Pravda, mělo by to být znovuvynálezce; pneumatiku si ve skutečnosti nechal patentovat jeden z nejplodnějších skotských vynálezců, ale dnes již značně zapomenutý, Robert William Thomson 10. prosince 1845, tedy asi 43 let před znovuvynálezem Johna Dunlopa. Thomsonova „vzdušná kola“ byla následně předvedena v Regents Parku v Londýně v roce 1847 a všem přítomným dokázala, že dokáží snížit hluk a zlepšit pohodlí cestujících. Kdo však byl Robert William Thomson a co dalšího vynalezl?

Robert se narodil v roce 1822 ve Stonehavenu na severovýchodním pobřeží Skotska; byl synem majitele místní vlnařské továrny a jedenáctým z dvanácti dětí. Původně byl určen pro duchovní službu, ale zřejmě měl velké potíže vyrovnat se s latinou, a proto byl nucen uvažovat o alternativní kariérní cestě.

Ve čtrnácti letech opustil školu a byl poslán ke strýci do Charlestonu v Jižní Karolíně v USA, aby se vyučil obchodnickému řemeslu. Ani to ho však zřejmě neoslovilo, protože se po dvou letech vrátil domů.

Poté si našel něco, co mu šlo, a s pomocí místního tkalce, který měl určité znalosti matematiky, se pohotově naučil chemii, elektřinu a astronomii.

Otec mu v pouhých 17 letech poskytl dílnu, což zřejmě inspirovalo jeho tvůrčí a vynalézavou stránku. Okamžitě přepracoval, přestavěl a podstatně vylepšil fungování matčina pracího mandlu. Navrhl a sestrojil také pásovou pilu a prototyp rotačního parního stroje.

Po vyučení ve strojírenské firmě v Aberdeenu a Dundee začal Robert pracovat v Edinburghu jako asistent stavebního inženýra. Podílel se na některých velkých stavebních a demoličních projektech a vyvinul metodu dálkového odpalování výbušných náloží pomocí elektřiny. Ve srovnání s tehdejší zavedenou rutinou „zapálit modrý dotykový papír a běžet“ musela Robertova nová a relativně bezpečná technika v průběhu let zachránit nespočet životů.

S velkou částkou devíti liber v kapse se Robert vydal do Londýna hledat novou výzvu a vstoupil do rychle se rozvíjejícího oboru železničního inženýrství. Začal pracovat pro dodavatele Sira Williama Cubitta a Roberta Stephensona, ale nakonec v roce 1844 založil vlastní železniční poradenskou firmu.

Thomsonovi bylo pouhých 23 let, když v roce 1845 požádal o patent, který zanechal jeho stopu ve světě – patent č. 10990. Pneumatická pryžová pneumatika – neboli „vzdušné kolo“, jak ji Thomson nazýval – měla díky vzduchovému polštáři mezi vozovkou a vozidlem změnit cestování po silnici z nepříjemného sledu nárazů a otřesů na klidnou plynulou jízdu.

Přes prokazatelné výhody pneumatiky Robertův vynález předběhl svou dobu asi o padesát let, protože v roce 1845 nejenže neexistovala motorová vozidla, ale v ulicích měst se teprve začínala objevovat jízdní kola. Tato nedostatečná poptávka spolu s vysokými výrobními náklady učinily z pneumatik pouhou kuriozitu.

Robert se nenechal odradit a v roce 1849 si nechal patentovat princip plnicího pera.

V roce 1852 přijal Robert místo na Jávě, kde pracoval jako inženýr na cukrových plantážích a zdokonaloval stávající stroje na výrobu cukru a navrhoval nová zařízení, včetně prvního mobilního parního jeřábu a hydraulického suchého doku. Na Jávě se také seznámil s Clarou Hertzovou, s níž měl dva syny a dvě dcery, a oženil se s ní. Rodina se nakonec v roce 1862 kvůli Robertovu špatnému zdravotnímu stavu vrátila do Edinburghu.

Jeho špatný zdravotní stav však Roberta zřejmě nezpomalil, protože v roce 1867 vyvinul první úspěšný mechanický silniční dopravní prostředek, parní trakční motor. Kromě toho si nechal patentovat pevné pneumatiky z indické pryže, díky nimž mohly jeho těžké parní stroje jezdit po silnicích bez poškození povrchu. Do roku 1870 se „Thomsonovy parníky“ vyráběly a vyvážely do celého světa.

Robert zemřel 8. března 1873 ve svém domě na Moray Place v Edinburghu v poměrně nízkém věku 50 let a byl pohřben na hřbitově Dean. Ani to ho však nezpomalilo, protože poslední ze čtrnácti patentů registrovaných na jeho jméno, tentokrát na pružné pásy, podala ještě téhož roku jeho manželka Clara.

Přibližně 15 let poté jiný Skot, John Boyd Dunlop, znovu vynalezl pneumatiku Roberta Thomsona. Jenže tentokrát už svět dohnal náskok, běžně se používala jízdní kola a začínaly se objevovat novodobé automobily, a tak se do historie zapsalo spíše jméno Dunlop než Thomson.

Bronzová pamětní deska, která připomíná výročí narození Roberta Thomsona, se nyní nachází na budově na jižní straně Stonehavenského náměstí. Každoročně v červnu se zde scházejí majitelé historických vozidel a jejich strojů na nedělní sraz na počest velkého muže.

.