Důsledky této studie jsou dvojí: zaprvé, rifaximin je účinný při léčbě IBS a zadruhé, protože rifaximin je antibiotikum a pravděpodobně působí na střevní bakterie, naznačuje to, že bakterie mohou hrát roli při vzniku IBS, alespoň IBS, který není spojen převážně se zácpou. Oba tyto důsledky je třeba prozkoumat.

Studie nezanechává pochybnosti o tom, že rifaximin je účinný při léčbě pacientů se syndromem dráždivého tračníku. Je však důležité zabývat se velikostí účinnosti rifaximinu (ve srovnání s placebem).

Symptomy IBS často reagují na placebo. Tak ve studii Pimentela došlo ke zlepšení u 31 % pacientů, kteří dostávali placebo. Naproti tomu u 41 % pacientů dostávajících rifaximin došlo ke zlepšení. Rozdíl v odpovědi mezi placebem a rifaximinem byl pouze 10 %. S jistotou lze tedy konstatovat pouze to, že rifaximin pomohl malé části pacientů s IBS – 10 %.

Proč byl rifaximin účinný u tak malé části pacientů s IBS? Existují dvě možná vysvětlení. Prvním je, že bakteriální změny nebo přerůstání – pravděpodobně to, co bylo rifaximinem léčeno – je ve skutečnosti příčinou IBS pouze u malé části pacientů. Druhým je, že kritéria použitá pro zařazení pacientů do studie neumožňovala dobře vybrat pacienty, u nichž byly příčinou příznaků bakteriální změny nebo přerůstání. Možná by se pro výběr pacientů pro léčbu rifaximinem neměla používat stávající kritéria pro IBS a možná by se měla použít další kritéria. Pimentel a kol. použili pro diagnostiku a výběr pacientů kritéria Řím II, přičemž nejdůležitějším kritériem Řím II jsou potíže v břiše spojené se změnou střevního návyku nebo zmírněné stolicí. Pimentel však při výběru pacientů použil také nadýmání břicha, což je zajímavé, protože nadýmání není jedním z kritérií pro diagnostiku IBS.

Střevní bakterie mohou způsobovat břišní diskomfort spojený se změnou střevních návyků nebo zmírněný stolicí, ale příznaky, které bakterie ve střevě běžně způsobují, jsou průjem a nadýmání břicha (nebo distenze) způsobené střevním plynem, který bakterie produkují. Možná, že kdyby byli pacienti vybíráni více podle průjmu a střevního plynu (tj. nadýmání břicha nebo distenze) a méně podle břišního diskomfortu, mohl být podíl pacientů reagujících na rifaximin větší. Jinými slovy, typické příznaky IBS – břišní diskomfort spojený se změnou střevního návyku nebo zmírněný stolicí – nemusí být kritériem pro výběr pacientů k léčbě rifaximinem. Je možné, že rifaximin může pomoci většímu počtu pacientů, pokud se pro výběr pacientů k léčbě použijí jiná kritéria než ta, která se používají pro diagnostiku IBS.

SLIDESHOW

Poruchy trávení: Nejčastější mylné představy Viz Slideshow