Přemýšleli jste někdy o tom, proč váš pes tíhne k některým přátelům a k jiným ne? Výzkum ukázal, že psi neustále sledují sociální interakce svých majitelů s jinými lidmi – a na základě těchto informací si vytvářejí názory.

„Wilson nemá rád mou tchyni a já nevím proč.“

„Wilson nemá rád mou tchyni a já nevím proč. Žena, která mluvila, byla manželkou jednoho z mých kolegů na univerzitě a Wilson, o kterém mluvila, byl její zlatý retrívr. Byl jsem překvapen, protože Wilson, stejně jako většina zlatých retrívrů, je pes s líbeznou tváří, který se rád přátelí a stýká se s lidmi, a tak jsem ji pobídl, aby mi o situaci řekla víc.

„Moje tchyně Janet je u nás na návštěvě několik týdnů,“ pokračovala. „I když je dost přátelská, nesnaží se být nápomocná. Například máme před pohovkou takový malý plošný koberec a jeden jeho okraj se shrnul. To znamenalo, že se jeden konec pohovky musel zvednout, zatímco koberec se přetahoval rovně, aby o něj nikdo nezakopl. Měl jsem s tím potíže, a tak jsem požádal Janet, jestli by za koberec nezatáhla, zatímco já bych zvedl okraj pohovky. Dělala, že mě neslyší, a odešla, což je typické pro její nespolupracující chování. Wilson ji aktivně ignoruje, a když mu včera Janet nabídla pamlsek, odmítl si ho vzít. Wilson obvykle odmítá pamlsky jen tehdy, když je nemocný nebo se mu osoba, která mu je nabízí, opravdu nelíbí. Snažím se k ní chovat mile, protože je to maminka mého manžela, takže si nemyslím, že bych telegrafovala negativní emoce, které by Wilson mohl zachytit. Přesto ji stále nemá rád.“

Ukazuje se, že tato situace není až tak neobvyklá. Výzkum ukázal, že psi neustále sledují sociální interakce svých majitelů s jinými lidmi – a tyto informace využívají k vytváření názorů. Jednoduše řečeno, pokud se k vám někdo chová nevhodně nebo nepřátelsky, váš pes může velmi dobře reagovat tím, že se této osobě bude v budoucích interakcích vyhýbat nebo ji odstrkovat. Stejně se v podobných situacích chovají i malé lidské děti, jak ukázala studie provedená týmem vědců z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii.

V rámci jejich šetření sledovaly tříleté děti herce, který se choval k určité osobě nepřátelsky (například roztrhal kresbu, kterou druhý jedinec vytvořil). Když později tato nepřátelská osoba potřebovala k dokončení hry míč, děti jí ho s menší pravděpodobností daly, místo toho ho raději daly osobě, která se chovala přátelsky nebo neutrálně. Nyní se nová studie týmu vědců z Kjótské univerzity v Japonsku zabývala tím, zda podobným způsobem reagují i psi.

Proces sledování interakce mezi jednotlivci se často označuje jako „sociální odposlech“. Lidé jej využívají, protože je to velmi užitečný způsob, jak získat informace o tom, jak budou ostatní pravděpodobně reagovat, aniž by to pro pozorovatele představovalo skutečné riziko. Je to užitečné, protože to člověku umožňuje „vyladit“ jeho reakce na chování. Japonský výzkumný tým zjistil, že psi dychtivě pozorují lidi po celou dobu a na základě získaných informací vybírají, kteří lidé jsou sobečtí a kteří velkorysejší.

Později, když psi dostanou příležitost prosit o jídlo, využívají tyto informace k rozhodování, ke komu se přiblížit, a dávají jasně přednost štědřejším lidem. Fujitovi však nebylo jasné, zda psi sledují lidi kvůli vlastnímu bezprostřednímu prospěchu (např. signál, že by od někoho mohli dostat pamlsek), nebo zda se snaží zjistit, co se děje, aby si vytvořili obecný názor na povahu a osobnost dotyčných lidí.

V poslední studii se vyšetřovatelé vyhnuli jakýmkoli komplikacím spojeným s potravou tím, že vytvořili sociální interakci, která se zaměřila na předmět, který je pro psy nepoužitelný (role vinylové pásky v průhledné nádobě). Experimentu se zúčastnilo celkem 54 psů a jejich majitelů, přičemž šlo o soubor nacvičených scénářů, v nichž psi měli sledovat, jak se jejich majitelé neúspěšně snaží otevřít nádobu s páskou. V jednom ze scénářů požádal majitel psa o pomoc herce, který mu vyhověl a pomohl mu nádobu otevřít. V jiné scéně herec pomoc odmítl a odvrátil se. Poslední podmínkou byla neutrální podmínka, ve které majitel o pomoc nežádal.

Důležité je, že psi sledují člověka, který jejich majiteli pomáhá nebo nepomáhá v situaci, která pro psa zřejmě nepřináší žádnou odměnu ani užitek (protože většina psů má pro vinylovou pásku opravdu jen malé využití). Přesto pozorování psů ovlivnilo jejich chování: po odehrání scénáře aktér i neutrální přihlížející současně nabídli psovi pamlsky. Výzkumníci pak měřili, které osobě psi zřejmě dávali přednost a které se vyhýbali.

Výsledky ukázaly, že teprve poté, co psi pozorovali osobu, která jim nepomáhala nebo s nimi nespolupracovala, se jejich chování změnilo; psi se vyhýbali nabídce pamlsku od nepomáhající osoby a dávali přednost pamlsku od neutrální osoby. Stejnou měrou si však vybírali pamlsky jak od vstřícného aktéra, tak od neutrální přihlížející osoby, přičemž vstřícnému aktérovi nedávali přednost.

Fujita o tomto nečekaném aspektu svých zjištění spekuloval a poznamenal, že dává smysl, že se psi vyhýbají lidem, kteří se k jejich majiteli chovají negativně, ale že by se také dalo očekávat, že psi budou dávat přednost lidem, kteří jejich majiteli pomáhají, před těmi, kteří jsou neutrální. Z údajů však vyplývá, že tomu tak není. Fujita se pokusil toto matoucí zjištění vysvětlit tím, že pomoc může být standardním očekáváním psů v sociálních interakcích. Pokud tomu tak je, pak je pomáhání tím, co psi považují za „normální“, a proto není pomáhající chování ničím výjimečným. Teprve když někdo tento standard „psí morálky“ poruší, vytvoří si psi o tomto jedinci negativní dojem.

Zajímavé je, že přesně totéž pozorujeme u lidského dvou- až tříletého dítěte. Pokud si vzpomínáte, studie zmíněná na začátku tohoto článku zjistila, že lidské děti odmítají pomoci někomu, koho vidí chovat se nepříjemně a nespolupracovat. Tato studie však přinesla ještě jedno důležité zjištění, a sice že děti se k někomu, kdo se choval vstřícně, chovaly stejně jako k někomu, kdo se choval neutrálně – stejně jako psi.

Na filozofické úrovni mě tato podobnost přivedla k zamyšlení. Zdá se, že jak psi, tak malé děti začínají tím, že věří, že svět a lidé, kteří v něm žijí, jsou v zásadě dobří, spolupracující a vstřícní. Teprve když se tato očekávání nenaplní, změní svůj postoj ke konkrétním lidem. Zdá se mi, že je to docela úžasný výchozí postoj, který bychom se všichni měli snažit naplňovat.