Proč rodiče vždy vyzdobí pokoj novorozené holčičky růžovou barvou, ale pokoj novorozeného chlapečka modrou? Jsme snad podmíněni tím, že si růžovou spojujeme s ženskou energií a modrou s mužskostí? Zde je odpověď na výběr barev.

Všichni víme, že kluci se vždycky učí být drsňáci, zatímco tatínkova princezna je něžná květinka. No, všichni jsme si tím prošli. Řekněte mi, kdybyste někdy přistihli kamaráda mužského pohlaví „s růžovou rukou“, slovní hříčka, s růžovým zapalovačem nebo růžovým tričkem, nenapadlo by vás slovo „ženská“, i kdybyste se mu nevysmívali nebo neposmívali? No, jednou se u mě ve velmi krátké době zastavil jeden můj spolužák. Vešel dovnitř a stále nechápavě zíral na můj pokoj. Pak zvolal: „Tvůj pokoj vypadá jako cukrárna, hůř mi připomíná sestřin domeček pro panenky!“. Nevěděla jsem, jak na to reagovat. Rozhlédla jsem se kolem sebe… Ano! Pokoj byl růžový, všude. Skříně, odpadkový koš, ložní prádlo, záclony, rohožka a spousta mých věcí byla růžová. Vlastně jsem měla na sobě růžové tričko a růžové žabky. Nedělala jsem to vědomě. Prostě jsem si v obchodě vybrala všechny ty hezké věci. Tak proč se většině dívek líbí jen růžová? Jsem si jistá, že kluk by si žádnou z těch růžových věcí, které jsem měla já, nekoupil. Možná je odpověď v naší biologické výbavě.

Proč mají holky tak rády růžovou?“

Podle vědců je jednoduché vysvětlení, proč mají holky tak rády růžovou, v tom, že už od pravěku byla role ženy sběračkou potravy a bobule byly pro tehdejší lidi spolu s dalšími přírodními produkty základní potravinou. Plody, zejména bobule, měly většinou purpurový, načervenalý nebo narůžovělý podtón, který znamenal zralost. Tito vědci podporují teorii, že ženy si vyvinuly lepší barevné vidění než muži, aby rozpoznaly zralé plody v zeleném porostu tím, že se během staletí psychicky utvrdily v tom, aby rozeznávaly červenou a růžovou barvu. Ženy také snadno vyjadřují emoce, a když se žena začervená, vypadají její tváře zrudlé krví a barevný tón pleti se mění do odstínů červené. Růžová je také odstínem červené. Když je dítě nemocné, i tehdy má jeho pleť načervenalý podtón. Ženy vnímají jemné a nepřímé náznaky poměrně rychleji než muži a lépe se orientují v pocitech. Protože ženy byly v podstatě vychovatelky, jsou citlivé na všechny odstíny růžové a červené. Dlouho byla růžová barva spojována s krásou a něhou.

Jak už jsem naznačil dříve, tradičně má většina rodičů tendenci vyzdobit pokojíček své holčičky růžovou barvou, ženy se od útlého dětství samy předurčují k tomu, aby měly rády růžovou, a instinktivně kupují růžové věci. Stejný jev je však méně pravděpodobný u žen, které s touto barvou nebyly primárně seznámeny. To vysvětluje, proč ženy, které si jako malé holčičky hrály s autíčky a G. I. Joe a v době dospívání byly tomboys, jsou méně náchylné k zálibě v růžové.

Proč mají kluci tak rádi modrou?“

Jiný výzkum však ukazuje, že muži i ženy biologicky preferují modrou barvu, ale muži nemají k růžové žádné zvláštní sklony. Modrá barva představovala v době kamenné jasnou modrou oblohu a vodu, které jsou dobrým znamením pro rozkvět lidského života. Podle provedených pozorování si však ženy stále více oblíbily růžovou. Podle pozorování provedeného v této studii dokonce při výběru odstínů modré dávaly přednost těm, které měly růžový a šeříkový podtón. Všude tam, kde se v dnešní době konzumu vyrábí maximum výrobků určených ženám v odstínech červené a růžové, se tato tradice dále posiluje. Ženy jsou velmi citlivé na barvy a snadno rozpoznají i nepatrný rozdíl v odstínech téže barvy. To mi připomíná nevěsty, které si vždy potrpí na odstíny ubrusu, ubrousku, květin, nádobí a všeho ostatního.

Výběr barvy má tedy jen málo společného s nějakou genetickou preferencí a je prostě psychologický v důsledku sociálních genderových rozdílů mezi rolí muže a ženy ve společnosti od doby kamenné, jak to propagují světoví teoretici. A to i v případě, že ne všechny kultury spojují růžovou barvu s ženskostí. A teď, jestli moje kamarádky feministky nesnášejí růžovou?“

Moje sestra je shodou okolností jednou z těch mála dívek, jejichž pokoj byl v době dospívání modrý, zatímco ten můj je stále ještě růžový a červený. Jak jsem řekla, VĚTŠINA dívek má ráda růžovou, ne všechny. Myslím, že s tím, jak ženy narušují stereotypní pojetí ženské role, má čím dál víc dívek individuální volbu, která se neomezuje na to, že se jim líbí růžová. Ano, je to hezká barva na pohled, ale to jsou i jiné. Neznamená to, že je to oblíbená barva každé dívky. Můj pokoj je sice růžový, ale nejspíš proto, že všechny hezké věci jsou v růžové barvě. A ano, aby bylo jasno mimo záznam, chtěla bych bydlet v domě s naprosto bílým interiérem, minimalistickým designem a tu a tam stříkajícími barvami. Pořád je to moc ženské?“