Dobrá hudba nemá jednu definici

Co je to dobrá hudba? Jak lze prohlásit, že jedna čtyřminutová skladba zvukových vln je lepší než jiná? V čem jsou Beatles lepší než Miley Cyrus? Vždycky to pro mě byla záhada. Jednou jsem seděl a poslouchal klasiku „Life on Mars“ od Davida Bowieho; po rukou mi běhala husí kůže a text byl tak šílený, a přesto všechno tak nějak dával dokonalý smysl. Tohle je dobrá hudba. Přesto se mi hned po ikonickém zvonění telefonu na konci písně v playlistu objevila Rihanna, která mi říkala, abych „nepřestával hrát“. Během jednoho z letních pobytů v Izraeli jsem poslouchal jen tuhle populární popovou písničku z roku 2007, která změnila náladu na mnoha středoškolských plesech. Od té doby se mi pokaždé, když slyším, že „se připozdívá“, vybaví plážová města a blázniví izraelští řidiči. Znamená to, že David Bowie a Rihanna mají v mém srdci stejné místo? Je pro mě těžké napsat jasnou definici toho, co je dobrá hudba, protože neexistuje jediný důvod, proč je nějaká píseň lepší než jiná. „Please Don’t Stop the Music“ mi přináší lepší náladu než „Can’t Buy Me Love“, a to z žádného legitimního důvodu kromě nostalgie.

Existují dva důvody, proč je písnička dobrá. První je relativně intuitivní – prostě je. Může to znít trochu podezřele, ale dobrý posluchač dokáže rozpoznat, kdy si píseň zaslouží označení „dobrá“. Nebudu se označovat za hudebního experta, ale věřím, že mám určitý instinkt, pokud jde o analýzu hudby. Každou skladbu je třeba hodnotit jinak, protože každá skladba má jiný zásadní aspekt, který ji dělá dobrou. Například píseň „Let it Be“ od Beatles nemá téměř žádný text, přesto je to jedna z nejikoničtějších písní své doby a stále se líbí mladším generacím. Píseň se skládá z kvalitních melodií, je plynulá a rytmická. Další písně, jako je „House of the Rising Sun“ od Animals a „Dream On“ od Aerosmith, jsou skvělými příklady hudby, která zaujme textem.

Druhým důvodem je, že píseň ve vás vyvolává určité pocity. To je osobní, protože každý má své vlastní rytmické cítění. Každý jedinec se při poslechu konkrétních písní bude cítit jinak. Ať už se začnete cítit nadšeni, nebo se vám bude chtít brečet, bude to pro vás dobrá píseň. „Art of War“ od We the Kings je jednou z těch písní, při kterých mám chuť obout si boty Timberland a pomalovat si obličej warpaintem. Pro ostatní je to další kýčovitá pop/rocková kapela, která pro hudební kulturu nic neznamená. Na mou obranu musím říct, že jedna z písní, která se v autě objevuje častěji, než by měla, je „The Holly Dolly Song“. Tento pojem se netýká jen konkrétních písní, ale žánrů obecně. Při poslechu klasického a folkového rocku za jízdy si připadám jako ve filmu, zatímco při poslechu lehkého popu mám chuť obout si sandály a dovádět na sluníčku.

Někteří mohou toto kritérium hudby označit za guilty pleasure, ale já věřím, že je to mnohem hlubší. Každá skladba ve vašem playlistu o vás něco vypovídá. Někomu může říkat, že máte špatný hudební vkus, ale pokud vás hudba uvede do lepší nálady, pak plní svůj účel. Mám několik přátel s neuvěřitelným hudebním vkusem, přesto mě každá skladba, kterou mi pustí, nijak neovlivní. Jak by to mělo být, jsou písně, které definují generace více než jiné, například klasická „Bohemian Rhapsody“. Neřekl bych, že „Call Me Maybe“ definuje naši generaci, ale mohu téměř zaručit, že v této škole není jediný člověk, který by nedokázal zazpívat alespoň hlavní refrén této písně. Dobrá hudba přichází v různých podobách a definovat, co dělá píseň dobrou, je nemožné.