• Leesa Barrell se jednoho rána probudila a neslyšela z pravého ucha
• Původně předpokládala, že se jedná o nahromaděný ušní maz, který se brzy vyčistí
• Když po týdnu stále neslyšela, dostala steroidní tablety
• Sluch se jí vrátil na 50 procent, ale potřebovala nasadit sluchadlo

Jednou ráno se probudila, Leesa Barrellová se znepokojením zjistila, že všechno vypadá úplně jinak.

„Měla jsem pocit, jako by mi někdo postavil na pravý bok cihlovou zeď,“ říká. ‚Volala jsem na manžela Leeho, a když mi odpověděl, slyšela jsem jeho hlas jen v levém uchu.“

Původně si 45letá Leesa, která žije v Norwichi s 49letým Lee, školníkem, a jejich 12letým synem Ashleem, myslela, že problém je pravděpodobně způsoben ucpáním voskem a během několika dní se upraví.

Ale když se tak nestalo, týden po prvních příznacích navštívila svého praktického lékaře a byla odeslána k ušnímu, nosnímu a krčnímu konzultantovi. Specialista jí oznámil bombu – ztratila sluch v pravém uchu, a to pravděpodobně nadobro.

„V tu chvíli jsem se velmi rozplakala. Strašně jsem se bála, že se mi sluch už nikdy nevrátí,“ říká. Leesa, která pracuje jako finanční asistentka, byla ještě více zdrcená, když jí lékaři nedokázali vysvětlit, proč se to stalo.

Leesa je jednou z až 6 000 dospělých osob ročně, u kterých se podle odhadů objeví idiopatická náhlá senzorineurální ztráta sluchu neboli nevysvětlitelná ztráta sluchu, která se obvykle objeví náhle nebo během tří dnů, obvykle na jednom uchu.

Náhlou ztrátu sluchu lze často přičíst infekcím, některým lékům, úrazům hlavy a meningitidě, protože všechny tyto faktory mohou postihnout vnitřní ucho. V některých případech, jako například u Leesy, však neexistuje jasné vysvětlení.

Sluchový orgán, hlemýžď, se nachází hluboko ve vnitřním uchu. Je naplněn tekutinou – když do něj vstoupí zvukové vlny, tekutina se pohne a drobné vláskové buňky pak spustí signály do sluchového nervu, který signály předává do mozku.

Ty jsou rozpoznány jako zvuky, což nám umožňuje slyšet.

Senzorineurální ztráta sluchu je způsobena problémy ve vnitřním uchu nebo se sluchovým nervem.

Druhý typ – převodní ztráta sluchu – vzniká, když něco fyzicky zablokovalo přenos zvuku, například vosk. „V 85 % případů nikdo nikdy neví, proč k náhlé senzorineurální ztrátě sluchu došlo, protože se nemůžeme dostat k vnitřnímu uchu, abychom ho vyšetřili, aniž bychom riskovali jeho poškození nebo poškození mozku,“ říká John Phillips, konzultant ušního, nosního a krčního chirurga z Norfolk and Norwich University Hospital Foundation Trust, který Leesu léčil.

Nejrozšířenější teorií je, že příčinou je virus poškozující nerv ve vnitřním uchu.

Jinou teorií je, že krevní sraženina zablokuje cévu, která vede do vnitřního ucha.

Náhlou ztrátu sluchu může způsobit také nezhoubný nádor na nervu vnitřního ucha – ten je však vzácný. Ať už je příčina jakákoli, náhlá ztráta sluchu může být „velmi traumatizující“, říká pan Phillips.

„Ke ztrátě sluchu obvykle dochází v jednom uchu, takže se lidé bojí, že se to stane i v druhém uchu. Často mají problémy s rovnováhou, protože vnitřní ucho obsahuje i orgán rovnováhy, labyrint.

„Ztráta funkce rovnováhy na jedné straně může u někoho vyvolat pocit dezorientace, než se mozek nakonec přizpůsobí.“

A poškození je často trvalé. Rok po náhlé ztrátě sluchu se třetině pacientů sluch vůbec nevrátí, třetině se zcela obnoví a zbytek má určitou ztrátu sluchu.

Probudit se jednoho rána s náhlou ztrátou sluchu se považuje za lékařskou pohotovost, a pokud se to stane, měli byste ještě ten den navštívit lékaře, radí pan Phillips.

Pro pacienty může být těžké rozlišit skutečnou pohotovost od tlumeného sluchu, který přichází s nachlazením, proto v případě pochybností navštivte praktického lékaře. Steroidy jsou v současné době jedinou možností léčby, která může pacientům pomoci obnovit sluch – v některých případech mohou zlepšit výsledek, pokud jsou užívány do dvou týdnů, a předpokládá se, že pomáhají tím, že zklidňují zánět.

Dříve se podávaly perorálně, ale nejnověji se uvažuje o injekční aplikaci steroidů přímo do ušního bubínku.

DVA MILIONY

Počet lidí v Británii se sluchadly.

„Pokud někdo ztratí celý sluch, kochleární implantáty mohou stát až 40 000 liber, takže prevence trvalé hluchoty je klíčová,“ říká pan Phillips.

Studie v časopise New England Journal of Medicine zjistila, že „při opožděné léčbě dochází k menší obnově sluchu“.

Je také méně pravděpodobné, že se sluch vrátí u osob mladších 15 let a starších 65 let, i když není známo proč, stejně jako u lidí, kteří trpí závratěmi nebo kteří špatně slyšeli již dříve.

Naštěstí se Leese sluch částečně vrátil – což je pravděpodobně zásluha toho, že rychle vyhledala lékařskou pomoc.

Když navštívila pana Phillipse, týden poté, co se její příznaky objevily, předepsal jí třítýdenní kúru steroidních tablet. „Pátý den léčby jsem začala pravým uchem slyšet tlumený, pištivý zvuk,“ říká.

„Léky měly několik vedlejších účinků – třes a únavu, ale stálo to za to. Bez nich bych na to ucho mohla být hluchá celý život.“

Pár týdnů po ukončení kurzu se jí na pravé ucho vrátilo 50 procent sluchu, ale přesto si musela nechat nasadit sluchadlo.

Podle jejích slov jí to „hodně pomohlo“, i když přiznává: „Cítím se na něj příliš mladá“. Nepříjemným důsledkem její ztráty sluchu byl silný tinnitus (při kterém se ozývá přízračné zvonění nebo bzučení) v pravém uchu. „Je to nejhorší část celé zkušenosti, jako neustálý vodopád v mém uchu.“

U lidí se ztrátou sluchu se často objevuje tinnitus, vysvětluje pan Phillips. ‚Protože mozek nepřijímá zvuk z ucha, snaží se namáhat, aby slyšel více, a tak zachycuje zvuky, které nemají skutečný zdroj.“

Sluchadla jsou obvykle první možností. Lidem s těžkou nebo hlubokou ztrátou sluchu, zejména na obě uši, mohou sluchadla nepomáhat.

Jednou z možností je kochleární implantát – elektronické zařízení, které se chirurgicky implantuje a které zastane práci poškozené části ucha.

Helena Martins si ho nechala voperovat v říjnu 2013. Jednačtyřicetiletá marketingová manažerka z jihozápadního Londýna náhle ztratila sluch na jedno ucho v roce 2009 a na druhé v roce 2010, v obou případech ze dne na den.

Stalo se tak poté, co jí byla diagnostikována Menierova choroba, která je způsobena tlakem ve vnitřním uchu a způsobuje závratě, hučení v uších a ztrátu sluchu.

„Byla jsem v naprosté panice, když jsem se jednoho dne v roce 2010 probudila a všude bylo strašné ticho. Viděla jsem, jak se partnerovy rty pohybují, ale neslyšela jsem z nich vycházet žádná slova. Věděla jsem, že jsem úplně přestala slyšet.“

U lidí s Menierovou chorobou často dochází k úplné ztrátě sluchu. Helena zkoušela naslouchátka, ale ta se po několika měsících stala neúčinnými, a tak se její jedinou možností stal kochleární implantát.

„Po jeho zapnutí jsem opět slyšela hlasy lidí – byla jsem tak šťastná,“ říká.

Co se týče Leesy, ta se naučila se svou ztrátou sluchu žít. ‚Bez podpory mého manžela a syna by to bylo mnohem horší,‘ říká.

Další informace a podporu najdete na actiononhearingloss.org.uk

.