Poznámka autora: Tento příspěvek na blogu není bezpečný k obědu. Vlastně je hodnocen jako ne bezpečný pro snídani, oběd, večeři nebo čaj. Diskutoval jsem, jestli ho mám vůbec psát, je tak odporný, ale kamarád, který dělá reportáže pro KUNC, mě přesvědčil, že bych to měl udělat. Takže … může za to veřejnoprávní rozhlas.

V úvodu nového článku v Scientific Reports stojí: „Paraziti a jejich hostitelé žijí společně v jednom těle, ale mají silně odlišné zájmy na tom, jak ho využívat,“ – na což jsem si okamžitě pomyslel: „jako každý manželský pár v autě“.

Jenže v tomto případě se jeden z manželů aktivně snaží zabít toho druhého.

Tak je tomu v případě houby Massospora cicadina a její nešťastné oběti, cikády periodické (Magicicada sp.). Severoameričané mají vztah lásky a nenávisti (někteří by řekli, že nenávisti) k tomuto baculatému hmyzu, který má bizarní zvyk objevovat se hromadně každých 13 nebo 17 let, aby se nažral, pářil a přiváděl lidi z okolí k rozrušení svým pronikavým, stodesetidecibelovým pištěním. Co můžete dělat? Když vám život nadělí cikády, udělejte si cikádovou zmrzlinu.

Když mi bylo asi sedm nebo osm let, objevila se v našem okolí v severním Kentucky jejich líheň. Nekonečně mě bavilo sundávat dospělce z okounů štípáním za křídla – byli učenliví jako krávy, takže se k nim dalo přijít přímo – a studovat ten tlustý hmyz s červenýma očima. Nevzpomínám si, že bych viděl nějakého strašlivě zmrzačeného. Ale jak se ukázalo, existuje jeden parazit, který se přizpůsobil periodickému životnímu cyklu cikád a trpělivě čeká v půdě 13 nebo 17 let, až se jeho oběti objeví. Je to Massospora cicadina a vyrábí svou vlastní verzi cikádové zmrzliny.

Nymfy cikád žijí pod zemí oněch 13 nebo 17 let a vysávají šťávy z kořenů rostlin. Když nastane magický okamžik a oni se vyhrabou na povrch, některé z nich se dostanou do kontaktu se sporami houby. Asi dvě až pět procent z nich se nakonec nakazí.

Poté, co si houba najde cestu do nitra nové lesklé cikády, se v ní zabydlí a nemilosrdně se rozmnoží do tisíců bílých práškovitých spor. Tyto spory jsou konidie, nepohlavně vzniklé rozmnožovací buňky, a označují se jako stadium I infekce. Tyto spory jsou infekční pro ostatní dospělé cikády.

U cikád infikovaných konidiemi dochází k podobné infekci, označované jako stadium II, jejímž výsledkem jsou pohlavně produkované spory. Tyto spory jsou určeny k tomu, aby si našly cestu do půdy, kde mohou vydržet více než tucet let špatného zacházení s prostředím, když čekají na svou další potravu.

Cikády infikované oběma druhy spor získají břicho zduřelé křídově bílými sporami, což nakonec způsobí, že jim odpadne jak rozmnožovací ústrojí, tak několik koncových segmentů těla a vznikne hrůzná otevřená rána.

Jsou to ovšem cikády, které nejenže nechápou hrůznost své situace, ale ani netuší, že jsou infikované nebo že mohou nakazit jiné cikády. A tak také dál dělají všechny běžné věci, které cikády dělají během svého měsíce nahoře. Všechny ty věci.

Které vyústily v tuto děsivou větu, kterou vám doslovně přinášíme z vážených stránek Nature’s own Scientific Reports: „…hus, it is relatively common to find a healthy cicada with its genitalia plunged into the abdominal spore mass of an infected partner or to see healthy cicadas attached to fragments of abdomen or terminalia that have torn free from infected partners during attempted copulation.“

Oh god.

Páření samozřejmě není jediná věc, kterou infikované cikády dělají. Cikády infikované sporami I. stadia mají tendenci za sebou táhnout zející břicho a zanechávat za sebou stopu spor, ne nepodobnou (a dnes se prostě nebudu držet zpátky) psovi, který se potýká s infikovanými análními váčky. Cikády infikované sporami stadia II to dělají také, ale „tráví relativně více času než cikády stadia I létáním a viditelným vyvrhováním spor ze svých poškozených břich“. Pamatujte, že cílem spor stadia II není najít dalšího hostitele, ale skončit v půdě, která bude pravděpodobně domovem mláďat cikád.

Ale je to ještě horší. Massospora se totiž rozhodla, že tohle všechno prostě není dost zlé. Opravdu potřebovala zvýšit sázku. Takže, jak vědci odhalují ve své nové grafické práci, samci, kteří jsou infikováni sporami stadia I, budou reagovat na pářící volání jiných samců máváním křídly – což obvykle dělají jen zdravé, vnímavé samice. A protože cikády jsou cikády, výsledek si můžete domyslet.

Samci se tedy nakazí s větší pravděpodobností než samice, protože se budou pářit s nakaženými samicemi, ale také s nakaženými samci. Ale co když je to jen vedlejší účinek infekce? Co když něco na tom, že máte celé břicho naplněné zlým houbovým potěrem, mělo nějaký obecný feminizační účinek?“

Vědci o této možnosti přemýšleli. Ale pouze samci nakažení sporami I. stadia mávají křídly v reakci na volání samců. Samci nakažení stadiem II to nedělají. Pokud by mávání křídly samců bylo pouze vedlejším účinkem nakažení masosporami, očekávali bychom, že se takto budou chovat oba typy nakažených samců. Zdá se tedy pravděpodobné, že toto chování je aktivní strategií houby, která má zlepšit její reprodukční potenciál. V těle cikády možná žijí dva organismy, ale jen jeden z nich má ruce na kormidle, a není to cikáda.

Massosspora také prokazatelně manipuluje sexuální chování nejméně jedné další neperiodické cikády a předpokládá se, že existují další příklady u jiných druhů. Autoři tedy uzavírají, že k obecnému fenoménu zombie hmyzu, jehož chování je manipulováno parazitickými houbami (velkou kategorii mykologové označují jako entomoftorální houby), můžeme nyní přidat houby, které si zahrávají s chováním hmyzí ložnice. Jak se říká, v lásce a válce je všechno spravedlivé. Tohle je obojí.