED Talk o power posingu – vydala vyvrácení dopisu a svůj výzkum obhajovala. Napsala, že její laboratoř provedla dosud nepublikovaný přehled studií o mocenském pózování a našla „silné a robustní důkazy o tom, že zaujímání expanzivních postojů skutečně zvyšuje pocit moci.“

Ve svém novém článku však Apicella a Smith poznamenávají, že dvě dosud největší studie na toto téma „naznačují, že účinky jsou buď minimální, nebo silně ovlivněné kontextem.“

„Jako vědcům nám záleží na pravdě,“ uvedla Apicella. „Vůči výzkumu obecně panuje velká skepse, zejména vůči výzkumu, který vychází ze společenských věd. Studie, jako je ta původní mocenská póza, mohou být škodlivé, protože delegitimizují dobrou práci.“

Je tedy na čase rady o mocenské póze zrušit? Smith si myslí, že ano. „Jsme skeptičtí k tomu, že power posing má nějaký efekt, a nyní víme, že může být kontraproduktivní,“ říká. „Myslíme si, že by lidé možná měli vyzkoušet jiné strategie, které jim pomohou cítit se sebevědomě.“ (V tom případě můžeme doporučit břišní dýchání a la olympijská šampionka Laurie Hernandezová?)

Real Simple Newsletters

Získejte tipy, inspiraci a speciální nabídky, které vám budou doručeny do schránky.

.