Monopolistické trhy nesplňují kritéria nejdůležitějšího druhu společenské efektivnosti – alokační efektivnosti. Pokud je trh alokačně efektivní, budou firmy vyrábět v bodě, kde se cena rovná mezním nákladům. To znamená, že všichni spotřebitelé, kteří si dané zboží cení na více, než kolik stojí výroba mezní jednotky tohoto zboží, se dostanou k jeho spotřebě.

Na dokonale konkurenčních trzích bude úroveň výroby firem maximalizující zisk, kdy MC = MR, stejná jako alokačně efektivní bod MC = AR. Je tomu tak proto, že na těchto trzích jsou firmy cenovými příjemci – množství, které vyrábějí, nemá žádný vliv na cenu, kterou dostanou – a proto MR = AR při všech úrovních produkce.

Na monopolním trhu však spotřebitelé, kteří nekupují své zboží od této firmy, nemohou jednoduše jít jinam. Možná existují překážky vstupu na trh, které brání ostatním firmám konkurovat, nebo možná firma vyrábí heterogenní zboží, takže i když sendviče prodávají i jiné firmy, má tato firma monopol na určitý druh sendviče, který mnoha lidem chutná. To znamená, že křivka AR je klesající – pokud firma zvýší cenu, někteří lidé budou chtít stále nakupovat – a tak bude existovat rovnováha maximalizující zisk na úrovni produkce nižší, než je společensky efektivní úroveň.

Pokud by firma snížila ceny tak, aby vyráběla na alokačně efektivní úrovni MC = AR, přilákala by více zákazníků, kteří jsou ochotni platit více, než jsou mezní náklady – ale její zisk by ve skutečnosti klesl, protože její stávající zákazníci by také platili méně. Firmy maximalizující zisk tedy budou – bez zásahu státu – vyrábět pod společensky optimálním (alokačně efektivním) množstvím

.