Východiska: Historicky byla radioterapie celého mozku (WBRT) hlavní metodou léčby mozkových metastáz. Stereotaktická radiochirurgie (SRS) poskytuje vysokou dávku cíleného záření a stále více se využívá k léčbě mozkových metastáz. Přínos přidání SRS k WBRT je nejasný. Jedná se o aktualizovanou verzi původního Cochrane Review publikovaného v čísle 9 z roku 2012.

Cíle: Posoudit účinnost WBRT plus SRS oproti samotné WBRT při léčbě dospělých s mozkovými metastázami.

Metody vyhledávání: Pro původní přehled jsme v roce 2009 prohledali následující elektronické databáze: CENTRAL, MEDLINE, Embase a CancerLit s cílem identifikovat studie pro zařazení do tohoto přehledu. Pro první aktualizaci bylo vyhledávání aktualizováno v květnu 2012, pro tuto aktualizaci jsme v květnu 2017 prohledali CENTRAL, MEDLINE a Embase s cílem identifikovat studie pro zařazení do přehledu.

Kritéria výběru: Přehled jsme omezili na randomizované kontrolované studie (RCT), které porovnávaly použití WBRT plus SRS oproti samotné WBRT pro počáteční léčbu dospělých s nově diagnostikovanými metastázami (jednotlivými nebo vícečetnými) v mozku vzniklými v důsledku jakéhokoli primárního, extrakraniálního karcinomu.

Sběr a analýza dat: Pro metaanalýzu jsme použili obecnou metodu inverzního rozptylu, model náhodných efektů v programu Review Manager 5.

Hlavní výsledky: Identifikovali jsme tři studie a jeden abstrakt k zařazení, ale do metaanalýzy jsme mohli zahrnout pouze dvě studie s celkem 358 účastníky. Ta nezjistila žádný rozdíl v celkovém přežití (OS) mezi skupinami WBRT plus SRS a samotnou WBRT (poměr rizik (HR) 0,82, 95% interval spolehlivosti (CI) 0,65 až 1,02; 2 studie, 358 účastníků; středně kvalitní důkazy). U účastníků s jednou mozkovou metastázou byl medián přežití významně delší ve skupině WBRT plus SRS (6,5 měsíce) oproti skupině WBRT (4,9 měsíce; P = 0,04). U účastníků ve skupině WBRT plus SRS došlo ke snížení lokálního selhání ve srovnání s účastníky, kteří podstoupili pouze WBRT (HR 0,27, 95% CI 0,14 až 0,52; 2 studie, 129 účastníků; středně kvalitní důkazy). Dále jsme pozorovali zlepšení skóre stavu výkonnosti a snížení užívání steroidů ve skupině WBRT plus SRS (poměr rizik (RR) 0,64 CI 0,42 až 0,97; 1 studie, 118 účastníků; důkazy nízké kvality). Nezměněná nebo zlepšená Karnofského škála výkonnosti (KPS) po šesti měsících byla zaznamenána u 43 % účastníků ve skupině s kombinovanou léčbou oproti pouze 28 % ve skupině se samostatnou WBRT (RR 0,78 CI 0,61 až 1,00; hodnota P = 0,05; 1 studie, 118 účastníků; důkazy nízké kvality). Celkově bylo riziko zkreslení v zahrnutých studiích nejasné.

Závěry autorů: Od poslední verze tohoto přehledu jsme identifikovali jednu novou studii, která splňovala kritéria pro zařazení. Vzhledem k nedostatku údajů z této studie jsme ji však nemohli zahrnout do metaanalýzy. Vzhledem k nejasnému riziku zkreslení u zahrnutých studií je třeba výsledky této analýzy interpretovat s opatrností. V naší analýze všech zahrnutých účastníků neprokázala SRS plus WBRT přínos pro přežití oproti samotné WBRT. Stav výkonnosti a lokální kontrola však byly významně lepší ve skupině SRS plus WBRT. Kromě toho bylo ve skupině s kombinovanou léčbou zaznamenáno významně delší OS u pacientů s rekurentním rozdělením (RPA) třídy I i u pacientů s jednou metastázou. Většina výsledků našeho zájmu byla podle kritérií GRADE hodnocena jako středně kvalitní důkazy a riziko zkreslení bylo u většiny zahrnutých studií většinou nejasné.