Víme, jakou vášeň v nás sport dokáže vyvolat, zejména když tým vyhraje velký zápas nebo naopak prohraje. Možná jste si někdy připadali jako v romantickém vztahu se svým sportovním týmem. Emoce se zdají být skutečné, ale mění sledování sportu skutečně náš mozek?“

Tady se dozvíte, co se vlastně děje v našem mozku, když sledujeme hru svého týmu:

Cítíme se dominantní:

Studie ukazují, že zvýšená hladina testosteronu může mít mimo jiné vliv na dominantní a agresivní chování: „Poté, co sledujete vítězství svého týmu, hladina testosteronu prudce vzroste, zejména ve srovnání s tím, když prožíváte prohru.“

Jste-li tedy zmučeným fanouškem New York Mets nebo Philadelphia 76ers, k nárůstu hladiny testosteronu nedochází. To může pomoci vysvětlit, proč po vítězstvích na sportovních šampionátech dochází k tolika výtržnostem.

Pociťujeme příliv potěšení: Někteří fanoušci zažívají příliv dopaminu, kdykoli se jejich oblíbenému týmu nebo sportovci daří. Psychology Today popisuje dopamin jako „neurotransmiter, který pomáhá ovládat mozková centra odměny a potěšení“. Pomáhá regulovat emoční reakce i pohyb.

Kdykoli fanouškovský tým zažije vítězství, „centra slasti“ daného jedince se rozproudí.

Vlastně máme pocit, že hrajeme ve hře: Při sledování sportovních zápasů se v mozku aktivují buňky zvané zrcadlové neurony. Zrcadlové neurony pomáhají lidem chápat jednání druhých a umožňují jim vžít se „do situace druhého“ – jinými slovy cítit empatii. Při sledování sportovních zápasů tyto zrcadlové neurony způsobují, že si fanoušci internalizují akce, kterých jsou na hřišti svědky, a pociťují doprovodné emoce, jako by akci sami prováděli.

Jinými slovy, při vítězném touchdownu cítíme stejné nadšení jako fotbalista, který ho chytá. Smutek, který pociťujeme, když náš tým prohraje, může být stejně silný, jako kdybychom byli v týmu sami, přestože jsme ve skutečnosti nic nevyhráli ani neztratili, ale jen několik hodin svého dne. i když lidé investují do sportu a týmů z různých důvodů, hormonální reakce mohou být podobné. A to, co se odehrává v našem mozku, vysvětluje, proč se díváme dál: „snažíme se obnovit fyziologické vzrušení, na které nemůžeme zapomenout“ z velkých týmových vítězství.

Výsledek? Jak napsal server Boston.com, jsme v podstatě závislí a stále se vracíme pro další – ať už jsme z Bostonu, Philadelphie nebo z dalších vítězných měst.