Stárnutí je souhrnem mnoha procesů, které ve vzájemné souhře vyvolávají příznaky, jež známe jako „stárnutí“. Proces stárnutí samozřejmě nelze zastavit, ale lepší pochopení různých mechanismů stárnutí nám může pomoci ho zpomalit a s přibývajícími léty se těšit lepšímu zdraví.

Možná jedním z nejsnáze rozpoznatelných znaků stárnutí je ztráta – ať už ztráta paměti nebo plné hlavy vlasů. Když se podíváme do zrcadla, mnohé z rysů, které identifikujeme jako „staré“, jsou pouhým prahem. Ačkoli za „stárnutí“ můžeme považovat dobu, za kterou dosáhneme jakéhokoli libovolného prahu, mnoho dalších faktorů může tuto dobu zkrátit nebo prodloužit.

Šedivé vlasy

Stárnoucí vlasy šediví, když se poškodí buňky, které pigmentují vlasy. Ve věku 50 let ztrácí polovina vlasových folikulů u poloviny mužů svůj pigment.

Stárnutí však není jediným faktorem, který se na tom podílí; kouření, vystavení slunečnímu záření, záněty, stres a další faktory působí na vlasy tak, že zkracují dobu, za kterou se šediny dostaví. Tak se může zdát, že stárneme rychleji, protože k dosažení bodu, kdy všechny tmavé vlasy zmizí, je zapotřebí kratší doba stárnutí.

Důležitější je, že prevencí nebo omezením těchto modifikovatelných faktorů životního stylu můžeme vypadat, že stárneme pomaleji, i když se rychlost našeho stárnutí nikdy nezmění. Z toho vyplývá, že zpomalení stárnutí neznamená zastavení času, ale odstoupení od jeho okraje tak, aby čas již nebyl nepřítelem.

Zranění a ujeté kilometry

S přibývajícím věkem přibývá i zranění. Jak kdysi vtipkoval Indiana Jones o své nedostatečné výdrži: „Nejde o léta, miláčku, ale o najeté kilometry“. Lidské tělo během života nashromáždí spoustu „přírodních šoků“, které nakonec ohrožují jeho integritu a jsou základem mnoha jevů, které rozpoznáváme jako stárnutí.

Dobrým příkladem je poškození genetického kódu, které je známé jako „mutace“. Tyto chyby jsou tím častější a významnější, čím vícekrát byla sekvence kopírována a znovu kopírována, a nakonec mohou změnit způsob, jakým buňky fungují.

Ačkoli může být nadměrné používání důležitým faktorem, dalším faktorem, který přispívá ke stárnutí, je atrofie z nedostatečného používání. Všechny buňky potřebují ke zdravému růstu a činnosti stimulaci. Zdá se, že například ztráta sluchu nebo zraku se urychluje, když jsou lidé zbaveni stimulace.

Naproti tomu ti, kteří jsou nadále fyzicky, duševně, společensky a duchovně aktivní, si nejen zachovávají nejvyšší kvalitu života, ale zdá se, že se u nich dopady stárnutí zpomalují.

Oprava těla

Některé části těla mohou být náchylnější ke stárnutí, protože mají omezené schopnosti oprav. Jiné části se brání houževnatě, alespoň zpočátku. S přibývajícím věkem však mohou být tyto opravné mechanismy méně účinné, takže každá zátěž může být potenciálně škodlivější.

S přibývajícím věkem existuje řada způsobů, jak to kompenzovat, aby vše fungovalo normálně. Vzhled stárnutí může být fyzickým projevem těchto kompenzací, jako je hůl nebo naslouchátko. Tyto kompenzace se mohou projevit i na stárnoucím těle.

Stárnoucí srdce se například přizpůsobuje – zvětšuje se a stahuje se déle, aby si udrželo funkci navzdory dodatečným nárokům ztuhlých cév. Předsíně také pracují intenzivněji a rychleji, aby naplnily srdce. Tuto zvýšenou kontrakci síní lze někdy slyšet jako čtvrtý srdeční zvuk (tzv. „galopový“ rytmus), pokud posloucháte stetoskopem u staršího pacienta.

Můžeme žít věčně?

Naše konstrukce není slučitelná s neomezeným přežitím. Stejně jako v případě toustovače je životnost omezená. Vzhledem ke spolehlivosti součástek vydrží některé toustovače déle než jiné, přestože dělají zhruba stejnou práci. Nakonec však jednoho rána vaše topinky neprasknou.

Podobně je tomu i u lidí, některé součástky prostě nelze nahradit. Máme doplněk specializovaných (postmitotických) buněk, které mají velmi omezenou nebo žádnou schopnost dělení. Patří mezi ně neurony mozku, bijící sval srdce a buňky slinivky břišní produkující inzulín. Tyto buňky nelze nahradit, a proto mohou být účinky stárnutí u těchto buněk a funkcí, které plní, důležitější a zřetelnější.

Je stárnutí nemoc?“

Ve většině lidí je stárnutí synonymem pro větší množství nemocí. Není to však totéž.

Podívejte se například na naše kosti. Zhruba od 20 let věku se naše kosti postupně ztenčují. V určitém okamžiku je úbytek kostní hmoty tak významný, že je narušena její integrita, což vede ke zvýšenému riziku zlomenin. Tento bod (nebo nemoc) se nazývá osteoporóza.

Přestože úbytek kostní hmoty není oddělen od stárnutí, nejedná se o totéž. K úbytku kostní hmoty, a tedy k osteoporóze (onemocnění), může přispívat i řada dalších faktorů (např. kouření a nečinnost). Stárnutí vás pouze posouvá blíže k okraji takovým způsobem, že je pro ostatní faktory snazší vás posunout na druhou stranu a iniciovat onemocnění. Stejně tak prevence nemocí může zpomalit dopady stárnutí.

Stárnutí je součet života

V konečném důsledku stárnutí není jeden faktor, ale součet mnoha faktorů: některé škodlivé, jiné ochranné. V mládí jsou tyto síly udržovány v rovnováze. S postupem času však dochází k nárůstu poškození a vzpomínek na jeho účinky.

Ačkoli je naše konstrukce neslučitelná s neomezeným přežitím, neznamená to, že nemůžeme chytřejší volbou stravy a životního stylu změnit šance ve svůj prospěch. Naplánujte si dlouhou cestu domů.

Toto je upravená verze článku, který vyšel v nejnovějším čísle časopisu Perspectives, který vydává Baker IDI Heart and Diabetes Institute.

.