Wilbur Schramm založil obor komunikačních studií tím, že založil první doktorské programy a první univerzitní výzkumné ústavy komunikace a napsal první učebnice pro tento obor. Po několik desetiletí měl velký vliv na utváření směrů výzkumu komunikace. Od té doby se tento akademický obor rozrostl na přibližně dva tisíce univerzitních kateder, které ročně udělují přibližně padesát tisíc bakalářských titulů – pět procent všech titulů udělovaných americkými univerzitami. Kromě toho se studium komunikace hojně vyučuje na latinskoamerických, evropských aasijských univerzitách, kde studuje mnohem více studentů než ve Spojených státech.

Schramm vyrůstal ve městě Marietta ve státě Ohio a v roce 1928 získal bakalářský titul na Marietta College. V roce 1930 pak získal magisterský titul z americké civilizace na Harvardově univerzitě a v roce 1932 doktorát z anglické literatury na univerzitě v Iowě. Po dvouletém postdoktorandském studiu experimentální psychologie se Schramm stal členem fakulty na Iowské univerzitě, kde také založil a vedl Iowa Writers‘ Workshop, proslulý postgraduální program psaní beletrie. Zde v letech 1934-1941 vypracoval pedagogické zásady pro doktorské programy v oblasti komunikace, které později založil na Iowské univerzitě, Illinoiské univerzitě a Stanfordově univerzitě. Jeho přístup zahrnoval pečlivý výběr postgraduálních studentů, malé třídy a semináře a podpůrné a participativní učební prostředí.

Zlom v Schrammově kariéře, který vedl k založení nového oboru komunikačních studií, nastal po vstupu Spojených států do druhé světové války. Jako patriot se Schramm okamžitě přihlásil do vládní služby ve Washingtonu, kde řídil programy Úřadu pro fakta a čísla a na něj navazujícího Úřadu pro válečné informace (z něhož se stala Americká informační agentura). V letech 1941 až 1943 spolupracoval se sociologem Paulem F. Lazarsfeldem, politologem Haroldem Lasswellem, sociálními psychology Kurtem Lewinem a Carlem Hovlandem a dalšími americkými sociology, kteří se podíleli na různých válečných úkolech ve Washingtonu. Pravidelně se scházeli, aby plánovali komunikační aktivity na podporu válečného úsilí (například celonárodní kampaně na pěstování zahrad vítězství, šetření benzinem, pneumatikami a některými potravinami, nákup válečných dluhopisů a účast na sbírkách železného šrotu a gumového šrotu). Schramm a síť jeho kolegů sdíleli zájem o výzkum komunikace a snažili se tuto novou vědeckou perspektivu uplatnit při hodnocení vojenských výcvikových filmů, při analýze propagandy Spojenců a Osy a při navrhování veřejných komunikačních kampaní zaměřených na americký lid. Schrammova vize vědeckého oboru komunikačních studií vyrůstala z multidisciplinární sítě, do níž ve Washingtonu patřil. Měl ducha schopného činu, který byl potřebný k tomu, aby tuto vizi uvedl v život v univerzitním prostředí.

V roce 1943 Schramm opustil Washington a vrátil se na univerzitu v Iowě, kde byl jmenován ředitelem školy žurnalistiky. Okamžitě založil Úřad pro výzkum komunikace a nabídl doktorské studium v oboru komunikace. Vzorem pro výzkumný ústav v Iowě mu byl Úřad pro výzkum rozhlasu Paula Lazarsfelda na Kolumbijské univerzitě, který Schramm považoval za příležitost založit nový akademický obor komunikace v rámci stávajících univerzitních struktur. Přibližně ve stejné době se objevily další snahy o zahájení doktorských programů žurnalistiky a masové komunikace na Wisconsinské univerzitě a na Minnesotské univerzitě, za kterými stál Willard Bleyer, profesor žurnalistiky ve Wisconsinu, a jeho bývalí studenti, ale Schrammova vize měla mít nakonec větší vliv.

V letech 1947-1953 měl Schramm realizovat svou vizi studia komunikace ve větším měřítku na Illinoiské univerzitě v Urbane. Zde působil jako ředitel Institutu komunikačního výzkumu, výzkumné a doktorandské jednotky, a stal se děkanem nově vzniklé College of Communication. Byl také redaktorem University of Illinois Press a v této funkci vydal významnou knihu Clauda E. Shannona The Mathematical Theory of Communication (1949). Schrammovo nakladatelství University of Illinois Press také vydalo jeho editovanou knihu The Process and Effects of Mass Communication (1954), učebnici, která pomohla definovat nový obor. Administrativní podpora Schrammových inovativních akademických aktivit v Illinois skončila, když byl propuštěn rektor univerzity. Schramm se začal poohlížet po jiných příležitostech.

V roce 1953 odešel Schramm na Stanfordovu univerzitu, kde měl strávit následujících dvacet let jako ředitel Institutu pro výzkum komunikace, který se stal nejuznávanějším a nejvlivnějším centrem pro studium komunikace. Schramm byl také profesorem mezinárodní komunikace Janet M. Peck, což byl titul, který odrážel jeho rostoucí zájem o mezinárodní komunikaci a o roli komunikace v rozvoji národů Latinské Ameriky, Afriky a Asie (jeho knihy z roku 1959, resp. 1964 definovaly tyto nové aplikace teorie a výzkumu komunikace). Schramm měl také vliv na nasměrování studia komunikace k účinkům televizního násilí na děti (to v knize z roku 1961 spolu s Jackem Lylem a Edwinem Parkerem). Na Stanfordu Schramm vychoval kádr vynikajících vědců v oblasti výzkumu a teorie komunikace.

Tito noví doktorandi komunikace ze Schrammova výzkumného ústavu se připojili k učitelskému sboru stávajících škol žurnalistiky a kateder řečnictví a postupně tyto útvary přeměnili na dominantní zájem o komunikační vědu. K této změně, která se odráží ve stále rozšířenějším používání termínu „komunikace“ v jejich názvech, došlo z velké části v 70. a 80. letech 20. století.

V roce 1973 odešel Schramm ze Stanfordovy univerzity do důchodu a poté ukončil svou kariéru na East-West Communication Institute na Havajské univerzitě v Manoa. Během této závěrečné etapy své kariéry působil Schramm v roce 1977 jako profesor komunikace Ah Boon Haw na Čínské univerzitě v Hongkongu. Obecněji řečeno, během svého čtrnáctiletého působení na Havaji Schramm napomáhal rozvoji studia komunikace v Asii. Zemřel v roce 1987 a zanechal nedokončenou knihu svých vzpomínek o počátcích studia komunikace. Tento svazek byl nakonec vydán v roce 1997.

Na rozdíl od takových předchůdců oboru komunikace, jako byli Lasswell, Lazarsfeld, Lewin a Hov-land, kteří jako průkopníci prováděli výzkum propagandy, účinků masové komunikace, komunikace v malých skupinách, respektive přesvědčování, opustil Schramm svůj původní akademický obor anglické literatury. Byl prvním vědcem na světě, který nosil titul profesora komunikace. Založil výzkumné ústavy komunikace, katedry komunikace a vysokou školu komunikace, a tak jeho studenti získávali tituly v oboru komunikace. Ti se pak jako vědečtí misionáři rozprchli realizovat jeho vize na různé univerzity ve Spojených státech i v zahraničí. Svými kvalitami vizionáře, tvůrce institucí a školitele prvních vědců v oblasti komunikace se Schramm odlišoval od čtyř předchůdců oboru. Z tohoto důvodu je Wilbur Schramm zakladatelem akademického oboru komunikace.

Viz také:Lazarsfeld, Paul F.; Modelsof Communication.

Bibliografie

Rogers, Everett M. (1994). Dějiny studia komunikace: A Biographical Approach. New York: Free Press.

Schramm, Wilbur, vyd. (1954). The Process and Effects of Mass Communication [Proces a účinky masové komunikace]. Urbana: University of Illinois Press.

Schramm, Wilbur. (1959). Jeden den ve světovém tisku. Stanford, CA: Stanford University Press.

Schramm, Wilbur. (1964). Masová média a národní rozvoj. Stanford, CA: Stanford University Press.

Schramm, Wilbur. (1997). Počátky studia komunikace v Americe: A Personal Memoir. Newbury Park, CA: Sage Publications.

Schramm, Wilbur; Lyle, Jack; and Parker, Edwin B. (1961). Televize v životě našich dětí. Stanford, CA: Stanford University Press.

Everett M. Rogers

.