Naštěstí bylo mým cílem sbírat pouze vnější slupky ořechů. Vlašské ořechy, které jsou při prvním sběru krásně voňavé a zelené, zrají do nesrovnatelné, sytě hnědé barvy. Lze je přetvořit v sytě tmavě hnědý inkoust, který je snem kreslířů. Doufal jsem, že se o tento podzimní rituál podělím se svou malou dcerou. V hloubi duše jsem choval naději, že by se mohla vzdát svých kádí s třpytivým slizem na tak dlouho, aby mohla ocenit něco organičtějšího.

Vlašské ořechy byly odjakživa lidmi ceněny. Tmavě hnědé dřevo stromu je tvrdé, trvanlivé a poměrně snadno se opracovává. A přestože je získávání ořechů naprostým utrpením, poskytovaly cennou potravu jak původním obyvatelům Ameriky, tak osadníkům. Ořešáky byly také vysazovány pro svou rozložitou korunu, která v dospělosti stínila domy i dvory. Ve volné přírodě dávají tyto stromy přednost bohatým, dobře odvodněným půdám a často se vyskytují v blízkosti říčních údolí nebo potoků.

Vyrobit černý ořechový inkoust není nijak složité a kreslení nebo psaní s bohatým inkoustem a ocelovým hrotem pera kouzelně vykouzlí podzim bez ohledu na roční období.

Nejjednodušší recepty na ořechový inkoust jsou základní. Vařte oloupané slupky asi osmi ořechů ve zhruba čtvrtině vody ve velkém hrnci (litina barvu ještě více ztmaví), dokud tekutina nedosáhne požadované sytosti. Poté nechte tekutinu trochu vychladnout a opakovaně ji přeceďte přes sýrové plátno.

Vzniklou tekutinu můžete použít tak, jak je, nebo ji dále zjemnit trochou arabské gumy. Často se doporučuje přidat ocet nebo alkohol, aby se inkoust nezkazil.