Impresionismus byl reakcí na realismus. Impresionismus vyjadřoval světlo a prchavý obraz. Manet překlenul propast mezi oběma obdobími. Impresionismus se začal formovat v 60. letech 19. století na plátnech Édouarda Maneta, Clauda Moneta a Pierra-Augusta Renoira. Skutečným zrodem impresionismu však bylo pravděpodobně léto 1869, kdy Monet a Renoir namalovali pohledy na koupaliště v La Grenouillère na Seině. Toho léta se naučili zachycovat nálady přírody rychlými, sugestivními tahy štětce. Právě zde se styl přerušovaných tahů štětcem stal standardní charakteristikou impresionistického umění. Hnutí ještě nemělo jméno – to přišlo až o pět let později, když kritik napadl jeden z Monetových raných obrazů: Impresionismus lze považovat za první moderní směr v malířství. Impresionismus se rozvinul v Paříži v 60. letech 19. století a jeho vliv se rozšířil po celé Evropě a nakonec i ve Spojených státech. Jeho původci byli umělci, kteří odmítali oficiální výstavy/salony schvalované vládou a v důsledku toho se jim vyhýbaly mocné akademické umělecké instituce. Impresionismus se odklonil od tvorby umění s jemným, dokonale propracovaným povrchem a detaily, o něž usilovala většina tehdejších umělců. Cílem impresionistů bylo zachytit momentální, smyslový účinek scény. Aby tohoto účinku dosáhli, přesunuli se mnozí impresionističtí umělci z ateliéru do ulic a krajiny, kde malovali „en plein air“

.