Úvod

Příběh Trifles, jehož autorkou je Susan Glaspellová, je mistrovské dílo bohaté na historické i biografické prvky. Glaspellová tento příběh zavěšuje na příběh vraždy, který musela jako novinářka pokrýt, a to nabízí jeho biografickou část. Historický prvek v Trifles klíčí z některých témat, která jsou v této hře prezentována. Proto jsou Trifles jak biografickou, tak historickou hrou.

Krátká synopse

V úvodu hry policie vyšetřuje vraždu Johna Wrighta na jeho farmě. Přijíždí další lidé, mezi nimi šerif, jeho žena, okresní prokurátor, jeho žena a svědek. Kolem smrti pana Wrighta panují spory, zatímco prokurátor a policisté věří verzi paní Wrightové, že pana Wrighta někdo zavraždil, protože spala, ženy v této hře mají podezření, že se na vraždě podílela paní Wrightová poté, co shromáždila několik „drobných“ důkazů z tohoto statku.

Muži v této hře nemohou pochopit, proč se ženy stále zabývají maličkostmi. Například nemohou pochopit, proč se tyto ženy tolik starají o vinu, kterou našly v domě.

Ve sledu událostí tyto ženy najdou prázdnou ptačí klec a po dalším hledání objeví mrtvého ptáka v krabici; uškrceného stejně jako pan Wright. V tu chvíli paní Haleová vzpomíná, jak byla paní Wrightová v dětství veselá; jak ráda zpívala a jak se stala nešťastnou po svatbě s panem Wrightem.

Vypadá to, že pan Wright zabil ptáčka své ženy a paní Wrightová ho na oplátku zavraždila. Nicméně tyto ženy soucítí s utrpením paní Wrightové jako manželky a rozhodnou se tuto informaci před policisty utajit, aby zakryly vinu paní Wrightové. Nicméně, jak již bylo zmíněno, životopisný a historický kontext této hry může poskytnout lepší interpretaci.

Biografická interpretace

Dílo Trifles napsané v roce 1921 je kronikou kontroverzní vraždy Johna Hossacka, o níž Glaspellová shodou okolností informovala jako novinářka „v deníku Des Moines Daily New“ (Holstein 2003, s. 29).

Dne 2. prosince 1900 byl John Hossack zavražděn. Podle jeho 33leté manželky „…spala vedle něj a probudil ji zvuk sekery, která dvakrát udeřila do něčeho, co se později ukázalo být manželovou hlavou. Vyskočila z postele a běžela do obývacího pokoje, kde uviděla světlo a uslyšela, jak se zavírají dveře… vrátila se s dětmi do ložnice a zjistila, že je smrtelně zraněný“ (Reuben, 2008, s. 13).

Výsledky koronera nezjistily žádné zásadní informace o smrti. Po důsledném vyšetřování však policisté Margaret Hossackovou zatkli poté, co našli vražednou zbraň ukrytou v kukuřičném česáku. Soused navíc naznačil, že manželství Hossackových bylo napjaté.

Glaspell sehrál klíčovou roli při profilování této vraždy. Ta „o případu důkladně informovala… při podávání zpráv často využívala lákavou kombinaci drbů, fám a pravdy. Glaspellová ve svých popisech Margaret zpravidla vykreslovala jako šílenou vražedkyni až do své návštěvy na farmě v polovině prosince, poté její líčení paní Hossackovou obměkčilo v pokornou, starší ženu“ (Reuben, 2008, s. 16).

Naneštěstí byla paní Hossacková usvědčena z vraždy a odsouzena k doživotnímu vězení. Její soudci se však odvolali k druhému soudu a poté, co nedospěli k žádnému verdiktu, byla paní Hossacková pro nedostatek důkazů propuštěna na svobodu.

Původní odsouzení Margaret bylo nevyhnutelné, protože se jí nedalo věřit, protože; jednak měla nemanželské dítě a jednak se chovala nevhodně a neuctivě, když odhalila své manželské problémy. Na druhé straně muži zapojení do tohoto případu hájili pana Hossacka jako čestného občana a dobrého člověka.

Trifles nabízí pohled žen na tento případ a jejich odlišný pohled na domácí problémy a manželské neshody. Skutečnost, že ženy v Trifles neprozradily zásadní informace vedoucí k osvobození paní Wrightové, ukazuje, že jejich „maličkosti“ jsou významné na rozdíl od pohledu mužů na totéž. Glaspellová prostě události kolem smrti pana Hossacka zaznamenala tak, že změnila jména postav.

Historická interpretace

„Trifles“ je v podstatě prezentací problémů, kterým ženy čelily na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století. Glaspellová se narodila v roce 1876 a byla jednou z prvních žen, které se věnovaly vyššímu vzdělání a profesi v době, kdy to bylo výsadou mužů.

Psáním „Trifles“ se Glaspellová snažila řešit otázky jako „volební právo žen, kontrola porodnosti, socialismus, organizování odborů a psychologické teorie Sigmunda Freuda“ (Godwin, 1999, s. 46). V této době se ženy nemohly účastnit porot a dokonce ani volit. Ženy vydělávaly mnohem méně než jejich mužské protějšky; navíc, jak bylo zmíněno výše, většina žen se kvalifikovala jako „ženy v domácnosti“ a nic víc.

Tentýž případ se týkal městských žen; tématu, kterému se věnuje kniha Trifles. Ženy nebyly ve společnosti uznávány jako důležité osobnosti; což zažila i paní Wrightová. Přesto se Glaspellové nakonec podařilo ukázat, že ženy přece jen významné byly. Jejich „maličkosti“ byly významné, jen kdyby to muži uznali. Jejich „maličkosti“ například vedly k objevení uškrceného ptáka; něco, co by paní Wrightovou usvědčilo; proto by ženy zasedaly v porotách, kdyby k tomu měly příležitost.

Paní Petersová vysvětluje, jak ženy trpěly a žily na milost a nemilost svých věčně zaneprázdněných manželů. Vzpomíná, jak paní Wrightová v dětství zpívala melodicky jako ptáček; naříká však, že se vše změnilo v okamžiku, kdy se paní Wrightová vdala. Poznamenává, že pan Wright „nejprve zabil píseň v ní a nakonec zabil píseň v jejím ptáku“ (Glaspellová, 1951, s. 14). Osamělost sžírala mnoho žen, včetně těch, které nečelily manželským neshodám.

Paní Petersová například bolestně vzpomíná: „…byli jsme chalupáři v dakotském teritoriu, když nám zemřelo první dítě a já zůstala většinu dne sama v domě, zatímco manžel pracoval venku…“ (str. 5). (Glaspell, 1951, s. 18). Glaspellová se snažila poukázat na tyto historické problémy, které postihovaly ženy a odsouvaly je do role bezvýznamných postav ve společnosti. Toto téma nabízí historický výklad této hry.

Závěr

Při psaní hry Trifles měla Glaspellová na mysli dva odlišné problémy. Zaprvé chtěla zachytit své zkušenosti novinářky a zadruhé chtěla poukázat na historické problémy, s nimiž se ženy v její době potýkaly.

Události kolem smrti pana Wrighta v Trifles jsou podobné těm, které provázely vraždu pana Hossacka 2. prosince 1900. Glaspellová mění jména postav, ale události jsou stejné. Přestože se snažila vykreslit paní Hossackovou jako vražedkyni, její postoj se změnil, až když navštívila Hossackův dům, aby si uvědomila, čím si paní Hossacková jako manželka prošla.

Příběh Trifles je tedy zdramatizovanou osobní zkušeností, která se dotýká života a kariéry Glaspellové jako novinářky. Historicky nebyly ženy ve společnosti uznávány. Většina z nich žila bídným životem, což Glaspellová v této hře zdůrazňuje. Městské ženy žily osaměle, protože jejich muži byli stále zaneprázdněni. Proto jsou Trifles jak životopisnou, tak historickou hrou.