„Po celé čtyři roky války neexistovala žádná skutečně dobrá válečná kniha. Jediná opravdová literatura, která za války vznikla, byla poezie. Jedním z důvodů je to, že básníci nejsou zatýkáni tak rychle jako prozaici.“

Britská vojska v zákopech

Úvod

Velká válka, která probíhala v letech 1914-1918, otřásla samotnými základy západního světa a způsobila společenský převrat, který zanechal okamžité a trvalé stopy ve všech aspektech společnosti a kultury. Velká Británie jako jedna z hlavních válčících stran konfliktu nebyla výjimkou a v přímém důsledku války zažila vlnu společenských a uměleckých změn. Jednou z nejsilněji zasažených kulturních oblastí, které se válka dotkla, byla literatura. Literatura v období Velké války často reflektuje a kousavě kritizuje hrůzy války i změny, kterými společnost procházela, a představuje drastický přechod mezi předválečnou a poválečnou tvorbou. Během války došlo k mnoha společenským, politickým a ekonomickým změnám a každý z tehdejších spisovatelů cítil potřebu vystupovat proti nedostatkům, které viděl ve společnosti, někdy i v době, kdy bojoval o život v zákopech. Nový styl války poskytoval vojákům nebývalé množství času k zamyšlení nad bitvami, které sváděli; nejen v doslovném slova smyslu, ale i nad bitvami mysli a ducha, o které v pekelných podmínkách, jež snášeli, nebyla nouze. Literatura se pro britské vojáky stala běžným způsobem, jak se přiblížit válečné realitě, ať už proto, aby vyjádřili nesouhlas s ní, nebo aby ji jednoduše pochopili.

Ženy i muži se obraceli k psaní jako k prostředku emočního vybití. V Británii se společenské uspořádání otřásalo válkou, která probíhala za kanálem La Manche, a ženy se v nepřítomnosti mužů stávaly klíčovými ekonomickými oporami a muži trpěli fyzickým a psychickým stresem z války. Ženy byly nuceny přijmout roli, která byla tradičně považována za mužskou, a přijmout průmyslovou práci v továrnách, aby zajistily své děti, a také převzít vedoucí úlohu při udržování rodiny. V důsledku toho se mnoho žen začalo ozývat a diskutovat o svém pohledu na válku a její dopady na jejich rodiny. Spisovatelé a básníci Velké války se snažili rozlišit, v čem se tato válka liší od všeho, co svět zažil předtím, a to jak způsobem vedení, tak měnícím se postojem k účelu konfliktu, a byl to úkol, který sdílela celá společnost, jak ta na bojišti, tak doma.

Velká válka (1914-1918)

„Masy mrtvých těl poházených po zemi, chuchvalce jedovatého plynu vznášející se ve vzduchu, stovky kilometrů zákopů zamořených krysami – to jsou jen některé z nesmazatelných obrazů, které jsou spojovány s první světovou válkou (1914-18). Byla to válka, která rozpoutala smrt, ztráty a utrpení nebývalého rozsahu.“ – The Norton Anthology of English Literature; online témata: Velká válka začala 28. června 1914 po řetězci událostí, které následovaly po atentátu na rakousko-uherského arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho manželku.

Úvodní film o první světové válce, autentické záběry & snímky (10)

Velká válka začala 28. června 1914. Válku vedly dvě samostatné strany, Ústřední mocnosti (tvořené Rakousko-Uherskem, Německem, Bulharskem a Osmanskou říší) a Spojenecké mocnosti (Spojené království, Francie a Ruské impérium tvořící Trojspolek). Vzhledem k rozsáhlé síti spojenectví a smluv mezi evropskými státy byl do války nakonec zapojen téměř celý kontinent i mimo něj, což vedlo mnohé k otázce, zda skutečně patří do konfliktu, který se jich zdánlivě netýkal. Jedním z takových případů byla i Velká Británie jako člen Trojspolku, která byla povinna vstoupit do války, když Německo vyhlásilo válku svým francouzským spojencům. Kromě toho měla Británie díky Londýnské smlouvě z roku 1839 smlouvu s Belgií, která vyžadovala obranu neutrální země po německé invazi 4. srpna 1914. Toho dne vyhlásil premiér Herbert Asquith Německu válku. Implicitně tak vstoupili do války se zbytkem Centrálních mocností.

Zákopová válka

Ve Velké válce se objevil nový typ války známý jako zákopová válka, který měl za následek stagnaci konfliktu a jeho protahování, protože jak Spojenci, tak Centrální mocnosti bojovali z těžce opevněných pozic, které žádná ze stran zřejmě nedokázala překonat, což vedlo k nevídanému krveprolití s malým a často žádným ziskem. Hrůzné podmínky zákopů a zdánlivá marnost bojů, které následovaly po jejich vybudování, sloužily po celou válku jako makabrózní inspirace pro mnoho „zákopových básníků“.

• Boj ze sítě opevnění vykopaných nebo vybudovaných na úrovni terénu nebo pod ní.

• Dosah a palebná síla kulometů znemožňovaly vojákům přesun na nové pozice

• Okopy vykopané podél front bojiště pro boj bez možnosti pohybu

• Vedly k patové situaci, zejména na západní frontě, který trval většinu války

• Poskytoval vojákům místo a čas, aby se navzájem poznali

• Propojení prostřednictvím sítí; odpočinek & mimo služební zákopy

• Voják v zákopech jedl, spal, bojoval, odpočíval

• Prostor mezi zákopy soupeřících vojsk známý jako „země nikoho“

• Významný pro literaturu, protože vznikala zákopová poezie; vojáci si potřebovali ukrátit čas během dlouhých pobytů v zákopech

Bitva na Sommě (1. července – 1. listopadu). 18. července 1916):

• Hlavní spojenecký útok na západní frontě

• První britský útok ve válce

• 58 000 britských vojáků ztracených za 1 den, zůstává rekordem

• 420 000 britských vojáků ztracených celkem

• Významná pro britskou literaturu:

  • Ztráta mužů při prvním útoku nesmírně snížila morálku vojáků

  • Poskytla inspiraci k využití poezie jako odlehčení jejich emocí

  .

(7)

Německo se hroutí

Německo prohrálo válku v důsledku rostoucí únavy z konfliktu u vlastního obyvatelstva a porážky svých klíčových spojenců, a také příchodem čerstvých amerických posil na západní frontu, které zajistily, že spojenecké síly budou schopny pokračovat v boji déle, než si Německo mohlo dovolit. Námořníci německého námořnictva se nechtěli vrátit k vidině a začali se bouřit. Výsledkem byl 9. listopadu 1918 císařův útěk přes německé linie do Nizozemska. Dne 11. listopadu bylo podepsáno příměří a konečně nastal mír.

• Versailleská smlouva
  • 28. června, 1919
  • Mírová smlouva na konci války mezi Německem a spojeneckými mocnostmi
  • Jednání na pařížské mírové konferenci trvalo 6 měsíců

.

Současnost událostí 1. světové války &Britská literatura

1914 Vypuknutí 1. světové války Otevření Panamského průplavu	James Joyce, Dubliňané
1915 První letecké útoky na Londýn Němci používají ve válce jedovatý plyn	D.H. Lawrence, Duha; Ford Maddox Ford, Dobrý voják Ezra Pound, Cathay Rupert Brooke, 1914 a jiné básně
Británie vstupuje do Velké války v první bitvě na Sommě Bitva u Verdunu Australané povražděni v tažení na Gallipoli Velikonoční povstání v Dublinu	James Joyce, Portrét umělce v mládí Robert Graves, Over the Brazier
USA vstupují do války Říjnová revoluce v Rusku Bitva u Passchendaele	T.S. Eliot, Prufrock a jiné poznámky Robert Graves, Goliáš a David
Druhá bitva na Sommě Německá ofenziva se hroutí; konec války Volby pro ženy nad 30 let Chřipková pandemie zabíjí miliony lidí	Lytton Strachey, Významní viktoriáni Robert Graves,Víly a fusekle
Mírová smlouva ratifikovaná ve Versailles Einsteinova teorie relativity potvrzená při zatmění Slunce Rozpad býv. Habsburské říše Alcock a Brown uskutečnili první let přes Atlantik V USA byla uzákoněna prohibice
1920	Robert Graves, Krabice s pokladem ; Country Sentiment
1921	Robert Graves, The Pier-Glass
1922	T.S. Eliot, Pustá země T.S. Eliot napsal Pustou zemi, báseň proslulou satirou, jejíž vyloučení změny času, místa, mluvčího a lokality ji zčásti činí tak významnou

Britská poezie Velké války

TŘÍ básníci:

Edgell Rickword (1898-1982)

„V drnových zákopech jsem slyšel muže mluvit,
ač otupělé a ubohé, moudré a duchaplné věci;
a miloval jsem je pro tvrdohlavost, která se drží
déle smíchu, když skřípou kladky smrti;“
-Edgell Rickword (Básníci z příkopu, 1921)

• Důstojník britské armády
• Vyvinula se u něj těžká infekce v levém oku, která vyústila v jeho odstranění
• Vydal svou první básnickou sbírku v knize nazvané Za očima v roce 1921
• Básně jako „Básníci ze zákopů“ z knihy Za očima byly popsány jako “ temnější energie a odvážný vtip, které byly součástí Rickwordova již charakteristického stylu.“

__Wilfred Owen (1893-19____18)__

„Mým tématem je válka a lítost nad válkou. Poezie je v lítosti.“ – Wilfred Owen, 1916

• Britský voják
• Známý svým realistickým stylem
• Psal o hrůzách zákopové & plynové války
• Prožil mnoho válečných zranění, jejichž výsledkem byl „shell-shock“
• Zamýšlel vydat knihu poezie, ale 4. listopadu 1918 padl v boji
• Většina jeho básní vyšla až po jeho smrti
• „Jeho poezie často názorně zobrazovala jak hrůzy války, tak fyzickou krajinu, která ho obklopovala, a lidské tělo ve vztahu k této krajině. Jeho verše ostře kontrastují s vlasteneckými válečnými básněmi, které psali dřívější britští básníci, jako byl například Rupert Brooke.“ (9)

Isaac Rosenberg (1890-1918)

„Jsem rozhodnut, že tato válka se všemi svými ničivými schopnostmi neovládne mé básnění; tedy pokud budu mít to štěstí, že z ní vyjdu v pořádku.“ – Isaac Rosenberg, 1916

• Britský voják
• Silně ovlivněn Keatsem a dalšími romantiky
• Narukoval do války, protože byl básník bez práce
• Zabit v boji, 1918
• Všechna díla vyšla až po smrti
• „Rosenbergovy básně, jako je „Skládka mrtvého muže“ nebo často antologizovaná „Přestávka dne v zákopech“, se vyznačují hlubokou kombinací soucitu, jasnosti, stoicismu a ironie.“ – básníci.org

Julian Grenfell (1888-1915)

„Hřmící linie bitvy

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1e/Julian_Grenfell_(For_Remembrance)_cropped.jpg/220px-Julian_Grenfell_(For_Remembrance)_cropped.jpg

Literatura prostřednictvím jiných médií

Zákopnické písně

Zákopnické písně byly básně, které psali vojáci, aby zmírnili stres a strach, s nímž se setkávali z války. Pomocí těchto písní si vojáci dokázali vytvořit vzájemné vazby. Vojáci si tyto písně zpívali v základních táborech, za pochodu i během bojů na frontě. Tyto krátké písně a básně obsahovaly rýmy, které vytvářely hudební zvukovou kvalitu jejich skladeb; tyto básně se často staly známými po celém baráku autorů. Tón písní byl mnohdy hořký s použitím neslušných výrazů. Částečně to bylo způsobeno špatným zacházením s vojáky ze strany výše postavených vojáků, přiznáním jisté smrti a útrapami války. Jindy však byly tyto písně humorné a vtipné, dokonce parodovaly slavné písně té doby. Psaní jim sloužilo jako prostředek k vyjádření emocí, které nebylo možné čestně vyslovit. Jejich písně a básně se točily kolem témat, jako byla touha vrátit se domů, osobní nepodpora války, problémy s nadřízenými a další obecné nepříjemnosti v táboře. Účelem většiny zákopových písní však bylo podpořit a vyjádřit kamarádství mezi vojáky, kteří v těchto podmínkách společně bojovali a žili. Toto jsou některé slavné zákopové písně z první světové války:

• „Neberte mi mého milého chlapce pryč“
  • Neberte mi mého milého chlapce,

    Neposílejte ho do války
    Vzali jste mu otce a bratry tři,
    Teď ses vrátil pro další
    Kdo jsou ti hrdinové, co bojují ve tvé válce
    Matky, co nemají co říct
    Ale moje povinnost je splněna, tak proboha nechte jednoho!
    A neodvádějte mi mého milého chlapce

    .

• „Nechci do armády“
  • Nechci do armády,
    nechci do války.
    Radši se budu potloukat v podzemí Piccadilly,
    žít z výdělku písařky.
    Nechci bajonet v břiše,
    nechci, aby mi ustřelili koule.
    Rád bych zůstal v Anglii, ve veselé veselé Anglii,
    a smilnil tenhle krvácející život.
• „Do Tipperary je to dlouhá cesta“
  • Je to dlouhá cesta do Tipperary, je to dlouhá cesta.

    Je to dlouhá cesta do Tipperary, k nejsladší dívce, kterou znám.
    Sbohem, Piccadilly,
    sbohem Leicester Square.
    Je to dlouhá cesta do Tipperary, ale mé srdce je právě tam.

(11)

Ženy ve válce

Změna genderových rolí a rodina bez otce

Vzhledem k nepřítomnosti mužů na domácí frontě zastávaly typicky domácí britské ženy práce, které obvykle vykonávali muži. V letech 1914-1918 nahradily zaměstnání mužů přibližně dva miliony žen. Mnoho pracovních míst bylo v továrnách, které vyžadovaly těžkou fyzickou práci, což vytvořilo nový obraz ženy dělnice. Ženy se kromě svých mužských povolání musely starat o rodinu, zatímco jejich manželé sloužili ve válce. Změna genderové role žen pomohla v budoucnu volebnímu právu žen, nicméně image dělnice byla bohužel jen dočasná. Ihned po válce se ženy vrátily k roli žen v domácnosti, kterou zastávaly před Velkou válkou, i když to ze strany žen nebylo zcela dobrovolné.

Vyjádření prostřednictvím literatury

Ačkoli Velká válka zasáhla muže více fyzicky, ženy zasáhla i emocionálně. Mezi vysokou mírou stresu z převzetí role muže na pracovišti a v domácím životě a smutkem z odloučení od manžela našly ženy psaní jako prostředek k vyjádření svých pocitů a drastické situace. Ženy, které se staly zdravotními sestrami, využívaly jako hlavní téma svého psaní kontakt se zraněnými vojáky a nemocničním životem a jejich pozorování.

Originální rukopis knihy „Možná“ od Very Brittainové

Vybrané spisovatelky:

Vera Brittainová (1893-1970)

V průběhu války odešla Vera Brittainová z Oxfordu a stala se na čtyři roky zdravotní sestrou VAD. Provdala se za rotmistra-seržanta Rolanda Leigahtona, jehož spisovatelská činnost hrála za války rovněž významnou roli v britské literatuře. Psali si dopisy a básně, zatímco on byl pryč, než ve válce předčasně zemřel.

• Verše VAD (1918)
• Temný příliv (1923) – první román
• Ne beze cti (1924)
• Závěť mládí (1933)
• Závěť přátelství (1940)
• Závěť zkušenosti (1957)

Eva Dobellová (1867-?1963)

Eva Dobellová čerpala při psaní inspiraci ze svých zkušeností dobrovolné zdravotní sestry. Psala, aby povzbudila morálku zraněných vojáků, a byla známá tím, že psala o konkrétních pacientech. Jako milovnice sonetů byla Eva hluboce zasažena válkou, což je v její poezii dobře patrné.

Eva Dobellová: „Advent, 1916“

Včera v noci se mi zdálo, že Kristus znovu přišel na zem
aby požehnal svým. Má duše z místa na místo
na své snové pouti se hnala, marně hledala Jeho tvář
přes chrám a město a krásnou zemi.
Potom jsem přišla na místo, kde smrt a bolest
udělaly ze sladkého Božího světa pustinu opuštěnou,
s roztříštěnými stromy a loukami zplynovanými a rozervanými,
kde ponuré zákopy zjizvily pláň rozstřílenou granáty.

A tou Golgotou z krve a hlíny,
kde pozorovatelé s těžkýma očima proklínali nemocné svítání,
tam (v mém snu) Kristus prošel na své cestě,
kde jeho kříž značí jejich bezejmenné hroby, kteří zemřeli
zabiti pro spásu světa, kde celý den
pro jiné jsou ukřižováni silní muži.

Tematické výstupy & Tendence

Ironie

Jednou z výrazných tendencí poezie a dalších druhů literatury za první světové války byl trvalý sklon k ironii. Na počátku byla válka vítána s jakýmsi ironickým nadšením, vojenští básníci jako Julian Grenfell vyznávali, že „zbožňuji válku. Je to jako velký piknik bez bezobsažnosti pikniku. Nikdy mi nebylo tak dobře a tak šťastně.“ (12) Povaha války, která byla nákladná v mnoha různých ohledech, ostře kontrastovala se záplavou propagandy, kterou vláda prosazovala ve snaze získat pro válku větší podporu, často s cílem přilákat nové dobrovolníky tváří v tvář ohromujícím ztrátám, které pravidelně utrpěla. Básníci jako Grenfell se ve svých dílech nadále vysmívali propagandě, která oslavovala válku nebo službu v ní, protože na vlastní kůži zažili hrůzy zákopů a prostřednictvím svých děl popisovali válečnou realitu.

Úhel pohledu vojáka

Velká část poezie, kterou vytvořili „zákopničtí básníci“, představovala válku z pohledu obyčejného vojáka a detailně líčila pohledy a zážitky, které byly jejich životem ze dne na den a které lidé doma nikdy neviděli, od popisů bojů přes špinavé životní podmínky až po noční můry v podobě chemické války a obecného pocitu beznaděje, kterému vojáci často čelili. To vše popisuje Wilfred Owen ve své básni „Dulce Et Decorum Est“:

Skloněni po dvou, jako staří žebráci pod pytli,
Klečící, kašlající jako babizny, proklínali jsme bahno,
až na strašidelné světlice jsme se otočili zády,
a k vzdálenému odpočinku jsme se začali plahočit.
Muži pochodovali spící. Mnozí ztratili boty,
ale kulhali dál, zkrvavení. Všichni kulhali, všichni byli slepí;
opilí únavou; hluší i k houkání
plynových granátů, které za nimi tiše dopadaly.

Plyn! PLYN! Rychle, hoši! – Extáze šmátrání
Přiléhání neohrabaných přileb právě včas,
ale někdo stále křičel a klopýtal
a zmítal se jako člověk v ohni nebo ve vápně.-
Přes mlhavá skla a husté zelené světlo,
jako pod zeleným mořem, viděl jsem ho, jak se topí.

Ve všech mých snech před mým bezmocným zrakem
se na mě vrhá, žbluňká, dusí se, topí.

Kdybys v některých dusivých snech i ty mohl kráčet
za vozem, do něhož jsme ho naházeli,
a sledovat, jak se v jeho tváři svíjejí bílé oči,
jeho svěšená tvář, jak ďábel nemocný hříchem,
kdybys mohl slyšet, při každém otřesu, krev
Krvácející z pěnou zkažených plic
Obscénní jako rakovina, hořká jako žvýkačka
O hnusných, nevyléčitelných vředech na nevinných jazycích,-
Příteli, nevyprávěl bys s takovým vznešeným zápalem
Dětem zapáleným pro nějakou zoufalou slávu,
Stará lež: Dulce et decorum est
Pro patria mori. (13)

Počátek modernismu

„Vzrušení však vyvrcholilo v roce 1914 začátkem první světové války, která vyhladila celou generaci mladých mužů v Evropě, katapultovala Rusko do katastrofální revoluce a zasela semínka pro ještě horší požáry v následujících desetiletích. Koncem války v roce 1918 skončila staletá nadvláda Evropy nad světem a začalo „americké století“. Pro umělce a mnoho dalších lidí v Evropě to byla doba hlubokého rozčarování z hodnot, na nichž byla založena celá civilizace. Byla to však také doba, kdy avantgardní experimenty, které válce předcházely, stejně jako technologické zázraky v podobě letadla a atomu, neúprosně nastolily nové uspořádání, které nazýváme modernismus.“ – A Brief Guide to Modernism, poets.org

Náboženské názory

Velká část textů vznikajících v Británii během války měla náboženský náboj nebo alespoň nesla náboženskou tematiku či evokovala náboženské obrazy, jako například v „Adventu 1916“ Evy Dobellové, kde ve svých snech popisuje včasný návrat Krista, který navštěvuje bojiště, a přirovnává k němu padlé vojáky s tím, že jsou „ukřižováni“ pro dobro druhých. Někdy se používal k získávání podpory pro válku, když se tvrdilo, že Bůh je na straně Britů a že v důsledku toho budou chráněni, jako například ve skladbě Harolda Begbieho „Fall In“, kde vyzývá mladé muže, aby se připojili k válečnému úsilí, a prohlašuje, že „volání Anglie je volání Boží“. Jiní, zejména po několika letech konfliktu, vyjadřovali hluboký vnitřní konflikt mezi svým náboženským přesvědčením a realitou, které čelili a která uvedené přesvědčení zpochybňovala.

Bourke, Joanna. „Ženy na domácí frontě v první světové válce“. BBC, 2003.

http://www.mantex.co.uk/ou/a319/a319-15.html
Crawford, Fred D. British Poets of the Great War. Selinggrove, PA. Susquehanna University Press, 1988.

http://www.oucs.ox.ac.uk/ww1lit/collections/brittain
Miller, Alisa.The Vera Brittain Collection. The First World War Poetry Digital Archive.

Pyecroft, Susan. „Britské pracující ženy a první světová válka“. The Historian, roč. 56, 1994.

http://www.oucs.ox.ac.uk/ww1lit/education/tutorials/intro/trench/songs.html#bomb – Zákopové válečné písně (cit.)

http://www.greatwar.nl/frames/default-quotes.html (cit.)

7). http://www.firstworldwar.com/battles/somme.htm

8) http://www.oucs.ox.ac.uk/ww1lit/collections/owen

9) https://www.poets.org/poetsorg/poet/wilfred-owen

10) http://www.youtube.com/watch?v=ZVDUXPB_sTs

11) http://www.oucs.ox.ac.uk/ww1lit/collections/item/1648?CISOBOX=1&REC=6

12) http://www.palgraveconnect.com/pc/doifinder/view/10.1057/9780230234215

13) http://www.poemhunter.com/poem/dulce-et-decorum-est/

https://www.poetryfoundation.org/poems-and-poets/poets/detail/edgell-rickword

http://www.firstworldwar.com/audio/index.htm

Zpět do dvacátého století

.