Lidé se podvádějí navzájem. To je pravda. Ať už se jedná o dlouhé, vleklé citové aféry nebo opilecké úlety, které se nemají opakovat, zhruba 25 procent mužů během vztahu podvádělo a 13 procent žen podvádělo také. I když tato čísla nejsou nijak divoce vědecká (lidé pravděpodobně neumírají touhou přiznat, že zradili důvěru partnera nebo manželky), naznačují, že nevěra je rozšířená. Důvody k útěku jsou různé: někteří lidé se nudí, jiní se snaží uniknout citovému zneužívání, další do nevěry prostě spadnou, aniž by si to plně uvědomovali. Důvody jsou však často také stejné: lidé hledají něco jiného. Zde Fatherly hovořil s pěti ženami, které samy hledaly něco jiného. Jména některých z nich byla změněna.

„Můj manžel byl jako můj spolubydlící.“

První partner, kterého jsem měla, nebyl úmyslný. Nevyhledával jsem, abych měl milenku. To vůbec nebyl můj záměr. Prostě se to stalo tak nějak spontánně. Žil v té době v jiné zemi, nikdy jsme se nesetkali tváří v tvář. Bylo to jen takové kybernetické přátelství, které přerostlo v něco mnohem víc. Nakonec jsme si naplánovali, že se po osmi měsících setkáme. Stále jsem s ním v kontaktu. Pořád mu píšu skoro každý den. Můj manžel zůstává dobrým přítelem, ale je to v podstatě jako žít se spolubydlícím. Už to vlastně není manželství. Takže to je vlastně to, co hledám u jiných nevěrných partnerů. Prostě fyzický vztah. Uvažovala jsem o rozvodu. Je to prostě dlouhý proces. Můj domácí život není špatný. Není to jako bojovný nebo hádavý vztah s mým manželem. Jen už to není intimní.“

– Anna*, 36 let, Illinois

„Můj manžel to léta hluboce popíral.“

Nikdy jsem neměla v úmyslu svého manžela podvádět. Ale věci se stávají. Jsme rodiče tří dětí, z nichž jedno má autismus a ADHD. Můj manžel dva roky hluboce zapíral a začal mě citově zneužívat. Vůbec jsem se necítila provinile, že jsem měla poměr, protože mě to zachránilo. Skončilo to, když můj nevěrný partner spáchal sebevraždu. Byla jsem naprosto zdrcená. Manžel to zjistil tak, že mi nedlouho poté, co to v roce 2013 začalo, prohledal telefon. Všechno se dozvěděl až po Jacobově smrti, kdy jsem byla na terapii. Můj terapeut mi doporučil, abych mu vše řekla a pomohla nám oběma jít dál. Byla to těžká diskuse. Byla jsem týden před podáním žádosti o rozvod, když Jacob zemřel. On nebyl důvodem k rozvodu. Měla jsem spoustu jiných důvodů. Ale zastavila jsem řízení, šla na terapii a rozhodla se v manželství zůstat a dát mu šanci. O tři roky později je všechno v pořádku. Manžel mi opět důvěřuje. Hodně jsme toho zpracovali.

– Wanda*, 50 let, Kentucky

„Začal být tak panovačný.“

Když jsme se vzali, začal být velmi panovačný a žárlivý. Já jsem to snášela. Nezahálela jsem – jen nechtěl, abych se bavila s nějakými muži nebo dokonce chodila na obědy s kamarádkami. A pak jsem se asi po osmi letech manželství zamilovala do muže, se kterým jsem pracovala. Naše manželství se opravdu rozpadalo. Díky románku jsem se cítila milovanější a sebevědomější. Tehdy jsem z toho neměla dobrý pocit, ale při zpětném pohledu toho nelituji. S mužem, se kterým jsem měla poměr, jsem po skončení manželství nikdy nechodila. Bývalý manžel se mě po rozvodu ptal, jestli jsem měla poměr, ale neřekla jsem mu s kým. Teď jsem svobodná a vyhovuje mi to. Jsem šťastná, že jsem z manželství venku. Nemyslím si, že bych udělala něco jinak. Možná bych manželství ukončila dřív. Ale měla jsem obavy o své děti.“

– Tegan*, 48 let, Nevada

„Můj manžel se odtahoval a házel všechny své problémy na mě.“

Jen jsem se dívala do zrcadla a uvědomovala si, že jsem den ode dne starší a starší. Zabydlela jsem se v rutině. Můj manžel měl v té době nějaké potíže s prací a duševní nemocí. Odtahoval se a všechny problémy házel na mě. Došlo to do bodu, kdy jsem měla pocit, že všechno zvládnu: účty, investiční účty. To všechno jsem zvládla. Jsem vzdělaná a mám vysokoškolský titul. Nechtěl si nechat pomoct. Jednoho dne jsem se na něj podívala a řekla jsem si: On nemá mít celý můj život. Říkala jsem si, že musí existovat někdo, kdo se se mnou dokáže bavit, komu připadám přitažlivá, komu chybí to, co mně. Začala jsem chodit na rande. S manželem jsme se rozvedli. Nemohli jsme vyřešit naše problémy. Předtím jsem s ním mluvila o otevřeném manželství. Ale on s tím nesouhlasil, tak jsme se rozvedli. Nevadí mi, co se stalo. Nelituji ničeho – alespoň ne té části.

– Tami, 61 let, Kalifornie

„Můj manžel onemocněl a stal se z něj jiný člověk.“

Můj manžel má Alzheimerovu chorobu. Stal se z něj úplně jiný člověk. Člověk, se kterým jsem žila, nebyl tím, za koho jsem se provdala. Začala jsem mít těžké deprese. Nebyl nikdo jiný než já, kdo by mohl dělat cokoli a cokoli. Rozhodla jsem se, že pro mě musí existovat nějaké východisko. Vlastně ani nevím, proč nebo kdy jsem se rozhodl, ale v určitém okamžiku jsem šel na Ashley Madison. Začala jsem chodit na obyčejná rande; byla to zábava. Ale pak jsem někoho potkala. Už přes rok máme vztah. Teď už nechodím s nikým jiným než s ním. Hodně mi to pomohlo.

Teď jsem schopná starat se o svého manžela v mnohem lepším rozpoložení. Už se mnou nebydlí, protože to dospělo do bodu, kdy jsem to nemohla dělat, ale je ve městě a já ho pořád navštěvuji, kontroluji ho a dělám s ním různé věci. Nemá vůbec žádnou paměť. Něco mu řeknu a on si to za pět minut nepamatuje. Takže jsem teď šťastnější. Truchlila jsem nad ztrátou manželství. Ztrátu svého manžela. Ztrátu života, který jsem měla. Života, o kterém jsem si myslela, že ho budu mít, až zestárnu. Prostě jsem se dostala do bodu, kdy jsem věděla, že je pryč, že se nevrátí a že se nezlepší. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se s tím smířil.

– Jean*, 58 let, Kentucky

Oops! Zkuste to prosím znovu.

Děkujeme za přihlášení k odběru!