Před několika lety jsem měl krátkou přednášku na téma Psychologie strachu & Napětí ve filmu, což byl příjemný úkol, který spojil mé vášně pro psychologii a film. Vzhledem k tomu, že se blíží Halloween, napadlo mě, že by mohlo být zajímavé ušít na míru příspěvek vycházející z této přednášky a pokusit se nám pomoci jak naladit se na Halloween (slovní hříčka), tak se kriticky zamyslet nad tím, proč se dobrovolně vystavujeme strachu a napětí a proč z toho máme takové potěšení.

Přemýšlejte o tom: bušení srdce… těžké dýchání… studený pot… motýli v žaludku… Nezní to jako zvlášť příjemné zážitky, ale my je snášíme, když cítíme strach. Proč se ale tolik lidí rádo bojí – jinými slovy, proč cítí strach?“

Abychom této otázce lépe porozuměli, je důležité se nejprve zamyslet nad tím, co se strachem myslí. Strach označuje emoci nebo pocit vyvolaný vnímaným nebezpečím nebo hrozbou nebezpečí, který vyvolává fyziologickou změnu, jež následně vyvolává reakci chování (např. boj, útěk nebo zamrznutí). Opět nic z tohoto popisu neznamená zábavu nebo potěšení, ale vede nás to k několika možným vysvětlením tohoto zdánlivého rozporu:

1. Jaký je důvod tohoto rozporu? Bezpečnostní síť

V souladu s výše uvedeným popisem, když dostaneme strach, naše tělo přejde do režimu boje, útěku nebo zmrazení; ale i když jsme kognitivně líní (jak bylo mnohokrát zmíněno v tomto blogu), náš mozek je dobrý v tom, co dělá – takže pokud jsme v prostředí, kde dostaneme „bezpečný“ strach (např.např. při sledování hororu, návštěvě strašidelného domu nebo hraní děsivé videohry), náš mozek situaci rychle vyhodnotí a řekne nám, že jsme bez rizika. Naše tělo se uklidní a mnozí z nás si následně zážitek užijí. Mnozí z nás tedy ve skutečnosti vyhledávají „řízený“ strach a napětí, protože víme, že jsme v bezpečí.

2. Záplava

Když se bojíme, zažíváme nával adrenalinu a uvolnění endorfinů a dopaminu. Biochemický nával může vyústit v příjemný pocit euforie podobný opioidům. Spolu s tím, když se nám připomene naše bezpečí (tj. záchranná síť), prožitek strachu opadne a zůstane v nás uspokojivý pocit úlevy a následné pohody.

3. Sebeuspokojení

Někteří lidé rádi „tlačí na pilu“, vyhledávají vzrušení a zkoušejí, kolik strachu lze snést. Pokud jsou schopni vydržet příval úzkosti, napětí a strachu, často zažívají velký pocit sebeuspokojení. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se ve dvanácti letech při sledování Osvícení k smrti bál, ale zároveň jsem na sebe byl docela pyšný, že jsem celý film vydržel, aniž bych odvrátil hlavu!“

4. Blízkost s druhými

Běžnou radou pro mladé muže na rande před lety bylo vzít svou partnerku na strašidelný film. Tato rada vycházela z myšlenky, že když se jejich partnerka lekne, schoulí se do klubíčka, aby se „ochránila“; tím se posílí pouto mezi nimi (toto je verze zdůvodnění s označením G). Ačkoli je tato rada jistě zastaralá, je na ní něco pravdy – platí pro oba účastníky rande. Vzhledem k tomu, že strach uvolňuje biochemickou záplavu, která může přinést příjemný výsledek, často toto vzrušení (tj. příjemné výsledky strachu) nesprávně přisuzujeme osobě, s níž tento čas trávíme; to znamená, že oba lidé na rande se nyní mají více rádi kvůli příjemnému pocitu, který zažili během společně stráveného času v kině – ne nutně kvůli společnosti toho druhého, ale kvůli výsledkům strachu.

5. Zvědavost

Mnoho lidí je zvědavých na „temnou stranu“. Strach z neznámého je jedním z nejpřirozenějších a nejinstinktivnějších strachů, které máme – a je to také jedna z nejstarších zvědavostí. Nicméně další pojem, který jsem nesčetněkrát zmínil v minulých příspěvcích, je ten, že lidé mají rádi, když jejich svět dává smysl – mají rádi věci zabalené v pěkných, úhledných balíčcích. Naším světem se snáze zabýváme, když nám věci dávají smysl; a tak se někteří mohou rozhodnout dále se zabývat „neznámem“, aby lépe pochopili situaci.

Jiným způsobem, jak se na tento pohled na „zvědavost temné strany“ podívat, je úvaha o thanatos. Ačkoli jsem nikdy nebyl velkým příznivcem Freudových „teorií“, bylo by nespravedlivé odmítnout jeho pohled na pud smrti (a v rozporu s kritickým myšlením) jako možné vysvětlení toho, proč se mnozí tak rádi bojí.

Podle Freuda se lidé dopouštějí potenciálně sebedestruktivních činů kvůli vnitřnímu pudu smrti – zájmu o smrt, chcete-li. Samozřejmě existuje jen málo důkazů, které by toto tvrzení podporovaly, a podstatně více důkazů, které naznačují, že lidé usilují o sebezáchovu; to však explicitně nevysvětluje, proč se mnozí jedinci dopouštějí takového sebedestruktivního chování – ačkoli jiné výzkumy naznačují, že mnoho sebedestruktivního chování je prováděno kvůli předpojatosti vůči (okamžitému) potěšení (např. užívání drog) nebo analýze nákladů a přínosů rizika (např. 5 % šance na smrt versus 95 % šance vypadat cool). Myslím, že druhý bod je obzvláště zajímavý vzhledem k zaměření na potěšení a naší diskusi o potopě, stejně jako na riziko a naši diskusi o záchranné síti.

V letošní halloweenské sezóně, pokud se budete dívat na strašidelný film, navštívíte strašidelný dům nebo dokonce budete hrát strašidelnou videohru, přemýšlejte o tom, co cítíte a co se v tu chvíli děje s vaším tělem. Cítíte se poté lépe? Cítíte potěšení? Ulevilo se vám, že už je po všem? Jste spokojeni sami se sebou, nebo se třeba cítíte blíže osobě, se kterou jste to zažili? Zamyslete se nad tímto zážitkem a kriticky o něm přemýšlejte – zamyslete se nad tím, proč by se vám mohlo líbit se bát!“

.