OTÁZKA:
Moje osmnáctiletá dcera je stále vzteklá a někdy zuří. Momentálně zametám rozbité sklo ze dveří, které vyrazila. Je stále agresivnější a mě to děsí. Můj manžel chce, aby odešla z domu. Co mohu udělat, abych tuto situaci zvládla, a kam se mohu obrátit, aby jí pomohli (přišla jsem o práci, takže si toho nemohu moc dovolit)?“

ODPOVĚĎ
Ačkoli se o tom často nemluví, mnoho rodičů zažívá od svých dětí a dospívajících neustálé šikanování a násilné chování, které může sahat od slovního urážení a vyhrožování až po ničení majetku a dokonce fyzické násilí. Zatímco v dětském věku se s tím lze vypořádat snáze, s přibývajícím věkem, kdy může být chování extrémnější a zastrašující, se stává mnohem znepokojivějším.

Příčin takového chování je mnoho a často neexistuje jediná: někdy je v kontextu základních problémů, jako je pití alkoholu, užívání drog nebo pobyt v delikventní skupině vrstevníků.

Častější je v rodinách, v nichž bylo dítě svědkem podobného chování ze strany rodičů nebo členů rodiny. Často se jedná o vzorec chování, který začal jako způsob, jak dosáhnout svého v dětství, a který se s přibývajícím věkem stupňoval.

Prvním krokem k řešení násilného nebo šikanujícího chování je rozhodnutí, že je nepřijatelné a je třeba ho řešit. Může se to zdát samozřejmé, ale někteří rodiče se s chováním svých dětí smiřují tím, že se cítí vinni za minulé rodinné události (kdy dítě třeba bylo svědkem násilí) nebo si myslí, že jejich dítě má nějaký základní problém, kvůli kterému se těžko ovládá (například poruchu pozornosti s hyperaktivitou nebo poruchu chování).

Pamatujte, že i když má vaše dítě takovou minulost nebo má takové diagnózy, násilné chování je stále nepřijatelné a vy ho musíte řešit. Svým dětem neprospějete, když jim dovolíte, aby vás nerespektovaly nebo týraly.

Dalším krokem je sednout si a vysvětlit dceři, že agresi doma tolerovat nebudete. Klíčové je zaměřit se na důležitost respektu jako hlavního pravidla domácnosti spíše než na jiné méně důležité záležitosti (jako je úklid jejich pokoje apod.)

Poté musíte promyslet, jaké důsledky budete muset prosazovat, když se problém objeví. Podobně jako váš manžel, mnoho rodičů za těchto okolností uvažuje o tom, že budou trvat na tom, aby jejich dítě opustilo domov, pokud dojde k dalšímu násilnému incidentu. Vy se však možná budete zdráhat to udělat, protože se můžete obávat, že to poškodí váš vztah nebo ji vystaví dalším nebezpečím, pokud bude žít mimo domov.

Navrhuji, abyste si ponechali možnost jejího odchodu z domova jako poslední možnost, ale abyste také prozkoumali méně závažné důsledky jako první možnost. Udělejte si seznam všech výsad, které vaše dcera získá tím, že bude bydlet doma, jako je praní prádla, vaření jídla, přístup k telefonu, používání auta, peníze a vlastní ložnice. Pak je podmíněte tím, že se bude chovat ohleduplně. Pokud se bude chovat urážlivě, pak jí jedno z těchto privilegií jako důsledek odeberte.

To, co funguje, se liší od dospívajícího k dospívajícímu, ale je důležité, aby byl důsledek co nejmenší, aby dospívající mohl pracovat na obnovení privilegia – projevením lítosti nebo snahou chovat se uctivě.

Musíte prozkoumat své vlastní reakce na násilné incidenty. Mnoho rodičů například neúmyslně podněcuje eskalaci hádky tím, že kádrují nebo poučují, případně sami používají výhrůžky a fyzické tresty. Klíčem je zavázat se ke klidnému, pevnému a nenásilnému přístupu. Při řešení hádky, která by mohla přerůst v agresivní incident, je důležité tyto vzorce přerušit včas.

V okamžiku, kdy se vaše dítě začne chovat urážlivě, je třeba se zastavit a hádku přerušit – „Nebudu s tebou mluvit, dokud se mnou nebudeš mluvit slušně“ – a upozornit dítě na následek buď tehdy, nebo později.

To ovšem může být obtížné, zejména pokud se cítíte zastrašeni nebo vystrašeni. Proto je důležité vyhledat podporu. Opravdu může pomoci, když budete s manželem na tomto klidném a pevném přístupu spolupracovat. Rozhodněte se pro záložní plán, pokud budete incident řešit sama – například zavolat souseda nebo kamarádku, nebo dokonce policii, pokud se incident vymkne kontrole (policii můžete kontaktovat předem a probrat s ní, jak by vám mohla pomoci).

Pokud incident zvládnete, musíte později s dcerou probrat, co se stalo, a ujistit se, že jste vyvodila důsledky (například zaplatila škodu), a prozkoumat s ní, jak se příště může chovat ohleduplně. Tato následná opatření jsou zásadní, abyste jí pomohli převzít odpovědnost.

Kromě toho, že budete agresi řešit rázně, je důležité snažit se jí vyjít vstříc a pochopit, co se pro ni děje. Můžete mít pochopení pro problémy a stresy, které mohou být v jejím životě (možná nedostatek práce, problémy ve vztahu nebo jiné problémy), i když nejsou omluvou pro její chování.

Přestože je situace v současné době napjatá, může vám pomoci, když se pokusíte zlepšit svůj vztah s ní. Čím častěji budete moci mít chvíle obyčejného povídání, tím snadněji spolu budete vycházet a tím se sníží pravděpodobnost problémů. Udělejte si seznam věcí, které by vás mohly spojovat.

Kdy jste naposledy vedli příjemný rozhovor? Bylo to, když jste šli na procházku nebo když jste třeba společně dělali něco, co vás baví. Přemýšlejte o tom, jak byste mohli tyto společné radostnější zážitky rozšířit.

Nakonec vyhledejte odbornou podporu. Je obtížné vypořádat se s násilím sám a odborné služby by mohly pomoci. V první řadě se obraťte na Rodičovskou linku (1890-927277), která vám může poskytnout podporu a navrhnout služby ve vašem okolí. Existují také dobré mezinárodní webové stránky o řešení násilí mezi dospívajícími, například parentlink.act.gov.au a eddiegallagher.id.au

Dr. John Sharry, Irish Times, květen 2011. John píše v The Irish Times Health Plus každé úterý.
www.solutiontalk.ie

.