Koronavirus mnohé z nás uvrhl do domácího vězení. A stejně jako mnoho dalších jste se v posledním měsíci skutečně pokusili koupit činky? Jsou k sehnání hůř než toaletní papír! Karanténa vedla k tomu, že se začaly shánět posilovací pomůcky, a lidé, kteří si chtějí tyto věci koupit poprvé, mohou zažít šok: Stovky dolarů za přepychovou, sladěnou řadu těžkých věcí s držadly, které zvednete a pak zase položíte? Co to kurva je?

Tato záhada s činkami vyvolává několik dalších otázek: Potřebuješ je vůbec všechny? A co ty všeuměly? Jaký je vůbec rozdíl mezi drahou a levnou činkou? Spolu se Zachem Pellou, osobním fitness trenérem z Carmelu v Indianě, se pokusíme na tyto otázky odpovědět.

Brah, vážně, sada činek může stát 1500 dolarů a více. Proč?

No, největší důvod souvisí s jejich podstatou, smyslem jejich existence: jsou zatraceně těžké! Stejně jako spousta jiných věcí na tomto světě se vyrábějí v Číně. To znamená, že se musí dopravit do zámoří, aby se dostaly do naší země, a přeprava čehokoli těžkého stojí hodně peněz. Velká část nákladů tedy souvisí s dopravou.

Dalším faktem je, že činky se vyrábějí z hutných kovů: ty levnější jsou litinové, zatímco ty dražší používají nerezovou ocel, což jsou oba drahé materiály.

A pak je tu trh – no, starý, předkoronavírový trh. „Je to výklenek na trhu, takže je drahý,“ říká Pello. „Ano, prodává se hodně ve velkém do tělocvičen, ale ve skutečnosti objem, který se prodává, pravděpodobně není tak velký.“ Do hry zde tedy vstupují zákony nabídky a poptávky: Je to výrobek s malým počtem kupujících, který je velmi trvanlivý. Činky sice nevydrží zrovna celý život, ale není to tak, že byste si každý rok kupovali úplně novou sadu. Jejich cena se řídí trhem – alespoň donedávna, kdy se spousta lidí najednou zavřela v posilovnách a teď doma cvičí kotouly pro holky. Nabídka nebyla připravena vyhovět náhlé poptávce.

Proč jsou některé levnější než jiné?“

Zvedáš vůbec, brácho? Dělám si legraci – většinou to souvisí s materiálem a trochu s designem. Nejlevnější jsou litinové činky (nepočítám ty plastové s pískem – „s těmi budou nějaké problémy“, říká Pello). Další jsou ty kulaté, z nerezové oceli, které vypadají hezky a leskle. Existují také ty šestihranné potažené gumou (i když mají silný zápach, který chvíli trvá, než vyprchá). Ty nejdražší bývají opatřeny uretanovým povlakem. Pěkné tělocvičny na ně většinou doplácejí a z dlouhodobého hlediska jsou odolnější.

Pak existují různé druhy rukojetí. U levnějších modelů může být vroubkování (krásný výraz pro takové to leptané křížové šrafování, které zlepšuje úchop) buď tak kluzké, že máte problém se udržet, nebo tak ostré, že se hodí spíš na drcení parmazánu. Lepší sady mají údajně lepší vroubkování, které je tak akorát. Zúžené rukojeti jsou prý lepší pro šlachy v zápěstí a pomáhají rozložit tlak, ale to jsou spíše příjemné věci než nutnost – rovná rukojeť bude pravděpodobně fungovat dobře. „Nemám pocit, že by v tom byl nějaký velký rozdíl,“ říká Pello o různých provedeních a materiálech celkově.

Potřebuji opravdu celou sadu?“

Vůbec ne! Pello mnoha svým klientům doporučuje, aby si pořídili pouze tři jednotlivé činky: těžkou, střední a lehkou. (Takže pro muže třeba padesáti- až šedesátikilovou, třicetikilovou a patnáctikilovou). „Je spousta cviků, které vyžadují lehkou váhu, spousta cviků, které vyžadují střední váhu, a spousta cviků, které vyžadují těžkou váhu,“ říká. Dokonce ani nepotřebujete dvojice – můžete provádět cviky s jednou rukou.

„Tři je skvělý výchozí bod,“ dodává. „Nějakou dobu vydrží, je to skvělá investice a můžete do nich pomalu přecházet – nemusíte do toho skočit hned, pokud opravdu nechcete. Průměrný člověk nepotřebuje celou sadu činek.“

A co sady talířů nebo takové ty nastavitelné sady Bowflex nebo Powerblock?

Pello říká, že všechny obecně fungují skvěle. Říká, že nastavitelné druhy mohou být kvůli svému tvaru pro některé cviky trochu nepohodlné, nebo dokonce vybíravé, ale jsou skvělou volbou za vaše peníze. Nejsou levné, ale za tu cenu dostanete hodně závaží.

A potřebuji pěkné? Nebo si vystačím s levnými činkami?“

Pello osobně kupuje do domácnosti činky a kettlebelly značky Amazon a říká, že jsou vlastně docela solidní (slovní hříčka pravděpodobně není myšlena). „Hledal bych ty nejlevnější a pak bych šel o stupeň výš,“ říká. „Někde uprostřed neuděláte chybu.“

Aha, kettlebelly. Měl bych si je také koupit?“

Kettlebelly jsou skvělé, ale obecně vzato je to buď a nebo. Kettlebelly mají výhody, které s činkami nezískáte, přesto je s nimi spojena i určitá nepohodlnost – každé má své pro a proti. Pello říká, že většina lidí se pravděpodobně bude cítit pohodlněji s činkami, i když lidé se zkušenostmi pravděpodobně dokáží z kettlebellů vytěžit o něco více. Sám je má rád, ale říká, že pokud s nimi nemůže někoho trénovat, bude se při jejich používání pravděpodobně cítit nesvůj.

Celkově vzato tedy… tak nějak stojí za tu vysokou cenu, pokud se z toho nezblázníte?“

Jistě – zvlášť pokud se budete řídit Pellovou radou a pořídíte si jich jen pár. S činkami můžeš dělat nespočet cviků, dají se super snadno uklidit, je to v podstatě nejlegitimnější a nejméně výstřední fitness vybavení, jaké si lze představit, a pravděpodobně vydrží déle než ty – pokud nejsi ten chlápek v posilovně, co rád vrčí a sténá a hází s nimi, v tom případě prostě zůstaň doma, i když tohle všechno skončí.

Adam Elder

Adam Elder píše v San Diegu. Píše také pro časopisy Esquire a WIRED, VICE, The New York Times, The Wall Street Journal, The Guardian, newyorker.com a další.

.