Chaotický výboj energie oklame mozek, aby si myslel, že vidí mihotavé pole světel bez jakéhokoli rozeznatelného řádu nebo vzoru. Tento efekt však netrvá příliš dlouho.

Pokud jste si někdy v životě o něco nerozbili hlavu, pak máte velké štěstí a asi byste měli přestat žít v takové malé bezpečné bublině. Nicméně ti z nás, kteří někdy vlezli do otevřené skříně, ošklivě spadli nebo dostali ránu zadní stranou 2×4, vědí, jaké to je, když naše hlava dostane ránu. Kromě bolesti a nevyhnutelného nárazu na lebku se při úrazu hlavy stane zvláštní věc – nakonec „vidíme hvězdy“.

Vidíme hvězdy (Foto: wickerwood / Fotolia)

Pokud dostanete dostatečně silnou ránu, skončíte s viděním tmy, ale někde mezi nárazem a knockoutem k tomuto jevu dochází, ale proč?

Úder do mozku

Lidé se během statisíců let vyvinuli tak, aby chránili nejdůležitější část naší anatomie – mozek. Naše šedá hmota je obklopena něčím, čemu se říká mozkomíšní mok, který funguje jako polštář pro náš mozek. Když prudce otočíme hlavou, bouchneme čelem do stolu nebo se pohupujeme při naší oblíbené písničce, náš mozek se pohybuje v souladu s nárazem, ale nebouchá se o boky lebky příliš silně.

V extrémnějších případech, kdy se udeříme do hlavy větší rychlostí (nebo když nás zasáhne předmět velkou rychlostí), však nastává něco jiného. Vezměme si příklad, kdy dostaneme ránu pěstí do obličeje. Když úder dopadne, naše lebka se odrazí a v tu chvíli zasáhne přední část našeho mozku. Když spadneme na zem a udeříme hlavou o zem, lebka se následně vymrští dopředu a zasáhne zadní část mozku, konkrétně týlní lalok. Tento prudký náraz může narušit tok krve v této oblasti a může také ovlivnit obrovské množství nervových buněk v zadní části hlavy.

Tento prudký pohyb lebky a její náraz do mozku způsobuje, že „vidíme hvězdy“, protože v týlním laloku se nachází zraková kůra.

Trikování zrakové kůry

Když otevřeme oči a rozhlédneme se kolem sebe, tyto nervové impulsy se ve tkáních zrakové kůry převedou na obrazy. V podstatě tak vidíme svět kolem sebe. Při tak prudkém nárazu do těchto tkání (při zpětném nárazu lebky do týlního laloku) však nervové buňky v zadní části hlavy vypustí vodopád elektrických impulzů, které se rozptýlí po tkáních.

Funkce mozku (Foto: artisticco / Fotolia)

Tento chaotický výboj energie oklame mozek, aby si myslel, že vidí mihotavé pole světel bez jakéhokoli rozeznatelného řádu nebo vzoru. Tento efekt však netrvá příliš dlouho, a jakmile se tkáně vrátí do normálu a tlak z těchto nervových buněk poleví, hvězdy postupně zmizí. „Vidění hvězd“ je neškodné, i když to, co způsobilo, že jste tyto hvězdy viděli, může způsobit skutečné škody.

Stejný zážitek si můžete uměle vytvořit tak, že si ráno po probuzení protřete oči. Vyvíjíte abnormální tlak na optické nervy za okem, což se promítne do matoucí změti signálů, které musí zpracovat zraková kůra. Toto přerušení normálního průtoku krve a tlaku opět vytváří tyto falešné obrazy „hvězd“, které jsou v podstatě náhodným vypálením elektrických impulzů vaším zrakovým nervovým centrem.

Přestože pohled na oblohu plnou hvězd může být transcendentním způsobem pohledu na svět, utrpět zranění hlavy za účelem replikace tohoto zážitku není příliš moudrá volba. Chraňte svůj mozek za každou cenu!