Když slyšíte slovo „hádka“, možná si představíte bojové scény: politiky, kteří si vyměňují urážky jen proto, aby získali body na svých oponentech, nebo spolubydlící, kteří se hádají, kdo je na řadě s vynášením odpadků. Ale akademičtí autoři, kteří útočí na své čtenáře, se málokdy dočkají odměny za tuto strategii. Akademické a odborné argumenty vytváříme především proto, že potřebujeme získat své čtenáře jako spojence – ne jako nepřátele. Pokud budou mít čtenáři pocit, že vaše argumenty útočí na jejich vlastní pozice, sestřelují jejich myšlenky a zároveň do krve hájí vaše vlastní pojetí – no, budou vás spíše považovat za svého nepřítele než za spojence.

Jak jste si mohli všimnout výše, i náš běžný jazyk o argumentaci často metaforicky pojímá argumentaci jako válku: boj, který pokračuje, dokud kapitulace nebo drtivá převaha nevyjasní vítěze a poražené. V odborném a akademickém kontextu však téměř vždy musíme o argumentaci uvažovat jinak. Když argumentujeme, argumentujeme o společném problému. V akademické argumentaci nás všechny zajímá – nebo by nás mělo zajímat – spíše hledání co nejsilnějších řešení problému než pouhé obhajování vlastního předem určeného a neústupného postoje. V těchto podmínkách budou vaše argumenty fungovat nejlépe, když budou se čtenáři spolupracovat, a ne na ně útočit. To znamená, že budete muset čtenářům poskytnout dobré důvody, aby změnili své myšlení nebo jednání.

Protože cílem akademické a odborné argumentace je vyřešit nějaký problém, nemusíte vždy čtenáře zcela přesvědčit, abyste uspěli. A zatímco úplného přijetí je těžké dosáhnout, u mnoha problémů můžete uspět tím, že čtenáře posunete na skromnější úroveň přijetí vašeho argumentu.