Vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem v roce 1945 je v Rusku pilířem národní hrdosti, který Kreml využívá k podněcování vlasteneckých nálad a odrážení kritiky SSSR a jeho armády.

Ruské státem podporované vyprávění o válce a jejím dědictví však pravidelně vede ke sporům s ostatními evropskými zeměmi.

Rusko každoročně 9. května oslavuje své vítězství ve druhé světové válce mohutnou vojenskou přehlídkou na Rudém náměstí za přítomnosti prezidenta a dalších světových představitelů.

Před letošní středeční přehlídkou, odloženou z května kvůli pandemii koronaviru, uvádíme pět epizod z druhé světové války, které nadále vyvolávají napětí.

Pakt s Hitlerem

Pakt Molotov-Ribbentrop mezi sovětským vůdcem Josifem Stalinem a nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem z roku 1939 je dodnes předmětem sporů mezi Moskvou a evropskými zeměmi.

Druhá světová válka vypukla poté, co nacistické Německo a Sovětský svaz v září 1939 na základě tajné klauzule paktu napadly a rozparcelovaly Polsko.

Dohodu, která zůstala v Sovětském svazu utajena až do roku 1989, označil Putin za nezbytnou, protože západní mocnosti nechaly SSSR, aby čelil Německu sám.

Pakt také vychvaloval jako triumf diplomacie stalinské éry.

Putina loni rozzlobil text zveřejněný Evropským parlamentem, podle kterého pakt pomohl připravit půdu pro druhou světovou válku.

Invaze, nebo osvobození?

Sovětští vojáci jsou v Rusku oslavováni za osvobození Evropy od nacismu, ale pro některé země východní Evropy je Rudá armáda připomínána jako okupační síla.

Pobaltské země Estonsko, Lotyšsko a Litva byly násilně začleněny do Sovětského svazu a hanobí jak nacistická, tak sovětská vojska.

Litevský prezident Gitanas Nauseda minulý měsíc řekl, že válka skončila až v roce 1993, „kdy jeho zemi opustil poslední ruský voják“.

Rusko tvrdí, že toto vyprávění je nepřijatelným přepisováním historie, a běžně protestuje proti odstraňování vojenských památníků ze sovětské éry ve východní a střední Evropě.

Polský masakr

Jedním z mnoha třecích bodů s Polskem je masakr v Katyni, pojmenovaný podle lesa u ruského Smolenska, kde sovětská tajná policie v roce 1940 na Stalinův rozkaz postřílela tisíce polských důstojníků.

Do roku 1990 Sovětský svaz tvrdil, že popravy provedli nacisté.

Moskva od té doby přiznala odpovědnost, ale odkaz masakru byl v Rusku zastíněn širšími stalinskými represemi.

V roce 2010, v době tání vztahů mezi Moskvou a Varšavou, havarovalo letadlo s polským prezidentem na vzpomínkovou akci ve Smolensku a zahynulo všech 96 lidí na palubě.

Vyšetřování nehody se stalo novým zdrojem napětí mezi oběma zeměmi.

Masové deportace

Za války Stalin obvinil menšinová etnika z kolaborace s nacisty a deportoval statisíce krymských Tatarů, Kalmyků, Čečenců, Balkarů, Němců a dalších do Střední Asie v tvrdých podmínkách.

Deportované obyvatelstvo bylo po Stalinově smrti rehabilitováno, ale napětí s těmi, kteří se vrátili, přetrvává.

Například krymští Tataři byli deportováni ze svých domovů a v důsledku toho se v roce 2014 postavili proti ruské anexi poloostrova Krym od Ukrajiny.

Mnoho sovětských vojáků a důstojníků, kteří se vrátili domů po zajetí v Německu, bylo také přirovnáno ke zrádcům a posláno do táborů nucených prací.

Znásilnění v Německu

Znásilnění spáchaná sovětskými vojáky při obsazování Berlína v dubnu 1945 pronikla do německé kolektivní paměti, ale v Rusku jsou do značné míry přehlížena.

Ruský blogger byl v lednu obviněn z „apologetiky nacismu“ za satirické příspěvky na sociálních sítích, které odkazovaly na sovětské zneužívání spáchané v Německu.

V roce 2016 dostaly noviny v ruské enklávě Kaliningrad oficiální varování kvůli článku o zvěrstvech spáchaných Rudou armádou při obsazování tohoto německého města v roce 1945.