Světový den Habitatu se slaví každoročně první pondělí v říjnu a je uznáván Organizací spojených národů s cílem zamyslet se nad stavem měst a obcí a nad základním právem všech lidí na odpovídající bydlení. Cílem tohoto dne je také připomenout světu, že každý má moc a odpovědnost utvářet budoucnost měst a obcí. Světový den Habitatu se poprvé slavil v roce 1986 v keňském Nairobi a pro tento rok bylo zvoleno téma „Přístřeší je moje právo“.

Valné shromáždění OSN rozhodlo, že by se mělo jednat o každoroční akci, a bylo zvoleno první pondělí v říjnu. Tento den se slaví v mnoha zemích světa a pořádají se různé aktivity zaměřené na zkoumání problémů rychlé urbanizace a jejího dopadu na životní prostředí a lidskou chudobu.

Každoroční témata Světového dne Habitatu byla různá a zahrnovala například „Přístřeší pro bezdomovce“, „Naše sousedství“, „Bezpečnější města“, „Ženy ve správě měst“, „Města bez slumů“ a „Voda a hygiena pro města“.

Habitat OSN jasně poukazuje na nutnost plánovat města tak, aby se zabránilo chaotickému rozrůstání měst a všem souvisejícím problémům, které v důsledku toho vznikají.

Města jsou motorem růstu. Mnoho lidí z venkovských oblastí na celém světě se touží přestěhovat do měst, aby mohli uskutečnit své sny o lepším životě. Často se tento sen nenaplní, ale lidé se i nadále stahují do měst z jiného důvodu než kvůli nejasnému příslibu lepší budoucnosti a prosperity.

Dobře naplánované město může právě toto přinést. Města mohou být centry ekonomických aktivit, lze řešit problémy měst a nadále poskytovat příležitosti současným i budoucím obyvatelům. Těm, kteří jsou úspěšní, se daří získávat pracovní místa nebo zakládat vlastní podniky, což následně vytváří další pracovní příležitosti.

Na druhé straně se města mohou stát také prostředím, v němž se může hojně vyskytovat marginalizace, nerovnost a sociální vyloučení. Přístup k odpovídajícímu bydlení je důležitým faktorem, který zajišťuje, aby k tomu nedocházelo.

Dalším významným problémem je stále se zvyšující riziko přírodních katastrof v souvislosti s pokračujícím vývojem klimatické krize. Toto riziko je zvláště významné v karibské oblasti a ve Střední Americe, kde země jako Haiti, Nikaragua, Honduras, Salvador a Bolívie vykazují vyšší míru chudoby a kde jsou jejich města mimořádně zranitelná vzhledem k hustotě a rozmanitosti obyvatelstva.

Vysoká hustota obyvatelstva spolu se špatnými stavebními technikami dala vzniknout chudinským čtvrtím, které nemají řádnou infrastrukturu, komunitní organizaci ani jistotu vlastnictví. V případě jakékoliv katastrofy může úplný rozpad vyústit v chaotickou situaci a obrovské ztráty na životech.