Pokud sledujete zpravodajské záběry erupce a sami v blízkosti sopky nebydlíte, možná vás napadne otázka: „Proč by si někdo vybral bydlet právě tam?“

Existuje předpoklad, že život u sopek je šíleně nebezpečný a že tam lidé žijí, protože nemají na výběr. Ale i když je to jistě spojeno s riziky, existuje mnoho důvodů, proč se lidé rozhodli žít na sopkách, od kulturních po ekonomické. Nejjednodušší důvod je ten, se kterým se většina z nás dokáže ztotožnit.

„Mnozí se tam narodili a žili tam odjakživa,“ řekl serveru Earther Boris Behncke, vulkanolog z italského Národního institutu geofyziky a vulkanologie. „Je to jejich domov.“

Vulkány se obvykle objevují ve zprávách jen tehdy, když vyhlazují lidi nebo jejich majetek. Proto „mají sopky špatný tisk,“ řekla Amy Donovanová, vulkanoložka z Cambridgeské univerzity.

„Často o nich uvažujeme jako o těch zlých, ale to není správný způsob, jak se na ně dívat,“ řekla Eartheru Sara McBrideová, výzkumnice katastrof z Geologické služby Spojených států. „Sopky jsou velcí bílí žraloci geologie.“

Stereotypní představa, kterou mnozí z nás o sopkách mají – neustále chrlí lávu, chrlí popel, vrhají bomby a rozsévají smrt – jednoduše neobstojí při vědeckém zkoumání. „V každém okamžiku jich není aktivních víc než hrstka, ale to není to, čemu jsme věřili v kreslených seriálech a filmech,“ řekla Eartheru Karen Holmbergová, archeoložka a milovnice sopek z Newyorské univerzity.

Vzhledem k nízké četnosti extravagantních erupcí – u většiny aktivních sopek se časové rozmezí takových událostí pohybuje od desetiletí po staletí – může být život na nich „naprosto racionální“, řekl Eartheru Donovan. Dane DuPont, obyvatel Leilani Estates a správce facebookové skupiny Hawaii Tracker zaměřené na nebezpečí, přirovnává život v riftové zóně sopky Kilauea k hazardu:

„Kolem lávy je tolik humbuku. Je to pomalu se pohybující sexy katastrofa, která přitahuje spoustu očí,“ řekl DuPont. Ale přestože byl nucen se evakuovat během nedávné bezprecedentní erupce sopky Kilauea – při níž se krajinou prohnalo 320 000 lávy o velikosti olympijského bazénu a zničilo 700 domů – zůstává optimistický. Tato erupce, ačkoli byla pro mnohé traumatizující, si nakonec nevyžádala žádné oběti na životech.

Jenni Barclay, vulkanolog z Východoanglické univerzity, řekl časopisu Earther, že otázku, proč lidé žijí v blízkosti sopek, lze stejně dobře položit obyvatelům měst, kteří čelí větší kriminalitě a často i horšímu znečištění. V obou případech obyvatelé pravděpodobně odpoví, že výhody převažují nad riziky.

„lidé nežijí v blízkosti sopek jen „náhodou“, ale kvůli zdrojům v blízkosti těchto sopek, které byly historicky důležité pro tranzit, obchod a zemědělství,“ řekla Eartheru Sarah DeYoungová, odborná asistentka na Institutu pro zvládání katastrof na univerzitě v Georgii.

Příklad sicilská Etna. Přestože jde o jednu z nejaktivnějších a nejnebezpečnějších evropských sopek, na jejích svazích žije milion lidí. Někteří z nich, jako například Marco de Grazia, provozují vinařství. To jeho, Tenuta delle Terre Nere, těží nejen z jedinečné půdy, ale i z mikroklimatu vytvořeného vysokou nadmořskou výškou sopky.

„Je snadné vyrobit velké víno, ale velmi obtížné vyrobit dobré víno,“ řekl v rozhovoru pro Earther. „No, podobně jako Burgundsko, i Etna rozšiřuje na ohleduplné vinaře privilegium vyrábět výjimečně jemná vína.“

Zdá se, že lávové proudy a možné budoucí zřícení boků Etny ho neznepokojují: Říká, že taková vzácná rizika jsou „součástí balíčku“. Antonio Benanti z vinařství Benanti na svazích Etny a prezident konsorcia Etna Denominazione di Origine Controllata s ním souhlasí. „Rizika a nebezpečí jsou vždy někde vzadu v mysli,“ řekl Eartherovi. Benanti však pokračuje, že přínosy sopky „jednoznačně převažují nad riziky.“

Stejně jako na Havaji hraje i pro Etnu velkou roli cestovní ruch. Jak upozornil Donovan, tomuto odvětví se daří natolik dobře, že pokaždé, když erupce zničí lanovku na vrchol, je jednoduše obnovena a trosky té staré jsou ponechány na místě, aby si je mohli kolemjdoucí prohlédnout cestou nahoru.

Turismus je velký byznys také na sopce Kawah Ijen na východní Jávě v Indonésii, upozorňuje vulkanolog z Drexelovy univerzity Loÿc Vanderkluysen. Sopka je proslulá modrými plameny, které vycházejí z lávy spalující síru. Místní obyvatelé tradičně těžili ložiska síry v sopce, což bylo velmi škodlivé pro jejich zdraví, ale v posledních letech se podle Vanderkluysena oblast změnila v národní park plný turistů, kteří se jezdí dívat na žhavé plameny.

„Z horníků se stali průvodci a nosiči. Za poplatek si ještě na chvíli dají na ramena těžké koše naložené sírou, jen na tak dlouho, abyste si je mohli vyfotit,“ vysvětlil. „Nemohu se jim divit, je to mnohem zdravější životní styl než těžba síry a také mnohem lépe placený.“

Indonésii bohužel nejsou tragédie způsobené vulkány cizí. Toho si je velmi dobře vědoma Gayatri Indah Marliyani, odborná asistentka geologie na univerzitě Gadjah Mada v indonéské Yogyakartě, která žije poměrně blízko aktivní sopky Merapi, jejíž erupce mohou ohrozit životy i majetek.

To však neznamená, že se sopky výhradně bojí. „Vždycky mám pocit, že sopku miluji, místo abych se na ni dívala jako na hrozbu,“ řekla Marliyaniová serveru Earther.

Naznačila, že je možná zaujatá kvůli svému vědeckému zájmu o ně, ale poznamenala, že pro ostatní poskytují indonéské sopky úrodnou půdu pro pěstování plodin, kanály s čerstvou vodou, divokou trávu pro krmení dobytka a samozřejmě „čerstvý vzduch a krásné scenérie.“

Vanderkluysen z Drexelovy univerzity poznamenal, že pro některé komunity v Indonésii existuje silné kulturní spojení se sopkami. Například Tenggeřané během každoročního obřadu Yadnya Kasada zanechávají na okraji kráteru sopky Bromo obětiny horským bohům.

Pro ty, kteří žijí v blízkosti sopky Kilauea, je často ve hře i duchovní prvek: mnozí hluboce uctívají bohyni sopky Pele, která prý sídlí v kráteru sopky Kilauea. A i když je to pro cizince těžko pochopitelné, tato úcta může hrát důležitou roli v tom, jak obyvatelé vnímají erupce. Vzpomínáte si na auto, které pohltila láva během posledního ohňostroje v erupci Kilauea? Podle Holmberga se majitel se ztrátou smířil docela snadno.

„To je takový jedinečný havajský pohled,“ řekla.“

Podle toho se s podobnými postoji můžeme setkat po celém Pacifiku. Nico Fournier, vedoucí geofyzik pro sopky v novozélandské GNS, řekl, že maorské kmeny nepovažují sopky za hrozbu. „Považovat maungu za nebezpečnou je v podstatě urážka“ Novozélanďanů obecně, řekl.

Jistě, existuje mnoho lidí, kteří na sopkách žijí méně z úcty k nim a více z nutnosti. Bruce Houghton, profesor vulkanologie na Havajské univerzitě v Manoa, řekl serveru Earther, že půda v okrese Puna na svazích Kilauey je velmi levná, protože je zde vyšší riziko, že ji zasáhne erupce. „Často je to jediná cenově dostupná možnost,“ řekl.

Další lidé byli nuceni žít v blízkosti sopek s tragickými následky. Jazmin Scarlett, studentka historické a sociální vulkanologie na univerzitě v Hullu, studuje západoindický ostrov Svatý Vincent a jeho sopku Soufrière. Před kontaktem s Evropany žilo původní obyvatelstvo ostrova podél pobřeží, ale když se ostrov stal v 60. letech 19. století britskou kolonií, bylo zotročeno a vytlačeno blíže k sopce. V roce 1812 zahynulo při silné erupci mnoho otroků pracujících na plantážích v blízkosti sopky.

Po další ničivé z let 1902-3 dostali samozásobitelští zemědělci – často osvobození potomci bývalých otroků – na rozdíl od svých bílých kolegů jen malou nebo žádnou finanční pomoc na obnovu života. I dnes jsou ti, kteří žijí nejblíže sopce na severu, stále nejchudšími a nejzranitelnějšími obyvateli ostrova.

Pokud odhlédneme od finanční stránky, jsou i tací, kteří by se od nebezpečných sopek mohli odstěhovat, nebýt sociálního dopadu. „Lidé tam mají širší rodinu, přátele, práci a pocit sounáležitosti s komunitou, takže odchod není vždy jednoduchým řešením,“ řekl DeYoung z Georgijské univerzity.

Laure Fallou, seismologický sociolog z Evropsko-středomořského seismologického centra, souhlasil. Nebezpečné erupce většinu lidí nedonutí přemýšlet o odchodu, řekla. Místo toho přemýšlejí, jak se s takovými událostmi vyrovnají a co udělá vláda, aby jim pomohla.

Pro miliony lidí na celé planetě jsou aktivní sopky prostě místem, kde žijí, a opuštění domova tváří v tvář tragédii je jen jednou polovinou rovnice. Místo, kde žijeme a vyrůstáme, nás formuje v dospělé lidi, kterými se staneme, a sopky jsou v tomto ohledu mocnými činiteli. Opustit je není snadné.

„Když člověk vyrůstá v blízkosti sopky a pak se odstěhuje, část jeho já se podle mě ztratí,“ řekla Fallouová.

„Když člověk vyrůstá v blízkosti sopky a pak se odstěhuje, část jeho já se ztratí,“ řekla Fallouová.