SYNOPSIS:

Tonyho otec Sam, kterého před třemi lety unesli mimozemšťané, se vrací na Zemi a hledá svou ženu a syna, ale Rachel od té doby žije s Joem a shledání je rozpačité. Joe Samovi nedůvěřuje a Rachel se nedokáže rozhodnout, co ke svým dvěma mužům cítí. Sam už není stejný, jako když odešel, a začne Tonyho ovlivňovat děsivým způsobem.

PŘEHLED:

V úvodních okamžicích filmu Xtro je oběti implantován muž do žaludku, kde roste a nakonec vyleze celý. Fyzikální stránka věci není vysvětlena, jediný pohled, který se nám naskytne, je na pár nohou a vytahaný žaludek. Vizuál ale docela dobře vystihuje Xtro jako celek – film se hodně zajímá o bizarní obrazy, které nikdy nechce vysvětlit. Z velké části je to záměr, který funguje díky své podivnosti, ale zároveň nechává diváka pochybovat o směřování filmu.

Xtro hraje Bernice Stegersová jako Rachel, žena, která zůstala po zmizení svého manžela vychovávat syna Tonyho (Simon Nash) se svým novým přítelem Joem (Danny Brainin). Jsou to tři roky, co Sam (Philip Sayer) záhadně zmizel z povrchu zemského, a Tony se s tím těžko vyrovnává – má noční můry o záblescích jasného světla na obloze a nepřijímá Joea jako otcovskou postavu. Naštěstí pro Tonyho se Sam chystá vrátit do jeho života poté, co se na Zemi znovu narodí v ženském těle, i když se změnil z normální milující otcovské postavy, kterou zřejmě býval. Teď jí hadí vejce, pálí telefony holýma rukama a saje krky malým chlapcům.

Režie filmu Harryho Bromleyho Davenporta je v souladu s filmy jako Invaze lupičů těl; je jasné, že mimozemšťané z Xtro nejsou přátelští a snaží se zmocnit lidských hostitelů jako způsob kolonizace planety. Tuto generickou zápletku film využívá pouze jako základnu pro kreativnější prvky zbytku filmu; mimozemšťanů se tu děje spousta a vše je čerpáno z filmů, které to dělají obzvlášť lépe než tento.

Je tu scéna typu hrudního koše z Vetřelce; je tu podivný moment, kdy Tonyho hračky ožijí bez zjevného důvodu, kromě toho, že Tony jako mimozemský chlapec má teď moc je k tomu přimět, a je tu důraz na slizké, slizké gore, které připomíná fláky Troma. Xtro je všechny využívá ve svůj prospěch; je zábavné sledovat, jak se všechno děje ve změti najednou bez jakéhokoli logického důvodu.

Film se v posledních chvílích snaží dát tomu všemu smysl, ale je tu spousta expozice, která jako by nám chyběla. Sam a Tony začínají ztrácet kůži, jako by mimozemšťan v jejich nitru skutečně hnil člověka-kožku. Přes všechna svá překvapení však Xtro nedokáže většinu z nich vysvětlit. V tomto filmu zřejmě neexistují žádná pravidla: mimozemšťané mohou přijít v jakékoliv fázi; mohou se narodit buď v člověku, nebo jako vejce; mohou člověka vysát a udělat z něj mimozemšťana; mohou také člověka vysát a oplodnit nebo něco podobného. Chápete, jak je to matoucí?“

Při tom všem je ve filmu několik efektních scén. Jedna z nich pochází zejména od strašidelného vojáka na hraní, který uloví ženu v bytě pod Tonym, která si stěžuje a zabije jeho hada. Pohyby plastového vojáčka jsou rozhozené a tvář bez emocí vyvolává strach díky efektu uncanny valley. Fantastické jsou i speciální efekty, provedené pomocí make-upu a kýblů červené břečky, která dodává veškeré krvi a gore hustý, lepkavý vzhled.

Maryam d’Abo tráví v roli Analise spoustu času nahá, a i když její postava působí ve filmu tak trochu nepatřičně, protože její přítomnost není nikdy vysvětlena, poskytuje jednu z nejsympatičtějších osob ve filmu. Rachel i Joe jsou příliš přehnaně dramatičtí; upřímně řečeno, nejsympatičtější postavy jsou vlastně mimozemšťané, Sam je hlavním tahounem jako rozvinutá postava.

To je ale možná část pointy v Xtro. Možná máme více soucítit s mimozemšťany, alespoň částečně; ponurý závěr filmu naznačuje, že mimozemská rasa převezme vládu a lidé jsou bezmocní ji zastavit. Možná má divák přijmout podivné chování mimozemšťanů jako normálnost, protože brzy se tak ve filmu stane i lidstvo. Buď je to tak, nebo má člověk prostě brát Xtro za bernou minci a užít si ho takový, jaký je.