(Zveřejněno a aktualizováno na základě poptávky. Původní text: https://blogs.msdn.microsoft.com/jw_on_tech/2012/03/13/why-i-left-google/)

Odejít ze společnosti Google nebylo snadné rozhodnutí. Během svého působení jsem se pro společnost poměrně nadchl. Přednášel jsem na čtyřech akcích Google Developer Day, na dvou konferencích Google Test Automation a byl jsem plodným přispěvatelem na blog Google testing. Dokonce jsem o Googlu napsal knihu. Nikdo mě nemusel dvakrát žádat, abych propagoval Google, a nikdo nebyl překvapenější než já, když jsem to už nemohl dělat. Ve skutečnosti byly mé poslední tři měsíce práce pro Google vírem zoufalství, kdy jsem se marně snažil získat zpět svou vášeň.

Google, pro který jsem byl nadšený, byla technologická společnost, která dávala svým zaměstnancům možnost inovovat. Google, který jsem opustil, byla reklamní společnost s jediným, korporací nařízeným zaměřením.

Technicky vzato byl Google asi vždy reklamní společností, ale po většinu mých tří let jsem se tak necítil. Google byl reklamní společností pouze v tom smyslu, v jakém je reklamní společností dobrý televizní pořad: mít skvělý obsah přitahuje inzerenty.

Za Erica Schmidta byly reklamy vždy v pozadí. Google byl řízen jako továrna na inovace, která dávala zaměstnancům možnost podnikat prostřednictvím odměn zakladatelů, vzájemných bonusů a 20% času. Příjmy z reklamy nám dávaly prostor k přemýšlení, inovacím a tvorbě. Fóra jako App Engine, Google Labs a open source sloužily jako základny pro naše vynálezy. Skutečnost, že to všechno bylo placeno z bankomatu napěchovaného reklamním lupem, většině z nás unikala. Možná to pocítili inženýři, kteří skutečně pracovali na reklamách, ale my ostatní jsme byli přesvědčeni, že Google je především technologická společnost; společnost, která najímá chytré lidi a sází na jejich schopnost inovovat.

Z tohoto stroje na inovace vznikly strategicky důležité produkty jako Gmail a Chrome, produkty, které byly výsledkem podnikání na nejnižších úrovních společnosti. Samozřejmě, že takovýto zaběhnutý inovační duch vytvořil i některé neúspěchy a Google na nich měl svůj podíl, ale tehdy Google věděl, jak rychle selhat a poučit se z toho.

V takovém prostředí nemusíte být součástí vnitřního kruhu nějakého manažera, abyste uspěli. Nemusíte mít štěstí a dostat se k nějakému sexy projektu, abyste udělali skvělou kariéru. Zapojit se může každý, kdo má nápady nebo schopnosti, kterými může přispět. V tomto období jsem měl řadu příležitostí Google opustit, ale těžko jsem si dokázal představit lepší místo pro práci.

Ale to bylo tehdy, jak se říká, a tohle je teď.

Ukázalo se, že bylo jedno místo, kde inovační stroj Googlu selhal, a na tom jednom místě hodně záleželo: soupeření s Facebookem. Neformální snahy přinesly několik asociálních psů v podobě Wave a Buzz. Orkut se mimo Brazílii nikdy neuchytil. Stejně jako příslovečný zajíc, který si je dostatečně jistý svým náskokem, aby riskoval krátké zdřímnutí, se Google probudil ze sociálního snění a zjistil, že jeho postavení lídra v oblasti reklam je ohroženo.

Google by stále mohl dávat reklamy před více lidí než Facebook, ale Facebook o těchto lidech ví mnohem více. Inzerenti a vydavatelé si tohoto druhu osobních informací cení natolik, že jsou ochotni upřednostnit značku Facebook před svou vlastní. Příklad A: www.facebook.com/nike, společnost s mocí a vlivem Nike staví svou vlastní značku před značku Facebooku? To nikdy žádná společnost pro Google neudělala a Google si to vzal osobně.

Larry Page sám převzal velení, aby tuto křivdu napravil. Sociální síť se stala státní, mandátem společnosti s názvem Google+. Byl to zlověstný název vyvolávající pocit, že samotný Google nestačí, že právě přibylo něco, co tak dlouho chybělo. Vyhledávání muselo být sociální. Android musel být sociální. YouTube, kdysi radostně nezávislý, musel být… no, chápete. Ještě horší bylo, že inovace musely být sociální. Nápady, které nestavěly Google+ do středu vesmíru, odváděly pozornost.

Najednou 20 % znamenalo polovičatost. Laboratoře Google byly uzavřeny. Byly zvýšeny poplatky za App Engine. Rozhraní API, která byla po léta zdarma, byla zastaralá, poskytovaná za poplatek nebo zcela zrušená. Jak byly odstraňovány přívlastky podnikatelské, objevily se posměšné řeči o „starém Googlu“ a jeho chabých pokusech konkurovat Facebooku, aby ospravedlnily „nový Google“, který sliboval „více dřeva za méně šípů“.

Doby, kdy starý Google najímal chytré lidi a dával jim možnost vymýšlet budoucnost, byly pryč. Nový Google nade vší pochybnost věděl, jak má budoucnost vypadat. Zaměstnanci to pochopili špatně, 20 % času selhalo a firemní zásah to opět napraví.

Oficiálně Google prohlásil, že „sdílení je na webu rozbité“ a nic než plná síla naší kolektivní mysli kolem Google+ to nemůže napravit. Musíte obdivovat společnost, která je ochotna obětovat posvátné krávy a shromáždit své talenty za ohrožením svého podnikání. Kdyby měl Google pravdu, bylo by toto úsilí hrdinské a mnozí z nás se zjevně chtěli na tomto výsledku podílet. Já jsem na to skočil. Pracoval jsem na Google+ jako ředitel vývoje a dodal jsem hromadu kódu. Ale svět se nezměnil, sdílení se nezměnilo. Je sporné, že jsme Facebook vylepšili, ale jediné, co jsem za to mohl ukázat, bylo vyšší skóre v recenzích.

Jak se ukázalo, sdílení nebylo rozbité. Sdílení fungovalo dobře a skvěle, jen Google nebyl jeho součástí. Lidé kolem nás sdíleli a vypadali docela spokojeně. Odliv uživatelů z Facebooku se nikdy nedostavil. Ani vlastní dospívající dceru jsem nedokázal dvakrát přimět, aby se na Google+ podívala: „Sociální síť není produkt,“ řekla mi poté, co jsem jí předvedl ukázku, „sociální síť jsou lidé a lidé jsou na Facebooku“. Kdo říkal, že teenageři nejsou chytří?“

Google byl bohatý kluk, který poté, co zjistil, že nebyl pozván na večírek, postavil na oplátku svůj vlastní večírek. Skutečnost, že na večírek Googlu nikdo nepřišel, se stala slonem v porcelánu. Statistiky byly zfalšovány. Google+ začal počítat uživatele Gmailu, uživatele vyhledávání, počítal se každý přihlášený, jen aby to nevypadalo jako město duchů, kterým ve skutečnosti bylo.

Google+ a já, prostě jsme si nikdy nebyli souzeni. Pravda je, že jsem na reklamu nikdy moc nebyl. Používám blokátory reklam a nikdy na ně neklikám, i když se jim podaří skřípnout přes mou snahu je zmařit. Když Gmail zobrazuje reklamy na základě věcí, které zadávám do e-mailové zprávy, děsí mě to. Nechci, aby výsledky mého vyhledávání obsahovaly výlevy plakátů z Google+ (nebo třeba z Facebooku či Twitteru). Když hledám „procházky po londýnských hospodách“, chci něco lepšího než sponzorovanou nabídku „Kupte si procházku po londýnských hospodách ve Wal-Martu.“

Starý Google vydělal na reklamách jmění, protože měl dobrý obsah. Bylo to jako kdysi v televizi: udělej nejlepší pořad a získáš největší příjmy z reklamy. Zdá se, že nový Google se více zaměřuje na reklamy samotné. K čertu, Google je reklama. Na obsah se už dávno zapomnělo.

Zákazníci Googlu nejsou jeho uživatelé. Zákazníky Googlu jsou jeho inzerenti. Co tito inzerenti kupují? Samozřejmě osobní údaje uživatelů. Co tito uživatelé získávají? Závislost na službách „zdarma“. Nezapomeňte, že pojem „uživatel“ používají také obchodníci s nelegálními drogami k označení lidí, na kterých vydělávají peníze.

Starý Google byl skvělým místem k práci. Ten nový? No, je jen jedna cesta, kterou se může vydat: -1.