Jahistický pramen

Obsah	Pozdější ohlasy
Typické pasáže	Nové otázky
Témata & Identifikace Znaky	Zdroje
Historický kontext	Poznámky

Obsah Tradiční identifikace jahvistického pramene začíná příběhem o stvoření v Gn 2. V tomto příběhu se objevuje i příběh o stvoření:4b a končí vyprávěním o Balámovi v Numeri 25,5. Důraz je kladen na patriarchální vyprávění o Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a dvanácti Jákobových synech, jakož i na exodus z Egypta, ale poměrně málo na sinajskou smlouvu a dobyvačnou tradici (tyto zjevné důrazy však mohou být výsledkem pozdější redakce).1

	Genesis
Stvoření:	2:4b-24
Pád, rozšíření lidí:	3:14:26
Povodně:	6:1-8 7:1-5, 7-10, 12, 16b, 17b, 22-23 8:2b-3a, 6, 8-12, 13b, 20-22 9:18-29
Bábelská věž:	10:8-19, 21, 25-30, 32 11:1-9
Abraham a Sára:	11:28-30 12:1-4a, 6-9, 10-20 13:1-5, 7-11a, 13-18 15:1-2, 3b-4, 6-12, 17-21 16:1b-2, 4-14 18:120:1a 21:7 22:20-24 24:125:6, 11b
Jakob &:	27:1-45 28:13, 16-17 29:1-29, 3132:33 (s E) 33:1-20 34:1-21 (s E)
Josef (a jeho bratři):	37:1-36 (s E) 38:139:23 41:145:28 (s E) 46:148:22 (s E a P) 49:2950:(s P)
	Exodus
Zotročení:	1:8-12
Mojžíšův útěk:	2:11-22
Mojžíšovo povolání:	3,1-4a.5.7-8.16-22 4,1-16
Mojžíš čelí faraonovi, rány:	4:19-20a, 21-31 5:16:1 7:14-18; 20b, 21a, 238:4 8:8-15a 8:209:7, 13-35 10:111:8 12:21-23, 27b, 29-39
Exodus na Sinaj:	13:20-22 14:5b-6, 13-14, 19b-20, 24-25b, 27, 30-31 15:20-25a 16:4-5. 28-31, 35b-36 17:2, 4-16
Sinajská smlouva:	19:2b, 11b-13, 18, 20-25 24:1-2, 9-11
Další scény na Sinaji:	33:1, 3, 12-23 34:1-35
	Čísla
Archa úmluvy:	10,29-36
Potrava na poušti:	11:1-35
Miriam a Áron se bouří:	12,1-16
Zkoumání země:	13:17b-20, 22-24, 27-31 14:1b, 4, 11-25, 39-45
Vzpoura:	16:1b, 12-15, 25-34
Vyjednávání s edomským králem:	20,14-21 (s úpravou E, a D?)
Boj s Kanaánci:	21:1-3
Ohniví hadi:	21:4b-9
Průchod Transjordánskem:	21:12-35 (nebo E)
Balaam:	22:22-35 23:2724:25
Apostase u Baal Peoru:	25:1-5 (nebo E?)
Osídlení Gáda a Rubena v Transjordánsku:	32,1-27, 29-42 (nebo E?)

Typické pasáže2
Typické věty jsou vyznačeny oranžově

Genesis 12,1-3 Tehdy řekl Hospodin Abramovi: „Jdi ze své země, ze svého příbuzenstva a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním z tebe velký národ, požehnám ti a tvé jméno učiním velikým, takže budeš požehnáním. Požehnám těm, kdo ti žehnají, a tomu, kdo ti zlořečí, budu zlořečit; a v tobě budou požehnány všechny čeledi země. „3

Genesis 18:16-19 Potom se muži vydali na cestu a pohlédli směrem k Sodomě; Abraham šel s nimi, aby je vyslal na cestu. Hospodin řekl: „Mám snad před Abrahamem tajit, co se chystám udělat, když vidím, že se Abraham stane velkým a mocným národem a všechny národy země budou v něm požehnány? Ne, vždyť jsem si ho vyvolil, aby přikázal svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu tím, že budou konat spravedlnost a právo, aby Hospodin Abrahamovi splnil to, co mu slíbil.“

Témata & Identifikační znaky4

• Používání samotného výrazu יהוה (JHVH) k označení božského jména; většina Biblí tento výraz překládá jako „Hospodin“. Jahvisté někdy používají pro Boha i jiná jména, takže to není spolehlivé, ale pokud je v některém verši použito pro Boha POUZE toto jméno, je pravděpodobné, že jde o Jahvistu.
• Božské požehnání patriarchům se týká nejprve dítěte, a tedy lidu, nikoliv země; země je sice zaslíbena, ale není předmětem požehnání. Místo toho je požehnáním nejen lid, ale je také zdrojem požehnání pro ostatní národy – konkrétně pro ty, které David a Šalomoun právě dobyli nebo připojili. Požehnání se uskutečňuje prostřednictvím přímluvy Izraele za ostatní národy (jako Abraham za Sodomu a Gomoru), prostřednictvím mírových dohod (jako s Izákem a Filištínci) a prostřednictvím hospodářské pomoci (jako když Jákobovo šikovné chovatelství přináší ovce Aramejcům). Dokonce i když moábský král přikáže svému věštci Balámovi, aby proklel Izrael, Balám to nedokáže a místo toho nabídne požehnání (Num 22).
• V kontrastu s požehnáním je prokletí (אָרוּר) těch, kdo pohrdají řádem a lidem, který Hospodin ustanovil, ať už je to Adam, Eva a had v Gn 3, bratrovrah Kain (Gn 4:11), země, kterou musí lidé obdělávat (Gn 5,29), Noemův syn Kanaán (Gn 9,25) nebo faraon po pohromě smrti prvorozených (Ex 10,17). Ale i ti prokletí mohou být ještě oblečeni (Adam a Eva), ochráněni (Kain, Kanaán) nebo požádáni o odpuštění (faraon) na přímluvu následovníka JHWH.
• Požehnání Izraeli není v jahvistickém vyprávění ještě naplněno a nebude, dokud jím nebudou skutečně požehnány všechny národy. Je to výzva monarchii a jejímu lidu, aby o toto požehnání usilovali i pro ostatní, nejen pro sebe.
• Styl psaní je přímý a barvitý. Autoři popisují Boha antropomorfně a božský vztah k lidem je blízký a důvěrný.
• Je zde kladen větší důraz na zemědělskou společnost a příbuzenské či klanové společenské struktury a na Boha, který je lidem blízký, na rozdíl od více městského či kosmopolitního cítění, které najdeme v kněžském prameni s jeho vysoce strukturovaným smyslem pro čas a společnost a jeho vzdálenějším Bohem.
• Patriarchové jsou spojováni spíše s místy na jihu, tedy v Judsku (jako Hebron a Mamre u Abraháma), než na severu.
• Juda (osoba) je uveden jako první z dvanácti Jákobových synů.
• Zmiňovány jsou národy nebo země, které byly připojeny nebo dobyty za Davidovy vlády (Moábci, Amónovci, Aramejci, Edómci, Amálekovci, Filištínci, Kanaánci), bez zmínky o Babylonu nebo Egyptě (nepřátelé pozdějších staletí).

Historický kontext Jahvistický pramen je tradičně spojován se sjednocenou monarchií Davida a Šalomouna, tedy zhruba s lety 1000-900 př. n. l.5 . Jak se v Genesis rozšiřuje civilizace, místa, o kterých slyšíme, jsou místa spojená s jižním Judským královstvím a sousední národy, které jsou zmiňovány, jsou národy, které David a Šalomoun dobyli nebo připojili. Toto dobytí blízkých sousedů hraje významnou roli, ale samotná země není ani tak důkazem Božího požehnání, jako spíše samotného izraelského lidu – velkého národa, jehož prostřednictvím budou požehnány všechny ostatní národy. To je oficiální pohled nově pomazaných panovníků. Antropomorfní božstvo, které z hlíny utváří pozemské stvoření a „chodí po zahradě za větrného dne“, je raným, dokonce primitivním obrazem Boha Izraele. Adam má za úkol obdělávat půdu v zahradě nacházející se na určitém místěprojekce zemědělské společnosti, která si představuje, že její Bůh je zvláštním způsobem spjat s určitou zemí.Pozdější ozvěny6 Následující pasáže nebyly napsány jahvisty, ale rekonstruují dřívější jahvistická témata v nových souvislostech. Dokážete identifikovat původní jahvistické téma a analyzovat, jak je znovu použito v nové situaci? Kliknutím na obrázek starobylého klíče zobrazíte vysvětlení.

Žalm 47,8-9 (používaný při chrámových rituálech) Bůh je králem nad národy; Bůh sedí na svém svatém trůnu. Knížata národů se shromažďují jako lid Boha Abrahamova. Bohu patří štíty země; je vysoce vyvýšen.

Izajáš 19,23-25 (př.720) př. n. l., kdy Asýrie ohrožovala Jeruzalém) V ten den bude z Egypta do Asýrie dálnice a Asyřan přijde do Egypta a Egypťan do Asýrie a Egypťané se budou klanět spolu s Asyřany. V onen den bude Izrael třetím s Egyptem a Asýrií, požehnáním uprostřed země, kterému Hospodin zástupů požehnal slovy: „Požehnaný buď Egypt, můj lid, a Asýrie, dílo mých rukou, a Izrael, mé dědictví.“ V onen den bude Izrael požehnáním uprostřed země.

Jeremiáš 4:1-2 (asi 587) př. n. l., když Babylon ohrožoval Jeruzalém) Pokud se vrátíš, Izraeli, říká Hospodin, pokud se ke mně vrátíš, pokud odstraníš své ohavnosti z mé přítomnosti, a nebudeš kolísat, a pokud přísaháš: ‚Jakože je živ Hospodin!“ v pravdě, ve spravedlnosti a v upřímnosti, pak jím budou národy požehnány, a jím se budou chlubit.

Zachariáš 8,13 (asi 520) př. n. l., když Peršané dovolili vyhnancům návrat) Jako jste byli mezi národy prokletím, dome Judův a dome Izraele, tak vás zachráním a budete požehnáním. Nebojte se, ale ať jsou vaše ruce silné.

Zachariáš 8,23 (asi 520 př. n. l., když Peršané dovolili vyhnancům návrat) Tak praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se deset mužů z národů všech jazyků chopí Žida, uchopí jeho oděv a řeknou: „Nechte nás jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že Bůh je s vámi.“

Nové otázky V posledních čtyřiceti letech se objevily skeptické názory na to, zda lze takto jasně identifikovat rané prameny, jako je Jahwist a Elohist; někteří badatelé dokonce navrhovali, že tyto prameny neexistují. „Minimalistům“ (jak jsou skeptici nazýváni) vyhovuje spíše zařazení vzniku Tóry do poexilního období, tj. po roce 539 př. n. l., než do domnělé Davídkovy nebo Šalamounovy monarchie, pro kterou neexistují téměř žádné archeologické důkazy.Zdroje Clifford, Richard J. „Exodus.“ In The New Jerome Biblical Commentary (ed. Raymond E. Brown, Joseph A. Fitzmyer a Roland E. Murphy; Englewood Cliffs, New Jersey: Prentice Hall, 1990) 44-60. Clifford, Richard J. a Roland E. Murphy. „Genesis.“ In NJBC, 8-43. L’Heureux, Conrad E. „Numbers“. In NJBC, 80-93. Metzger, Bruce M. a další, eds. The Holy Bible (NRSV). Washington, D.C.: National Council of the Churches of Christ in the USA, 1989. Online, http://biblia.com/books/nrsv/, navštíveno 29. listopadu 2016. Wolff, Hans Walter. „Kerygma jahvistů,“ přel. Wilbur A. Benware. In The Vitality of Old Testament Traditions (Walter Brueggemann a Hans Walter Wolff, 2. vydání; Atlanta: John Knox, 1982; originál 1975) 41-66.
1 Shrnutí obsahu jahvistického pramene je převzato z Hans Walter Wolff, „The Kerygma of the Yahwist“, trans. Wilbur A. Benware, in: The Vitality of Old Testament Traditions (Walter Brueggemann a Hans Walter Wolff, 2. vydání; Atlanta: John Knox, 1982; originál 1975) 42-3. Následná tabulka obsahu jahvistického pramene byla sestavena z následujících esejů: Richard J. Clifford a Roland E. Murphy, „Genesis“, Clifford, „Exodus“, a Conrad E. L’Heureux, „Numeri“, in The New Jerome Biblical Commentary (ed. Raymond E. Brown, Joseph A. Fitzmyer a Roland E. Murphy; Englewood Cliffs, New Jersey: Prentice Hall, 1990) 8-60 a 80-93. 2 O těchto pasážích pojednává Wolff, „The Kerygma of the Yahwist“, 46-55. 3 Bruce M. Metzger a kol. ed., The Holy Bible (NRSV) (Washington, D.C.: National Council of the Churches of Christ in the USA, 1989), online, http://biblia.com/books/nrsv/Ge12.1, přístup 29. listopadu 2016. 4 Témata jsou shrnuta podle Wolff, „The Kerygma of the Yahwist“, 46-63, 148-54, a podle Douglas A. Knight a Amy-Jill Levine, The Meaning of the Bible: Co nás mohou naučit židovská Písma a křesťanský Starý zákon (New York: HarperCollins, 2011) 70, 199. 5 Wolff, „The Kerygma of the Yahwist“, 42-5. 5 Srov. např. 6 Wolff, „The Kerygma of the Yahwist“, 63-5.