Svět filmu, televize a divadla je z drtivé většiny obýván politickými liberály. To frustruje některé konzervativce, kteří si stěžují, že zábava, kterou konzumujeme, je neobjektivní nebo propagandistická.

Proč ale mohou úspěšní scénáristé, režiséři a herci inklinovat k levici? Nový výzkum nabízí zajímavé vodítko.

Nedávná studie zjistila, že tito lidé jsou obzvláště dobří v představování si událostí, které jsou vzdálené jejich současné realitě. Tato představivost je v jistém smyslu jejich superschopností a umožňuje jim vcítit se do širšího okruhu lidí.

Při představování vzdálených časů nebo míst používají tito vysoce kreativní jedinci jiný mozkový mechanismus než jiní, podobně zdatní, ale méně nápadití lidé při plnění stejných úkolů.

Vzniklé živé obrazy jim pomáhají vytvořit si soucitný vztah k dané scéně – ať už se jedná o vystrašené uprchlíky na jižní hranici, nebo o to, jak by mohl vypadat život za sto let, po dopadech klimatických změn. Taková vyšší míra empatie je spojena s politickým liberalismem.

„Naše výsledky naznačují nový pozitivní přínos kreativity: Vědecký tým pod vedením Meghan Meyerové z Dartmouth College píše, že kreativita nám může pomoci lépe se sblížit s ostatními.“ „Kreativita nám může pomoci vyjít ze sebe samých.“

Mayerová a její kolegové v časopise Journal of Personality and Social Psychology popisují tři studie, které prokazují souvislost mezi kreativitou a „distální představivostí“ – schopností představovat si vzdálené říše. Jedna z nich zahrnovala 100 lidí, kteří dosáhli významného uznání v nějaké tvůrčí oblasti: 42 spisovatelů, 31 herců a/nebo režisérů a 27 výtvarných umělců.

Spojili je s 97 lidmi, kteří dosáhli vysokého úspěchu v méně tvůrčích oblastech, včetně lékařského, právního a finančního průmyslu. Všichni byli požádáni, aby si představili, (a.) jak bude svět vypadat za 500 let, (b.) jaké to je být na dně oceánu, (c.) jaké to je být rozzlobeným diktátorem a (d.) jak by vypadala Země, kdyby se kontinenty nikdy nerozdělily.

„Účastníkům byla každá výzva ukázána po dobu dvou minut a byli instruováni, aby si představili zážitek a napsali popis své simulace,“ píší výzkumníci. Poté účastníci zaznamenali, jak obtížný jim experiment připadal a do jaké míry se dokázali ponořit do svých imaginárních světů.

Není překvapivé, že kreativní experti vytvářeli živější simulace než jejich stejně prestižní kolegové, kteří se uměním nezabývali. Přesto se tato výhoda týkala pouze spisovatelů, režisérů a herců, kteří „mají zkušenosti s vytvářením a zprostředkováním fikce“, poznamenávají vědci.

V navazující studii bylo 13 spisovatelů a 14 režisérů/herců spojeno s 26 úspěšnými lidmi mimo oblast umění. Zatímco jejich mozky byly snímány pomocí technologie fMRI, všichni účastníci byli požádáni, aby si představili jak běžné scény (ranní probuzení a vaření kávy), tak neobvyklé scény (ranní probuzení a zjištění, že jste opačného pohlaví).

Při představování běžných scén byla mozková aktivita kreativních expertů a jejich méně kreativních protějšků totožná. Při představování neobvyklých nebo vzdálených scén však tvořiví lidé využívali samostatnou mozkovou síť: dorzální mediální subsystém.

Toto zjištění naznačuje, že „tvořiví jedinci mohou být standardně neuronálně připraveni překračovat hranice tady a teď,“ píší vědci.

Dodávají, že tento neuronální subsystém „je konzistentně spojen s uvažováním o záměrech a osobnostních rysech jiných lidí“. To naznačuje, že kreativita na vysoké úrovni je spojena se silnější schopností vcítit se do druhých, a to díky větší schopnosti cítit a vidět věci z jejich perspektivy.

Není jasné, zda se s touto zvláštní schopností spisovatelé, režiséři a herci narodili (a to je pohánělo k umění), nebo zda mají tendenci si ji vybudovat během kariéry vypravěče. Bez ohledu na to je zřejmé, že studium toho, zda lze tuto schopnost představivosti kultivovat, je vzhledem k její zjevné užitečnosti užitečné. Pomyslete na to, o kolik silnější by bylo naše odhodlání chránit životní prostředí, kdybychom si dokázali skutečně živě představit zkázu, kterou způsobujeme budoucím generacím.

Pokud se tak nestane, mají divadelní, filmoví a televizní umělci pravděpodobně povinnost nadále využívat své nadání, aby nám pomohli vidět věci, které mají jedinečnou schopnost představit si. Pokud chtějí uplatnit své pokrokové hodnoty, mělo by to zahrnovat vytváření přesvědčivých vizí soucitnějšího a udržitelnějšího světa

.