Vyhýbání se pravdě se zřejmě stalo koncem dvacátého století způsobem života. nevzdáme to v určitém okamžiku a nepřijmeme tvrzení, že svět je nedokonalý, že pravda je relativní, že takhle se věci opravdu dělají? Odpověď zní: Ne, nikdy. Lži a polopravdy se množí, pokud s nimi vědomě něco neděláme. Není vždy snadné postavit se na stranu pravdy, protože pravda není vždy upřednostňována většinou. Ale zvolit si pravdu znamená udělat to, co nakonec všem nejvíce pomůže. Každá volba učiněná pro prostou pravdu je volbou, která každému umožní dýchat, být svobodný, mít možnost najít a naplnit více svůj vlastní skutečný rozměr. Člověk není smutný, malý smrtelník, který si musí na světě razit cestu jakýmkoli způsobem. Člověk je ve skutečnosti vyjádřením božské Mysli, Boha, a proto jsou integrita a pravda základem skutečné podstaty člověka. Pravda pro nás musí být velmi důležitá, jestliže byla základem vysvětlení Ježíše Krista: „Zůstanete-li v mém slově,… poznáte pravdu a pravda vás osvobodí. Mary Baker Eddyová, objevitelka a zakladatelka křesťanské vědy, v knize Věda a zdraví s klíčem k Písmu píše: „Pravda je středem veškerého náboženství. Skutečné náboženství je skutečně záležitostí pravdy. Místo abychom měli pocit, že se po nás chce, abychom věřili v něco, co je sice morální a dobré, ale co má jen malý vztah k tomu, co je na tomto světě pravdivé, můžeme stále více vidět, že se po nás chce, abychom věřili a chápali pouze to, co je pravdivé, nyní a navždy. Můžeme očekávat, že čím více budeme duchovně pr ogresovat, tím více budeme chápat to, co je pravdivé. V Bibli (v knize Deuteronomium) čteme: „Bůh pravdy a bez nepravosti, spravedlivý a správný je. Léčitelská praxe křesťanské vědy má svůj základ v absolutní, božské Pravdě. Kdyby nebyla založena na tom, co je pravdivé a podstatné, mohla by se jevit jako marná snaha změnit nemoc a hřích, které jsou pro hmotné smysly tak samozřejmé. Modlitba za uzdravení v křesťanské vědě, která se také nazývá „léčba“, je však účinná, protože Bůh je skutečný, je zcela dobrý a je všudypřítomný. Tato božská Pravda, kterou je Bůh, rozhodně nemohla zahrnovat nespravedlivý a sebezničující proces nemoci nebo sebezničující proces následování impulsů hříchu. To, co modlitba a z ní plynoucí zvýšený duchovní smysl dělají, je, že zviditelňují povahu nemoci jako omylu či chyby, a nikoli jako podstatného stavu a nezadržitelného procesu, za který byla považována. Přítomnost dobra, celistvosti, harmonieBůh s námi a člověk jako jeho skutečný projev či obraz a podoba – se začíná jevit jako mnohem reálnější a praktičtější, když se člověk vážně snaží myslet a žít na tomto duchovním základě. Pro každého, kdo činí podobné objevy – pro každého, kdo alespoň trochu nahlédne podstatu náboženství jako čisté, praktické a prokazatelné pravdy – se zdá být samozřejmé, jak důležité je vážit si pravdy v každém aspektu lidské zkušenosti. Milujeme pravdu, protože tak jsme stvořeni Bohem. Je v ní takříkajíc zabudována. A každý krok, který uděláme směrem k ocenění pravdy a odporu vůči nepravdě, nás posouvá blíže k pochopení, že Bůh je Pravda, a k naplnění Ježíšova slibu, že tato veledůležitá pravda nás uzdraví a učiní svobodnými.

Toto je zkrácená verze úvodníku, který vyšel 29. července v čísle časopisu Christian Science Sentinel.

.