Když se řekne „jablko“, co se vám vybaví?

Já ho prostě vidím – tmavě červené, lesklé, velké ovoce… možná sedí na vrcholu mísy s bohatým ovocem a sluneční světlo proudící kuchyňským oknem se odráží od jeho vyleštěného povrchu.

Těm z vás, kteří jsou našimi zákazníky nebo členy CSA už nějakou dobu, se snad vybaví jiná představa! Ale vsadím se, že i mnozí z vás si stále představují krásné velké červené jablko, i když není tak vyleštěné voskem, aby vydávalo vlastní světlo.

Takže, kde se to vzalo? Jak se naše představa o jablku stala takovou?

Jistě to tak nebylo vždycky. Až do 20. století byla jablka tak odlišná, že možná neexistovala žádná standardní představa mysli o „jablku“. Ve skutečnosti existovalo jen velmi málo jablek, která byla zbarvena tak, že byste je nazvali červenými. Většinou se jednalo o různé odstíny zelené, žluté a červené barvy – někdy i na jediném jablku! Na druhou stranu některá byla tak rezavá, že byste jen těžko určili, jakou mají barvu. (Tento odstavec zní až podezřele podobně jako směs odrůd, kterou máme v našem sadu, že?)

Ok, takže zpět k červeným jablkům. Jak to začalo? Uhodli jste – Red Delicious. Zpráva o objevení odrůdy Red Delicious se předává už několik generací. Teď už to začíná znít jako ye olde traditional American Tall Tale. Tady je:

Přibližně v roce 1870 žil v mladém státě Iowa farmář jménem Jesse Hiatt. Byl to ovocnář z povolání a měl pěkný sad plný toho nejlepšího, co se v té době nabízelo. Jesse se snažil na své farmě udržovat pořádek a čistotu a dbal na to, aby jeho řádky v sadu byly rovné a pravé.

Jednoho roku zjistil, že v jeho sadu roste semenáč. Tato malá sazenička měla dva problémy. Zaprvé, byla to sazenice, což znamenalo, že nemohl vědět, jaký druh jablek by mohla dát. Mohla by být dobrá, ale nemusela by se hodit ani na výrobu moštu. Za druhé, byla mimo řadu s ostatními jabloněmi. To bylo pro pana Hiatta možná důležitější hledisko, a tak ji rychle uřízl.

Následující rok Jesse zjistil, že sazenice, kterou uřízl, znovu vyrostla. Chvíli o tom uvažoval, ale protože sazenice stále nebyla součástí jeho pěkných, rovných řad v sadu, opět ji pokácel.
Třetí rok k jeho údivu stejná sazenice opět vyrostla. Dobrý, poctivý kvaker pan Hiatt ustoupil a řekl: „Když musíš žít, tak můžeš.“

O několik let později tento darebácký strom plodil ovoce, jaké Jesse ještě neochutnal. Následujících 11 let začal tuto odrůdu sám nenápadně propagovat; snažil se přimět ostatní sadaře, aby ji vysadili.

Stark Nurseries (školka, která funguje dodnes) pořádala každoročně ovocnou soutěž (jablečný průmysl v této zemi byl ještě poměrně mladý, takže to byl způsob, jak mohli objevit nové odrůdy, které by mohli přidat do své sbírky školkařského materiálu). Jesse přihlásil do soutěže své oblíbené jablko a poslal jich plný sud (jablka se tehdy balila do sudů). Ovoce Jesseho Hiatta vyhrálo, ale sud, ve kterém bylo jeho ovoce, se oddělil od identifikačního štítku, takže majitele vítězného jablka toho roku nebylo možné najít.

Následující rok se Jesse rozhodl poslat do soutěže další sud v naději, že vyhraje i ten rok (o úspěchu svého jablka v předchozím roce samozřejmě nevěděl). Tentokrát zůstal sud a jeho ID spojen. Po posouzení (opět) vítězného ovoce prezident společnosti Stark Nurseries zvolal: „Jé, to je ‚Delicious‘ – a to je to správné jméno!“. Pan Stark si po léta uchovával myšlenku názvu „Delicious“ pro ovoce hodné tohoto titulu, a tady bylo! Stark rychle odkoupil práva na rozmnožování od stárnoucího Jesseho Hiatta.

Od té doby se Red Delicious ujalo. Všichni byli tímto jablkem nadšeni a během několika následujících desetiletí bylo vysazeno mnoho milionů stromů. Později se toho ujali šlechtitelé jablek, kteří přišli s většími a pro ně důležitějšími červenými odrůdami ovoce. Postupem času začali zákazníci i mnozí pěstitelé (a také školáci a umělci) považovat jablka za „červená“. Nadšení z odrůdy Red Delicious bylo tak velké, že školka Stark Bros. pojmenovala další „velkou odrůdu“ Golden Delicious v naději, že si ji spotřebitelé spojí s odrůdou Red Delicious. Nehledě na to, že odrůda Golden Delicious není s odrůdou Red Delicious nijak příbuzná – ve skutečnosti šlo o marketingový trik.

Někteří lidé mezitím básnili o Jesse Hiattovi i jeho stromu. Zahradnický veterán Frank Femmons řekl: „Jesse Hiatt – žádný pozemský hrdina války a dobývání nezanechal světu tak bohaté dědictví. Jeho jméno a prospěch, který poskytl lidstvu, by měly být vyryty nejen do paměti času, ale vytesány na trvalý podstavec vedle starého rodičovského stromu, který vyrostl z jeho láskyplné péče.“ Jaká pocta, vskutku! Ten původní strom mimochodem stál až do poloviny 60. let 20. století.

Měl bych zájem ochutnat jeden z těch původních Red Delicious. Jsem opravdu zvědavý – byl opravdu tak skvělý? Možná bylo, ve srovnání s jinými jablky, která byla v té době k dostání. Možná bylo chutné, krásné a dobrý producent. Dnes jsou však odrůdy Red Delicious tak hrozné, že na naši farmu nedáme dopustit ani na jednu z nich. Šlechtitelé přišli s „většími a lepšími“ odrůdami (tj. většími, červenějšími, produktivnějšími), ale přitom se ztratila veškerá chuť. Slyšel jsem, jak někteří lidé z mocného starověku přiznávají, že Red Delicious za „starých dobrých časů“ byly dobré, ale že už nejsou.

Přesto v myslích lidí stále přetrvává myšlenka – jablka jsou červená. Bohužel tato konkrétní červená jablka vůbec nechutnají dobře. Když jsem byl malý, byl jsem z jablek rozčarovaný; opravdu mi moc nechutnala, dokud jsem neobjevil jiné odrůdy. Dnes jsou děti i dospělí, kteří nemají rádi jablka, tuším, že ze stejného důvodu. Jaká škoda, že něco, co bylo (zřejmě) tak krásné a skvěle chutnalo, se zredukovalo na odrůdu, která je tak chudá na chuť, že lidi od jablek úplně odrazuje a sadovníky připravuje o práci.

Všichni samozřejmě víme, že jablka nejsou „červená“. Pan Stark by se mohl obracet v hrobě, kdyby věděl, že tady v PA je kontingent lidí, jejichž oblíbená jablka mají pruhy, skvrny a jsou ve všech odstínech zelené, žluté a červené. Některé z našich nejoblíbenějších odrůd jsou totiž rezavé, jejichž slupka připomíná spíš brambory než jablka (to jsou Golden Russet a Adams Pearmain)! Doufejme, že i ostatní přijdou na to, že jablka nejsou jen „červená“!

Co se vám vybaví při slově „jablko“?

Z roku 1922: Lewis, redaktor časopisu American Fruit Grower:
„Jablko Delicious představuje vrcholný úspěch při vzniku amerických odrůd. Nevznikla žádná odrůda, která by Delicious předčila svou kvalitou, a jen málokterá se jí může vyrovnat v produkci. Je to jedna z nejznámějších odrůd, které máme, a to právem, pro svou velkou velikost, krásnou barvu, lahodnou vůni a kvalitu. Vznikem odrůdy Delicious byla nastavena vysoká laťka pro vývoj budoucích odrůd. Postupně se některé starší odrůdy dostávají do pozadí.“

Poznámka redakce: Jablko na horní fotografii je obzvláště barevný „Winecrisp“… rozhodně NE Red Delicious. Proč? Protože, jak už jsme se zmínili, na naší farmě nedovolíme pěstovat žádné „Red Delicious“… a jeho podobu bychom také neradi viděli na našich webových stránkách! 😉