Adrienne Green: Marie Billiel: Pocházím z malého městečka Shelburne Falls ve státě Massachusetts, které leží v podstatě v lesích. Má méně než dva tisíce obyvatel, takže jako středoškolák nemáte mnoho možností, jak pracovat na částečný úvazek. Když mi bylo patnáct, začala jsem umývat nádobí v místní restauraci, kde pracuje matka mého přítele. To trvalo dost krátce jednoduše proto, že jsem zrovna chodila do školy a pracovní doba byla na patnáctiletou holku dlouhá a přesčasová.

Poté jsem pracovala v místním obchodě se zdravou výživou; měli jsme lahůdkářství, kde jsme dělali sendviče. To mi dalo hodně zkušeností s prací s potravinami a také s prací s veřejností a od té doby mi to dávalo smysl, jít do obsluhy.

Zelená:

Billiel: Moje první oficiální práce pro obsluhu byla v restauraci 99 v Greenfieldu ve státě Massachusetts, což je řetězec podobný restauraci Applebee. Byla jsem hrozná. V korporátních restauracích jsou velmi specifičtí v tom, jak chtějí, aby se věci dělaly, a co přesně máte říkat. Chápu to kvůli budování značky, ale brzdí to rozvíjení vztahů s klienty. S tím, že mi bylo také teprve 18 let a předtím jsem opravdu neobsluhoval. Neměl jsem žádné finesy a nevytvořil jsem si vlastní druh šarmu, abych mohl dávat dýška a dokázal rozvíjet ty vztahy se zákazníky.

Přijímali příliš mnoho lidí, protože to bylo slavnostní otevření, s předpokladem, že lidé budou odcházet. Když nakonec moc servírek dobrovolně neodešlo, byla jsem určitě na seznamu těch, které se snažili vytlačit; dávali mi jen asi jeden den v týdnu.

Zelená: Jak jste se dostala k práci, kterou máte teď?

Billiel: Rozhodla jsem se pokračovat v obsluze a dostala jsem novou práci, protože jsem nebyla připravená vylít s vaničkou i dítě. Odtud jsem přešla do 24hodinového bistra v Hadley ve státě Massachusetts a zároveň jsem studovala na vysoké škole. Dávalo mi to mnohem větší flexibilitu, pokud jde o směny, které jsem mohl pracovat.

Na začátku jsem tam pracoval na noční směny. Bylo to město pěti vysokých škol – Massachusettská univerzita v Amherstu, Mount Holyoke, Smith College, Amherst College a Hampshire College – všechny byly přímo tam. Víkendové noční směny byly dost šílené. Měli jsme spoustu opilých vysokoškoláků, hodně velkých večírků, bratrstva a spolky. Pracovat na nočních směnách v takovém prostředí je opravdu náročné. Je to něco jiného než dělat barmana, ale určitě jsme měli dost opilých vysokoškoláků.

Pamatuju si, že když jsem byl na školení, přišla skupina asi devíti lidí s jednou dívkou, která byla v podstatě v bezvědomí. Měla ruce přes ramena dvou kamarádů, kteří ji přiváděli dovnitř. Můj manažer je zastavil a řekl: „Je opilá?“ – jako by to chtěl vědět. A oni tak nějak ostýchavě odpověděli: „Ano.“ Myslela jsem, že je nepustí dovnitř, ale on místo toho řekl: „No, jestli se pozvrací, tak to po ní uklidíš.“ A taky jsem si myslela, že je nepustí. Oni na to: „Dobře.“ Ona skutečně zvracela na stůl a tak nějak tam ležela a vzlykala a oni se nad ní natahovali a brali hranolky. Úplně mi to vyrazilo dech.