Autor: Homaira Kabir

Kdy jste něco řekli a okamžitě jste si přáli vzít to zpět? Možná jste promluvili příliš brzy. Možná to nevyznělo správně. Možná to byl výraz tváře druhého člověka, který vás přiměl litovat toho, co jste vypustili z úst.

Kolikrát se vám stalo, že jste neřekli, co jste potřebovali, jen abyste si přehráli rozhovor, který mohl být? Lásku, kterou jsi mohl projevit. Odvážný rozhovor, který jsi mohl vést. A jediné, co vám zůstalo, je trápení „kdyby jen“.

„Kdybych jen promluvil“.

„Kdybych jen mlčel“.

„Kdybych to řekl jinak“.

Tyto výčitky neúprosně vtrhávají do vašeho duševního prostoru a pokaždé ve vás zanechávají horší pocit ze sebe sama.

Všichni jsme to zažili. Už jsem ztratil přehled o tom, kolikrát jsem odešel z nějaké interakce s přesvědčením, že nedopadla dobře, a zoufale jsem si přál, aby dopadla jinak. Před několika lety jsem se v tomto vnitřním dialogu zasekával a káral se za to, co jsem měl udělat a neudělal – což bylo základní poselství nedostatečnosti, které málokdy vedlo k jasnému uvažování.

K čemu ale vedlo, bylo tajnůstkářské chování, z něhož jsem měl málokdy dobrý pocit. Potápění se pro vaničku zmrzliny, prohrabávání kuchyňských skříněk pro jídlo útěchy, vyhýbání se očnímu kontaktu právě s těmi lidmi, kteří mi mohli pomoci prozřít. Mé „chyby“, ať už skutečné, nebo domnělé, provázel skrytý stud a jediným východiskem bylo zvednout si laťku ještě výš. Zoufalé pokusy zalíbit se nebo dokázat si něco jiným způsobem. Neustálá ostražitost před kritikou nebo nesouhlasem.

Všechny cesty nakonec vedly k neúspěchu.

V průběhu mnoha let, která od té doby uplynula, jsem zkoumal psychologický konstrukt sebeúcty a vyvinul jsem třístupňový proces, který nám může pomoci růst skrze negativní setkání, místo abychom se kvůli němu uzavřeli do studu nebo viny.

Krok 1: Setkejte se s emocí soucitem

Soucit se sebou samým pomáhá uklidnit pocity studu a nedostatečnosti, protože mluví jazykem emocí. Představte si ho jako milujícího a vnímavého rodiče, který drží své emocionální dítě v hřejivé náruči a naslouchá mu bez odsuzování. Mnoho lidí neumí říci laskavé slovo samo sobě, protože si nepamatují, že by s nimi někdo někdy takto mluvil. Mnozí jiní se domnívají, že být k sobě laskavý, když řekli něco, co neměli, nebo ze sebe udělali hlupáka, jim jednoduše dá povolení opakovat stejné chyby. To zdaleka neplatí! Výzkum nadace Compassionate Mind Foundation ukazuje, že když se sebou mluvíte laskavě a s porozuměním, ve skutečnosti si dodáváte odvahu a vědomé uvědomění, abyste v případě potřeby přijali nápravná opatření.

Praktika: Dýchejte do emocí s porozuměním a mluvte k sobě s laskavostí. Zpočátku vám to nemusí připadat autentické, ale praxe je klíčová!

Krok 2: Zvědavě naslouchejte poselství emocí

Emoce jsou posly z vnitřního světa. Tím, že je utlumíme, uzavřeme do sebe nebo odvedeme svou pozornost, nezmizí. Zapojení se do potěšujícího nebo zdokonalujícího chování nás může zbavit části úzkosti nebo pocitu viny, ale časem nás činí zranitelnějšími vůči podobným situacím. Způsob, jak se projevit jako naše nejlepší já, je naslouchat poselství, které se nám emoce snaží předat. Možná si uvědomíte, že poselství vychází z minulých obav nebo katastrofických předpovědí budoucnosti. Možná si uvědomíte, že vám připomíná něco důležitého, co je v souladu s vašimi hodnotami. Možná si dokonce uvědomíte, že jde o celou řadu sdělení, protože málokdy cítíme jen jednu emoci najednou. Pokud ano, identifikujte tu, která vás nejvíce zneklidňuje, a začněte s ní. Ostatní můžete řešit postupně, pokud to bude potřeba.

Praktikujte: Vytvořte si od emoce odstup a naslouchejte poselství, které se vám snaží sdělit. Řekněte: „Vidím tě, studu. Jak ti mohu pomoci?“

Krok 3: Rozhodněte se pro správný čin

Teď, když jste se soucitem a zvědavostí prošli emoci (emoce), jste připraveni rozhodnout se pro správný čin. Na rozdíl od jednání, které je podloženo strachem nebo studem, je vědomé jednání ze své podstaty prosociální, protože je v souladu s vašimi hodnotami a vede k pocitu dobra a mistrovství, což je obojí nezbytné pro autentickou sebeúctu. Možná si uvědomíte, že můžete myšlenku bezpečně opustit a jít dál. Možná si uvědomíte, že se s druhou osobou potřebujete setkat, abyste si vyjasnili, co jste řekli – nebo abyste se omluvili. Možná si uvědomíte, že to nebylo tak zlé, jak jste si představovali, ale procvičíte si důležité rozhovory, aby vaše podání bylo v budoucnu působivější. Nebo si možná uvědomíte, že rozhovor, kterému jste se vyhýbali, škodí vám nebo vašemu vztahu a že si musíte stanovit čas a místo, kde ho brzy uskutečníte.

Praxe: Ptejte se sami sebe: „Co by právě teď udělala moje nejlepší verze?“. Ověřte si, zda je daná činnost v souladu s tím, kým chcete být. A pak podle toho jednejte!“

Příště, až budete litovat něčeho, co jste řekli nebo nestihli říct, naslouchejte záchvatům strachu nebo studu se soucitem a zvědavostí, ale jednejte s tichou moudrostí milujícího rodiče, který žije ve vás.

Homaira Kabir je uznávaná koučka pozitivní psychologie a výzkumnice v oblasti sebeúcty žen. Svou autentickou sebeúctu si můžete ověřit na jejích webových stránkách pomocí krátkého a na důkazech založeného kvízu.

Může se vám také líbit:

• 6 kroků, které mohou zabránit výbuchu vzteku, jehož budete litovat
• INFOGRAFIKA: Jak žít život bez výčitek
• Jak říkat „ne“ se soucitem k sobě i druhým

.