Každý večer od jara do podzimu se na polích v okolí Toronta odehrává tajná bitva.

Stovky lidí si připnou čelovky a vyrazí do tmy s jediným úkolem – najít a posbírat co nejvíce červů.

„Je to jako červí válka,“ říká Chris Pagonis, majitel torontské firmy Pagonis Live Bait.

„Toronto je hlavním městem červů na světě, jen o tom lidé nevědí.“

Kombinace povětrnostních podmínek a typů půdy činí z GTA ideální prostředí pro žížaly a plíživé zboží z tohoto regionu se po tisících dodává do obchodů s návnadami po celé Severní Americe a až do Evropy.

V oblasti existuje více než tucet odběratelů a distributorů živých návnad, což znamená, že společnosti čelí tvrdému konkurenčnímu boji o pole a o nalezení dostatečného počtu sběračů, kteří by pokryli potřebu nočních žížal.

Mike Balac vlastní společnost Canada Live Bait Supply, jednoduchou cihlovou budovu podél příznačně pojmenované ulice Mud Street asi 20 kilometrů jihozápadně od Hamiltonu.

Osmapadesátiletý Balac sbírá červy od 80. let, kdy přišel o práci strojníka během černého pondělí, krachu na burze v roce 1987.

Po léta mu sběr a prodej červů zajišťoval dostatek prostředků pro rodinu, ale změny zákonů o zahraničních pracovnících a války o pole ho přivedly na okraj.

„Je to teď těžký byznys,“ říká a vysvětluje, že je téměř 300 000 dolarů v mínusu poté, co nakoupil nákladní auta na přepravu sběračů a postavil přístavek na jejich ubytování.

Už několik let se Balacovi nedaří udržet dostatek pracovníků, aby uspokojil požadavky svých zákazníků.

Jeho nová budova je prázdná a nákladní auta, která koupil, stojí ladem.

„Potřebuji 60-70 lidí, abych se znovu postavil na nohy,“ řekl. „Už jsem přišel o 40-45 procent svého byznysu, protože nejsem schopen dostatečně zásobovat.“

Podle Pagonise jsou rostoucí ceny polí problémem v celém odvětví.

„Před dvaceti lety jste si mohli pronajmout pole s bednou piva pro zemědělce. Nyní farmáři požadují 1000 dolarů za akr,“ řekl.

Těžké je také najít pracovníky, kteří jsou ochotni vyrazit za červy dlouho předtím, než se k nim dostane ranné ptáče. Pokud šéfové brigád nepřivezou kombajny na pole s vyššími výnosy, budou pracovníci jen přeskakovat z jedné brigády do druhé, řekl Pagonis.

Je to „horská dráha“, kde červi nejsou jedinou špinavou věcí, dodal.

„Vždycky obchodujete v noci, máte co do činění se špinavým produktem a někteří šéfové posádek platí hotově.“

Čtyřiačtyřicetiletý Pagonis uvedl, že se snažil, aby toto odvětví regulovalo ministerstvo přírodních zdrojů, ale červi nespadali do jeho pravomoci, takže se toto hnutí nikdy neprosadilo.

Ale mezi umělými nástrahami a generací dětí, které tráví venku stále méně času, může být skutečnou bitvou to, zda podnikání s červy vůbec přežije.

Pagonis řekl, že se nevzdává bez boje. Investoval do nových vedlejších produktů z červů s nadějí, že mu kreativita pomůže přežít.

Balac, veterán červové války, má mnohem jednodušší sen. Jeho čtyřletý vnuk už miluje sbírání červů.

„Jsem zdravý a chci si tenhle byznys udržet, dokud vnuk nevyroste,“ řekl.