Předtím, než několik kamer natočilo lyžaře, jak létají oblohou v obrovských výškách, a snowboardisty, jak se převracejí ve vzduchu, sjížděl severský lyžař Thorleif Haugh sjezdovky a získal tři zlaté medaile.

To bylo v roce 1924 na prvních zimních olympijských hrách ve francouzském Chamonix, kam se mezi 25. lednem a 5. únorem 1924 sjelo 16 zemí, aby soutěžily ve sportech jako krasobruslení, rychlobruslení, hokej, curling a dalších. I když to bylo téměř před sto lety, první zimní olympijské hry v Chamonix odrážely to, co platí i dnes: dominantní kanadský hokejový tým, méně národů soutěžících na letních olympijských hrách a sportovci, kteří byli katapultováni ke slávě mimo své sporty.

Na mezinárodní scéně nebyly první zimní olympijské hry v Chamonix v té době žádnou velkou událostí, jak uvádí David Wallechinsky, významný olympijský historik, který napsal řadu knih o historii olympijských her. Byla to však první z mnoha nadcházejících zimních olympiád, která nastavila měřítka pro budoucí soutěže.

A nyní fanoušci překypují vzrušením před zimními olympijskými hrami 2018, které hostí jihokorejský Pchjongčchang. Dnes se zimní olympijské hry slaví každé čtyři roky a severské, slovanské a severoamerické země mají díky přístupu k těmto elitním a nákladným sportům stále navrch. Tato výhoda ztěžuje zemím z teplejších klimatických oblastí boj o medaile.

Hry se však každým rokem rozrůstají a v roce 2018 se v Pchjongčchangu představil nejvyšší počet sportovců, který kdy na zimních olympijských hrách startoval – 2 925 sportovců, kteří pocházejí z 92 zemí. Ve skutečnosti řada zemí letos na zimních olympijských hrách debutuje, včetně Nigérie, Singapuru, Ekvádoru, Eritreje, Kosova a Malajsie.

Když hry 2018 zaujmou fanoušky, zde je vše, co potřebujete vědět o prvních zimních olympijských hrách v roce 1924.

Kdo zahájil zimní olympijské hry?“

Myšlenka na uspořádání vyhlášených zimních olympijských her vznikla na sedmém zasedání olympijského kongresu MOV v červnu 1921, uvádí se v oficiálním olympijském záznamu.

Koncepce se setkala s určitým odporem ze strany skandinávských zemí, které se již od roku 1901 účastnily vlastní soutěže nazvané Severské hry a obávaly se, že vytvoření zimní olympiády by od ní odvedlo pozornost. MOV však souhlasil s „mezinárodním týdnem zimních sportů, který by byl součástí oslav Her VIII. olympiády“ v roce 1924 v Paříži.

V průběhu několika následujících let se MOV sešel, aby oficiálně ustanovil Chamonix jako hostitelské město prvních zimních olympijských her a schválil 16 akcí. Francouzský národní olympijský výbor také pomohl financovat nové zařízení v Chamonix pro pořádání her. První zimní olympijské hry se pak konaly od 25. ledna 1924 do 5. února 1924 a na jejich sledování zaplatilo asi 10 000 lidí.

Na konci dvanáctidenní akce tehdejší prezident MOV Pierre de Coubertin hry pochválil a řekl: „Nedávný nebývalý úspěch těchto her nám dává naději.“

„Zimní sporty mají v sobě určitou čistotu, a proto jsem se přiklonil k tomu, abych je v tomto olympijském prostředí podporoval a pěstoval,“ řekl podle MOV tehdejší prezident MOV Pierre de Coubertin na závěr her v roce 1924.

V květnu 1925 MOV oficiálně nazval akce v Chamonix „prvními zimními olympijskými hrami“, čímž nadobro odstartoval jejich sérii.

Kolik akcí se konalo na prvních zimních olympijských hrách?“

Dvanáctidenní program, který se stal prvními zimními olympijskými hrami, se původně jmenoval Týden zimních sportů a zahrnoval šest sportů, 16 akcí a 16 soutěžících zemí. Pořádal jej Francouzský národní olympijský výbor ve spolupráci s Mezinárodním olympijským výborem (MOV) po debatách o povýšení zimních sportů na stejnou úroveň pozornosti jako letní sporty. První novodobé letní olympijské hry se konaly v řeckých Aténách v dubnu 1896 a ve dvacátých letech 20. století se již na letních hrách konaly budoucí zimní disciplíny jako krasobruslení a lední hokej.

Kolik sportovců získalo medaile na prvních zimních olympijských hrách?

Z 258 sportovců, kteří se zúčastnili prvních zimních olympijských her, si jen několik z nich odneslo olympijské medaile a historické okamžiky. Na prvním místě se umístilo Norsko se 134,5 body, druhé místo získalo Finsko se 76,5 body, třetí skončila Velká Británie s 30 body a čtvrté místo obsadily Spojené státy s 29 body, uvádí TIME ve své zprávě o této události z roku 1924.

Charles Jewtraw byl jedním z nejpamátnějších sportovců, kteří kdy závodili, protože jako první získal zlatou medaili. Jako outsider v rychlobruslařské soutěži na 500 metrů porazil Jewtraw 26 dalších sportovců v poli „zběsilým startem“, který vyvolal „údiv“ publika, a časem 44,00, jak uvádí oficiální vyprávění olympijských her o této události. (Je také držitelem světového rekordu v jízdě na 100 yardů – 9 2/5 sekundy). Přestože v závodě na 1 500 metrů skončil osmý a na 5 000 metrů třináctý, olympijské hry připisují Jewtrawovi zásluhu na inspiraci dalších sportovců, například amerického Jacka Shea, který o osm let později získal na zimních olympijských hrách dvě zlaté medaile v rychlobruslení. V těch dalších rychlobruslařských závodech v roce 1924 dominoval Clas Thunberg z Finska, který získal tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili.

Severský lyžař Thorleif Haugh se stal legendou na lyžích poté, co získal tři zlaté medaile ve třech různých disciplínách, které připravily půdu pro dominanci Norska na prvních zimních olympijských hrách. Jak upřesnil MOV, řada závodů v Norsku byla pojmenována po tomto sportovci a v jeho rodném městě stojí jeho bronzová socha. Haugh si také vzal lyže na svah a zúčastnil se soutěže ve skoku na lyžích, kde se po desetiletí věřilo, že získal bronzovou medaili. V sedmdesátých letech však byla bronzová medaile udělena Američanu Andersi Haugenovi poté, co byla odhalena chyba v bodování.

Norský lyžař Jacob Tullin Thams je jedním z mála olympijských sportovců, kteří získali medaili na zimních i letních olympijských hrách. V Chamonix v roce 1924 získal Thams zlato v soutěži skokanů na lyžích. O několik let později, v roce 1936 na letních olympijských hrách v Berlíně, získal Thams stříbro v závodě v plachtění na osmi metrech.

Rakouská krasobruslařka Herma Szabo, jen jedna z 11 sportovkyň, které se zúčastnily prvních zimních olympijských her, se pro bruslení narodila. Pocházela z bruslařské rodiny a v roce 1924 porazila svou konkurentku, což byla jedna z mnoha mezinárodních soutěží, které vyhrála. V Chamonix její vítězství bylo mezi rozhodčími jednomyslné, a to i přes silnou konkurenci Beatrix S. Loughranové z USA.

Ačkoli v roce 1924 obsadila v této disciplíně poslední místo z osmi účastnic, norská krasobruslařka Sonja Henie vynikala svým věkem. Když startovala na prvních zimních olympijských hrách, bylo jí pouhých 11 let. Poté se její kariéra rozjela – v letech 1928, 1932 a 1936 získala tři zlaté medaile a nakonec si zahrála v řadě filmů.

Měla Kanada vždycky silný hokejový tým?

Podobně jako v případě výsledků nedávných zimních olympijských her se i v roce 1924 ukázalo, že kanadský hokejový tým je velmocí. V průběhu soutěže vstřelilo 122 gólů – proti němu padly jen tři, upřesnil MOV.

„Hokejovému turnaji mírně řečeno dominovala Kanada,“ řekl historik Wallechinsky. „Takže Kanaďané mají o těchto hrách opravdu vysoké mínění.“

Původní zpráva TIME o prvních zimních olympijských hrách podrobně popisuje finálový zápas mezi Kanadou a USA, který určil, kdo získá zlato a kdo stříbro. Kanada vyhrála drsný zápas 6:1.

Jak se změnily zimní olympijské hry od roku 1924?

Začněme tím, že na dnešních zimních olympijských hrách je téměř všeho více – více zemí, více sportů, více sportovců, více soutěží a více medailí. Stejně jako v případě letních olympijských her přineslo posledních několik desetiletí další akce, účastníky a soutěže. A bylo to až v roce 1992, kdy se zimní olympijské hry konaly dva roky po letních hrách (namísto během téhož roku).

Faktory jako televize přispěly k větší podívané na soutěže a sportovci nadále rostli v ctižádostivé osobnosti a reprezentanty svých zemí. Zimní olympijské hry se však stále potýkají s problémem, který přetrvává již více než 90 let: nedostupnost sportů pro některé země.

Wallechinsky uvedl, že elitní, drahé a na klimatu závislé sporty předváděné na zimních olympijských hrách ztěžují plnohodnotné srovnání s letními olympijskými hrami. Očekává se například, že v roce 2018 bude v Pchjongčchangu soutěžit 90 zemí, což je mnohem méně než více než 200 zemí, které se zúčastnily letních olympijských her v roce 2016 v Riu de Janeiru. Přísné kvalifikační normy a požadavek na nákladné tréninkové zázemí pro zimní olympijské hry znamenají, že mnoho zemí, které v létě obvykle představují hrozbu na stupních vítězů, tak v zimě učinit nemůže.

„Pokud chcete běžet 100 metrů nebo dokonce maraton, stačí vyjít před dveře a můžete to udělat. Když si chcete zahrát fotbal, můžete to dělat kdekoli,“ řekl Wallechinsky. „Ale když chcete závodit v sáňkování? To si nemyslím. Alpské lyžování je velmi drahý sport.“

„Pokud chcete být konkurenceschopní, musíte mít drahé vybavení a dobrý trénink,“ dodal. „A nejen drahé vybavení, ale i stálý a spolehlivý přístup k místům pro trénink.“

Mohlo by se v budoucnu dostat na stupně vítězů více národů? „Je to pro mě těžko představitelné,“ řekl Wallechinsky.

Získejte stručný přehled. Přihlaste se k odběru nejzajímavějších zpráv, které potřebujete vědět právě teď.

Děkujeme!

Pro vaši bezpečnost jsme na vámi zadanou adresu odeslali potvrzovací e-mail. Kliknutím na odkaz potvrdíte odběr a začnete dostávat naše zpravodaje. Pokud potvrzení neobdržíte do 10 minut, zkontrolujte prosím složku se spamem.

Kontaktujte nás na adrese [email protected].

.