Proč muslimky nosící hidžáb mohou být tváří odporu
6 minut čtení
Posted by Aniba Junaid
Konotace odporu byla vždy nejednoznačná a nejasná. Cambridgeský slovník definuje odpor jako „akt boje proti něčemu, co na vás útočí, nebo odmítání něco přijmout“; je však třeba si uvědomit, že tím význam odporu nekončí. Ve fyzice každý předmět, který brání průtoku elektřiny skrze něj, končí v seznamu označovaném jako „odpor“. Mám pocit, že politika a společnost nejsou o nic méně složité než fyzika.
Na rozdíl od fyziky však každý pokus vzepřít se vládě v dnešní indické politice vede nejen k tomu, že se člověk dostane do kategorie lidských odporů, ale také do skupiny, která je označována za „protinárodní“. Každá snaha odsunout společenská očekávání a stigmata otevře nové cesty k tomu, aby se stal členem románu outsiderem nebo vyvržencem. Odpor nahání vládám a společenským institucím strach, protože prostředky k odporu nejsou v příručce nebo učebnici, ani neexistuje stránka na Wikipedii, která by těm, kdo jsou u moci, říkala, v jaké podobě by se odpor mohl zformulovat a projevit.
Důsledky odporu jsou tedy dvojí, pro ty, kdo mají moc a autoritu, může být odpor děsivý, krvelačný a hlavně ohrožující, ale pro odbojáře je spíše posilující a osvobozující. Odpor je tak různorodý, že ho nelze vyjmenovat celý, od stisknutí možnosti NOTA přes protestní chůzi dlouhou několik kilometrů až po psaní básní, které otřásají myslí, nebo nošení hidžábu.
Historie přináší svědectví o ženách, které změnily svět, a to prostřednictvím silných rozhodnutí, inovativních zákonů a reforem, které svědčily o tom, že ženy bez ohledu na rasu, barvu pleti nebo jazyk mají schopnost přinášet změny; ale někde na těchto stránkách historie se ženy v hidžábech začaly pomalu vytrácet.
Ale koho by napadlo, že nošení kusu látky omotaného kolem hlavy ženy může být symbolem odporu? Kus látky, který má jediný účel – zakrýt než odhalit; jakou moc by mohl mít?
Dějiny přinášejí svědectví o ženách, které změnily svět prostřednictvím mocných rozhodnutí, inovativních zákonů a reforem, které svědčily o tom, že ženy bez ohledu na rasu, barvu pleti nebo jazyk mají schopnost přinášet změny; ale někde na těchto stránkách dějin se ženy v hidžábech začaly pomalu vytrácet. Existovaly „viditelné dějiny“, ale „mizející ženy v hidžábech“. Minulost je očitým svědkem toho, že britští a francouzští kolonisté povzbuzovali muslimské ženy svých kolonií, aby se zbavily závoje a napodobovaly Evropanky. V severoafrických a blízkovýchodních zemích se závoj stal během osvobozeneckých hnutí a hnutí za nezávislost reprezentací národní identity a nesouhlasu se Západem.
V Indii 12. února 2020 policie ve snaze zastavit pochod proti CAA k parlamentu v Dillí roztrhla hidžáb jedné z protestujících žen se slovy „Yeh lo aazadi“. Téhož dne byla Fatima, studentka Jamia Milia Islamia, zatažena za hidžáb, strčena, až upadla na zem, zatímco policista muž jí dupal botami na hruď a břicho.
Svět si pomalu uvědomoval, že hidžáb byl možná dráždidlem; představoval nepříjemnost, kvůli které policie udeřila, jako by to byli pachatelé a soupeři vlastní země. Zatímco někteří si policejní výprask nechali líbit, někteří ne. Ladeeda Sakhaloon a Aysha Renna (na obrázku níže) se postavily policejní brutalitě a bezohlednosti; a v mžiku se staly „hrdinkami“ hnutí proti KAA. Mezi tvářemi několika idolů protestu byly i dvě ženy v hidžábu, které vedly protest, jehož účastníky byli nejen muslimové, ale i nemuslimové.
Zajímavé je, že odpor prostřednictvím hidžábu není zvláštností pouze indické politiky; muslimské Afroameričanky v USA občas nosí hidžáb na znamení své náboženské příslušnosti ve snaze vytěsnit domněnku, že všichni Afroameričané jsou křesťané a že prostě lidé původem ze zahraničí mohou být muslimové. Mezi dospělými muslimy v USA je 13 procent černošských amerických rodáků.
První somálsko-americká kongresmanka Ilhan Omarová (obrázek níže) vedla kampaň za úpravu rozhodnutí v USA, která by umožnila nošení náboženských pokrývek hlavy v Kongresu. Zákon starý již 181 let bránil nošení hidžábu ve sněmovně a zvolení představitelé jako Ilhan Omarová kupili politické vlny, od nichž tehdejší vláda nemohla odvrátit tvář. Od nynějška lze říci, že „Respektuj existenci, nebo očekávej odpor“ by mohla být výzva pro ženy nosící hidžáb po celém světě; které neměnně dláždí cestu současným a moderním změnám na politické scéně.
Předpokládat, že hidžáb byl ženě vnucen bez její vůle, je pravidelným názorem mnoha lidí a bojovat s takovými nekorektními postoji a odhady může být téměř nemožné. Vyjádřila názor, že: „Útlak znamená odnětí něčí moci, jeho zastupování. Přesto žena v hidžábu zakrývá pouze své tělo a vlasy, nikoliv hlas nebo intelekt, a o muži oblečeném v plném hábitu a pokrývce hlavy, jak to dělají mnozí na Blízkém východě, se neříká, že je utlačován. Říci, že hidžáb utlačuje ženy, znamená říci, že zdrojem moci ženy, ale nikoliv muže, je její tělo, nikoliv její mysl.“
Také si přečtěte: Když se víra střetne s kariérou:
Gallupova organizace provedla v roce 2005 průzkum a jeho výsledky ukázaly, že muslimské ženy se nepovažují za utlačované. Ve více než 8 000 osobních rozhovorech, které organizace provedla, analytik výzkumu tvrdil, že „hidžáb neboli šátek na hlavě a burka, oděv zakrývající obličej a tělo, které někteří obyvatelé Západu považují za nástroje útlaku, nebyly v odpovědích žen na otevřené otázky nikdy zmíněny“.
Odolnost, kterou má hidžáb společensky nabídnout, spočívá v boji proti stereotypům týkajícím se toho, jak může být pro ženy přijatelné ukazovat svou kůži na veřejnosti, ale jak je nežádoucí, aby se muslimka zahalovala jako věc volby. Hidžáb se stal prostředkem odporu proti kánonům ženské krásy, který si nárokuje větší odhalení jako symbol modernosti a osvobození. Podle různých vědců a výzkumníků ženy v hidžábech naznačují, že s nimi zaměstnavatelé musí spolupracovat spíše na základě jejich referencí a kvalifikace než na základě jejich vzhledu. Muslimské ženy, které si razí cestu v západním světě, kde by nošení šátku mohlo ztížit získání zaměstnání, implikuje notný, ale věčný boj a bitvu o vítězství.
Steven Pressfield jeden správně řekl, že „čím důležitější je nějaká činnost pro vývoj vaší duše, tím větší odpor budete cítit“. Závěrem je třeba vzít na vědomí skutečnost, že každý člověk má ve společensko-politické sféře právo na sebeidentifikaci neboli právo na vlastní identitu.
Také si přečti: A pokud tato identita vzniká prostřednictvím hidžábu, turbanu, jeptišky nebo jakýmkoli jiným způsobem, je třeba ji respektovat, vážit si jí, chránit a hlavně opatrovat. Nic nepřichází snadno a odpor vůči těm, kteří mohli jednat, vůči těm, kteří měli vědět lépe, a vůči těm, kteří měli spíše spojovat než rozdělovat, musí rozkvést a objevit místo nad obzorem.
Aniba Junaidová je v současné době studentkou bakalářského studia na Loreto College v Kalkatě. Studuje politologii s vyznamenáním. Jejím oborem zájmu je politická psychologie, veřejná politika, lidská práva a islámský feminismus. Psaní pro ni zůstává vášní a ráda by více psala o ženách v politice a jejich roli v měnícím se světovém řádu. Najdete ji na Facebooku.