Vysoké školy jsou pod společenským a akademickým tlakem, což znamená, že vysokoškolské studium může být pro každého studenta výzvou. Studie Uni Health zjistila, že 80 % osob studujících na vysoké škole uvádí příznaky stresu nebo úzkosti, zatímco jeden z průzkumů NUS ukázal, že devět z deseti studentů zažívá stres.

Nejistota kolem brexitu a rostoucí životní náklady znamenají, že mnoho studentů si není jisto, zda si najdou práci. Alex, student mezinárodních vztahů a politiky na univerzitě v Leicesteru, říká, že se neustále obává o život absolventa. „Je tu ten strach, že se bude muset přizpůsobit životu doma. Vždycky přemýšlím, v jakém odvětví chci pracovat. Jak seženu práci? Je můj životopis v pořádku?“ I když mu instituce nabízí kariérní poradenství, jeho plány ho tíží.

Hannah Morrishová, psychoterapeutka a vedoucí vysokoškolského vzdělávání v The Student Room, říká, že studenti stále častěji pochybují, zda se jim vyplatí studovat na vysoké škole. „Tlak na to, aby byli úspěšní a získali po ukončení studia lukrativní pracovní pozici, je vysoký. Studenti se obávají, že to nevyjde a že nedosáhnou úspěchu nebo osobní návratnosti investice.“ Doporučuje promluvit si se studentskými poradci o financování v nouzi a o získání práce na částečný úvazek. „Většina univerzit také nabízí stipendia, granty a granty – a mnohé z nich zůstávají nevyužity.“

První opuštění struktur domova a rodiny může často zhoršit psychické problémy. Průzkum z roku 2019, kterého se zúčastnilo téměř 38 000 britských studentů, zjistil, že na vysokých školách přibývá psychických onemocnění, přičemž třetina z nich uvedla, že trpí osamělostí. „Trávit celé dny a noci studiem v knihovně vám jistě pomůže cítit se více pod kontrolou svého osobního úspěchu,“ říká Morrish, „ale rezervujte si čas na věci, které vás baví, s lidmi, s nimiž rádi trávíte čas. Zapojte se do studentských setkání a spolků. Nemusíte se jim věnovat donekonečna, jen se občas ponořte a zkoušejte nové věci, abyste rozšířili svůj společenský okruh.“

Pro mnoho studentů je špatná rovnováha mezi pracovním a soukromým životem velkým faktorem, který přispívá k problémům s duševním zdravím a stresu. Morrish radí držet se rozvrhu s prostorem pro volnočasové aktivity. „Dejte si povolení vytvořit si rutinu, která z vás dostane to nejlepší. Často, když se cítíme vyhořelí, přestaneme dělat věci, které nám dělají dobře, jako je cvičení a vaření vyvážených jídel.“

Minoritní studenti mohou zažívat jinou míru izolace. Mnoho bylo napsáno o tom, jak může vysokoškolské vzdělávání marginalizovat černošské studenty, přičemž údaje Úřadu pro studenty nedávno uváděly, že bílí studenti mají větší pravděpodobnost, že získají titul první nebo vyšší druhé třídy, než studenti černé pleti.

Sexismus v rámci kmenových oborů byl mezitím zaznamenán na všech úrovních akademické obce. Grace Arena, studentka magisterského studia protetiky a sochařství na Buckinghamshire New University, říká, že genderové předsudky zachytila od svých vyučujících, z nichž téměř všichni jsou muži. „Rozhodně mám pocit, že mezi mužskými tutory a studentkami existuje propast v porozumění, a to může být docela obtížné. Vždycky máte na mysli, že vás učí muži, budete se ucházet o práci u mužů, semináře vedou muži …. Vyhlídka na to, že budete patřit k nejlepším v oboru, aniž byste měli ženy v oboru, ke kterým už můžete vzhlížet, je opravdu dost těžká.“

Čtyřiadvacetiletá Rianna Walcottová je doktorandkou na King’s College London v oboru digitální humanitní vědy a spoluautorkou knihy Barva šílenství. Během studia Walcottová spoluzaložila projekt Myopia, jehož cílem je propagovat inkluzivitu a pořádat workshopy o zkušenostech menšin na akademické půdě. „V současné době je třeba více podporovat studenty – a zejména menšinové studenty,“ říká. „Pokud chceme, aby se kultura změnila, musí se k tomu studenti a zaměstnanci postavit čelem.“

Stres se nezvyšuje jen mezi vysokoškoláky. Zpráva, kterou si nechal vypracovat Institut pro politiku vysokoškolského vzdělávání, odhalila, že v posledních letech prudce vzrostl počet případů, kdy se zaměstnanci obracejí na poradenské a pracovnělékařské služby. Kultura akademické obce je nestrukturovaná a zaměřená na výkon, což často svádí k přepracování. U studentů magisterského a doktorského studia, kteří zároveň vyučují, se často stírají hranice mezi prací a volným časem.

„Stresu se nevyhnete, protože nemůžete odejít z práce,“ říká Walcott. „Pokud nezískáte grant, musíte být schopni se v doktorském studiu uživit. Pak je tu spousta neviditelných věcí, které musíte dělat, abyste se stali zaměstnatelnými; musíte se účastnit konferencí, vyučovat, navazovat kontakty. Vaše povinnosti se zvyšují, čím jste v akademické sféře starší, ale pokud samozřejmě stále žijete jako student, který nemá zdaleka tolik peněz, aby mohl skutečně žít.“

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{{vpravo dole}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme v kontaktu, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger

.