Proč nás hudba dojímá?
„Hudba je zkratka emocí.“ -Leo Tolstoj
Hudba má schopnost vyvolávat v posluchačích silné emocionální reakce – mrazení i vzrušení. A tato schopnost je univerzální. Proč nás hudba dojímá? Jak hudba vyvolává emoce a potěšení? Následující řádky popisují klíčové vlastnosti hudby, které vysvětlují naše emocionální reakce na hudbu (Thompson, 2015).
1. Vzpomínání. Poslech hudby, která se často hrála během významné životní události (např. rodinné oslavy) před mnoha lety, může vyvolat hluboký nostalgický emocionální zážitek. Tento pocit nespočívá v hudbě, ale v tom, co nám připomíná. Sílu hudby, která vyvolává vzpomínky, ukazuje film Casablanca, kde Rick zakazuje svému barovému pianistovi Samovi, aby kdykoli zahrál píseň „As Time Goes By“, protože mu tato píseň připomíná nesnesitelné pocity smutku a ztráty.
2. Synchronizace pohybů na hudbu. Jako lidské bytosti máme schopnost a sklon synchronizovat pohyby svého těla s vnějšími rytmickými podněty, například s hudbou (Ball, 2010). Rytmus může mít silný vliv na pohyb, protože sluchový systém má bohaté spojení s motorickými systémy v mozku. Tato spojení pomáhají vysvětlit, proč v nás hudba často vyvolává touhu tančit a proč cítíme přirozený sklon ťukat si s hudbou. Zvuky, které jsou hlasité, náhlé a rychlé, vyvolávají zvýšení vzrušení. Naproti tomu relaxační hudba může snižovat pocity úzkosti.
3. Hudba jako jazyk emocí. Hudba je jakýmsi jazykem emocí, její složky a vzory představují různé pocity. Lidé, kteří mají potíže vyjádřit své pocity slovy, se někdy cítí lépe, když tyto emoce vyjádří prostřednictvím hudby. Hudba má schopnost napodobovat emoce. Časové vzorce hudby odrážejí náš emocionální život, například úvod, nárůst, vyvrcholení a závěr. Například pomalé tempo přirozeně vyjadřuje smutek, protože má strukturální podobnost s pomalostí, kterou bychom mohli očekávat u smutného jedince.
4. Emocionální nákaza. Emocionální nákaza označuje jev, že vnímání nějaké emoce může někdy vyvolat stejnou emoci. Jako příklad lze uvést automatické mračení se lidí při pozorování výrazů tváře vyjadřujících strach a smutek. Plnohodnotný hudební zážitek zahrnuje sledování i poslech. Vizuální aspekty vystoupení výrazně ovlivňují naše prožitky z hudby. Použití výrazu obličeje v hudbě má zásadní význam pro sdělování emocionálních významů hudby. Slyšet smutné violoncellové vystoupení může v posluchači vyvolat skutečný stav smutku (Juslin, 2013).
5. V případě, že posluchač slyší smutnou hru na violoncello, může to v něm vyvolat opravdový smutek. Hudba jako sluchový tvarohový koláč. Kognitivní psycholog Steven Pinker (1997) charakterizoval hudbu jako „sluchový cheesecake“. Podle tohoto názoru je hudba koktejlem rekreačních drog, které přijímáme prostřednictvím ucha a které stimulují množství okruhů slasti najednou. Hudba samozřejmě není pilulka, která po požití nevyhnutelně vyvolá daný stav mysli. Podobně jako jiné odměny (např. jídlo, sex a peníze) však příjemná hudba aktivuje systém slasti a odměny (Vuust a Kringelbach, 2010). Když nás něco zaujme, rádi to ve skladbě donekonečna opakujeme, protože se toho nemůžeme nabažit.
6. Hudební anticipace. To, co činí hudbu tak emocionálně silnou, je vytváření očekávání. Výzkumy ukazují, že očekávání je klíčovým prvkem aktivace systému odměn a vyvolání hudebního potěšení. Neočekávané změny intenzity hudebních prvků a tempa jsou jedním z hlavních prostředků, jimiž hudba vyvolává u posluchačů silnou emocionální odezvu (Salimpoor et al, 2015). Při dostatečné expozici se rozdíl mezi očekávanými a skutečnými událostmi snižuje tak, že posluchači začnou tyto události očekávat. A hudba se stává méně příjemnou.
7. Emoce úcty. Při poslechu hudby se nám často chce plakat, protože zažíváme pocit úcty a obdivu. Tento pocit je jakýmsi údivem při uvědomění si, co jsou jiné mysli schopny vytvořit. Úcta je popisována jako citlivost vůči velikosti, doprovázená pocitem ohromení objektem velikosti (Emmons, 2009). V reakci na tyto emoce můžeme zažívat husí kůži a motivaci ke zlepšení sebe sama i společnosti.
.